4 As 188/2025 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 2/2023- 56 - text  6 16 Ad 2/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobců: 1. Bc. V. J., narozen dne X bytem X 2. M. V., narozen dne X bytem X oba zastoupeni advokátem JUDr. Josefem Kopřivou sídlem Václavské náměstí 819/43, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policejní prezident Policejní prezidium České republiky sídlem Strojnická 27, 170 89 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2023, č. j. PPR-20230-5/ČJ-2023-990131, takto: I. Výrok II rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 30. 6. 2023, č. j. PPR-20230-5/ČJ-2023-990131, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 19 455 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobci se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím právního zástupce domáhali zrušení výroku II rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2023, č. j. PPR-20230-5/ČJ-2023-99013. Tímto rozhodnutím žalovaný podle § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, (dále jen „zákon o služebním poměru“) po předchozím projednání v poradní komisi v řízení ve věci služebního poměru zrušil rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ve věcech služebního poměru č. j. KRPU-93779-14/ČJ-2022-0400OP ze dne 6. 3. 2023 a věc vrátil služebnímu funkcionáři k novému projednání a rozhodnutí (výrok I.), a výrokem II. přiznal žalobcům podle § 177 zákona o služebním poměru náhradu nákladů řízení ve výši 1 573 Kč. Žaloba 2. Žalobci v žalobě namítali, že jim byla výrokem II napadeného rozhodnutí přiznána nesprávná výše náhrady nákladů řízení. 3. Výrok II napadeného rozhodnutí byl dle žalobců nezákonný, neboť dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „AT“) jim měla být přiznána odměna za dva úkony právní služby ponížené o 20 % za společné zastupování, nikoli pouze za jeden úkon. 4. Žalobci sice zmínili judikaturu, dle níž byla soudem i za více zastupovaných účastníků přiznána odměna pouze za jeden úkon právní služby, nicméně současně upozornil na to, že k mimořádné moderaci náhrady nákladů řízení může přistoupit pouze soud, a to na základě § 60 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž služebním funkcionářům zákon o služebním poměru ani správní řád obdobný postup neumožňuje. 5. K počtu režijních paušálů žalobci poukázali na výkladové stanovisko České advokátní komory k § 12 odst. 4 AT, dle kterého za společné úkony při zastupování přísluší ke každému úkonu tolik režijních paušálů, kolik je zastupovaných osob. 6. Žalobci shrnuli, že správná výše náhrady nákladů měla činit 2 662 Kč s DPH a nastínili postup výpočtu: odměna za dva úkony právní služby po 1 000 Kč snížená o 20 % a dva režijní paušály ve výši 300 Kč, to vše s připočtením 21 % DPH. 7. Žalobci navrhli, aby soud výrok II napadeného rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Měl za to, že nebyl povinen aplikovat § 12 odst. 4 AT, podle něhož za společné úkony při zastupování více osob náleží advokátovi mimosmluvní odměna za každou zastupovanou osobu, snížená o 20 %. Žalovaný uvedl, že nesouhlasí s žalobci ani v tom, že jim vznikl nárok na proplacení náhrady hotových výdajů za každého žalobce zvlášť. 9. Žalovaný odkázal na judikaturu (usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 4 To 617/2021) a formuloval domněnku, že pokud zmocněnec žalobců fakticky učinil odvolání jedním společným úhrnným úkonem (podal jedno odvolání najednou za oba zastupované), počet účastníků řízení se dle § 12 odst. 4 AT nezohledňuje, neboť se jedná pouze o jeden úkon, a nikoli o několik úkonů v sazbě snížené podle § 12 odst. 4 AT. Žalovaný byl toho názoru, že aby se jednalo o dva samostatné úkony, za které by náležela žalobcům odměna za dva právní úkony snížená o 20 % a náhrada hotových výdajů za každého žalobce zvlášť, musel by zástupce učinit dvě samostatná podání, tzn. podat odvolání za každého ze zastupovaných žalobců zvlášť, k čemuž však v daném řízení nedošlo. Nadto žalovaný zdůraznil, že i v takovém případě by bylo potřeba zkoumat účelnost vynaložených nákladů. Dále se žalovaný odkázal na judikaturu Ústavního soudu (usnesení ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. II. ÚS 1161/19 a usnesení ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. IV. ÚS 3118/20). 10. K námitce žalobce ohledně počtu přiznaných náhrad hotových výdajů žalovaný znovu odkázal na již výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, podle něhož i v případě společného úhrnného úkonu bude hrazen pouze jediný režijní paušál; a dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014, podle něhož i v případě, kdy advokát zastupuje dva a více účastníků a provede při tom nějaký úkon právní služby, jde stále o jeden úkon (např. podání žaloby), bez ohledu na to, kolik účastníků advokát zastupuje. 11. Dle žalovaného bylo patrné, že i pokud zmocněnec zastupuje dva účastníky řízení a provede při tom jeden úkon právní služby, jedná se stále o jeden úkon, za nějž náleží pouze jedna náhrada hotových výdajů. 12. K výkladovému stanovisku České advokátní komory žalovaný uvedl, že již bylo praxí a judikaturou překonáno, neboť bylo vydáno v roce 2003. Replika žalobců 13. K vyjádření žalovaného zaslali žalobci repliku, v níž setrvali na své žalobní argumentaci a tuto podpořili judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Mají za to, že se v daném případě jedná o libovůli žalovaného, který svým počínám v rámci moderace přiznané náhrady nákladů překračuje meze správního uvážení, k němuž nemá žádné zákonné zmocnění. Postup žalovaného dle žalobců odporuje rovněž samotnému znění AT, který jsou služební funkcionáři povinni respektovat. Posouzení věci soudem 14. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť účastníci se po poučení, že mohou vyslovit nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, nikterak nevyjádřili. 15. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet i bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 16. Soud shledal žalobu důvodnou. 17. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalovaný jakožto odvolací orgán rozhodl o odvolání žalobců proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ze dne 6. 3. 2023, č. j. KRPU-93779-14/ČJ-2022-0400OP, napadeným rozhodnutím tak, že vyslyšel odvolací argumentaci žalobců a prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil služebnímu funkcionáři k novému projednání a rozhodnutí. Rozhodnutí o nákladech řízení o odvolání odůvodnil žalovaný úspěchem žalobců, přičemž aplikoval § 177 odst. 2 zákona o služebním poměru. 18. Správní soudy v minulosti již opakovaně potvrdily, že na řízení vedené podle zákona o služebním poměru a na posuzování vzniku nároku na náhradu nákladů řízení dopadá primárně speciální právní úprava v zákoně o služebním poměru, konkrétně v § 177 zákona o služebním poměru. Podpůrně by bylo možno aplikovat ustanovení subsidiárně použitelného správního řádu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 3 Ads 133/2012-19). Pravidlo obsažené v § 177 odst. 1 zákona o služebním poměru obsahově odpovídá obecnému pravidlu vyplývajícímu z § 79 odst. 3 správního řádu a stanoví, že si každý sám hradí své vlastní náklady řízení, včetně případných nákladů spojených se zastoupením účastníka. Jedinou zákonem předvídanou výjimkou jsou pak řízení vedená podle zákona o služebním poměru, jež jsou výslovně zmíněna v ustanovení § 177 odst. 2 tohoto zákona. V těchto typech řízení má účastník řízení v případě procesního úspěchu nárok na náhradu nákladů řízení od bezpečnostního sboru. Jedním z typů tohoto řízení je odvolací řízení. 19. Podle § 177 odst. 2 věty prvé zákona o služebním poměru, jestliže je účastník v řízení o odvolání, rozkladu, v obnoveném nebo přezkumném řízení úspěš