175 A 12/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 A 12/2025- 25 - text  11 175 A 12/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: A. K., narozen X státní příslušnost Syrská arabská republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Balková Balková 1, 331 65 Tis u Blatna proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje sídlem Masarykova 930/27, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 8. 2025, č. j. KRPU-151865-23/ČJ-2025-040022-DB-ZZC, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 18. 8. 2025, č. j. KRPU-151865-23/ČJ-2025-040022-DB-ZZC, (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byl podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem jeho předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), přičemž doba zajištění byla stanovena na 30 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, který nastal dne 17. 8. 2025 v 14:30 hodin. Žaloba 2. V žalobě žalobce na prvním místě uvedl, že v jeho případě by postačovalo uložení mírnějšího opatření, tj. některého z tzv. zvláštních opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců, neboť zajištění je až posledním prostředkem nelze-li uplatnit opatření mírnější. Dle žalobce se žalovaná touto možností náležitě nezabývala, přičemž v případě žalobce by postačovalo uložení zvláštního opatření spočívajícího v jeho přemístění do některého z pobytových středisek ministerstva vnitra, kde by setrval do doby rozhodnutí o jeho předání do Lotyšska. 3. Žalobce upozornil, že se nachází ve špatném psychickém stavu, který je zajištěním dále zhoršován. Omezení osobní svobody v jeho případě představuje zásah do jeho základních práv. 4. Žalobce zdůraznil, že nemá žádný důvod k maření řízení o svém předání do Lotyšska. Jeho rodina trvale žije v Německu, kde jim byl udělen azyl, což významně snižuje riziko, že by se žalobce vyhýbal řízení. Naopak má žalobce zřejmý zájem na tom, aby jeho status byl vyřešen legálně a v souladu s právem Evropské unie. 5. Žalobce namítl, že podmínkou zajištění podle § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je nezbytnost takového opatření k zajištění účelu předání. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je žalobce přesvědčen, že tato podmínka nebyla naplněna. Žalovaná dle žalobce tudíž rozhodla v rozporu se zásadou subsidiarity a přiměřenosti zásahu do osobní svobody. 6. Žalobce dále uvedl, že délka trvání zajištění byla stanovena nepřiměřeně bez řádného odůvodnění. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je dle žalobce všeobecné a nezabývá se dostatečně jeho konkrétní situací. Žalobce poukázal na mimořádnost institutu zajištění cizince a připomněl, že délka zajištění nesmí přesáhnout dobu přiměřenou vzhledem ke sledovanému cíli. 7. Žalobce dále uvedl, že je povinností správního orgánu důkladně a svědomitě posuzovat skutečnosti, které by prodloužení doby zajištění odůvodňovaly, přičemž uvedené skutečnosti musí být přesvědčivým a nezpochybnitelným způsobem doloženy ve spisovém materiálu. Nejsou-li tyto podmínky respektovány, nemá skutková podstata, z níž žalovaná v řízení vychází ve spisovém materiálu oporu. 8. Dle žalobce žalovaná nedostála povinnosti ani předběžného zjišťování existence překážek, systémových nedostatků azylového řízení či podmínek přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu v jiném členském státě. Žalovaná nevzala dle žalobce v úvahu ani skutečnosti uváděné žalobcem při podání vysvětlení ohledně vrácení se do Lotyšska v případě propuštění. 9. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť žalovaná vycházela z nesprávně a nedostatečně zjištěného stavu věci, své rozhodnutí odůvodnila toliko obecnými úvahami bez toho, aby se blíže zabývala proporcionalitou omezení osobní svobody žalobce a pregnantně vysvětlila, proč se uchýlila k jeho zajištění. 10. Žalobce zároveň spolu s žalobou podal návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Vyjádření žalované k žalobě 11. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedla, že postupovala v souladu s právními předpisy, své rozhodnutí vydala v souladu se zákonem, náležitě jej odůvodnila, a proto navrhla zamítnutí žaloby. 12. Žalovaná konstatovala, že se v napadeném rozhodnutí zabývala možností využití zvláštních opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců, avšak využití těchto zvláštních opatření nebylo možné s ohledem na nebezpeční útěku žalobce, jehož cílem je zjevně Německo. 13. Žalovaná upozornila, že se v napadeném rozhodnutí zabývala i přiměřeností délky zajištění. 14. Podotkla, že si vyžádala zprávu o azylovém systému v Lotyšsku, která je součástí spisového materiálu a taktéž se na možné překážky předání a nedostatky azylového systému dotazovala žalobce, který uvedl, že neví o žádných překážkách a v Lotyšsku mu nic nehrozí. Posouzení věci soudem 15. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců bez jednání. 16. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu (a to i s ohledem na závěry rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, EU:C:2022:858) nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 17. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce byl dne 17. 8. 2025 kontrolován hlídkou PČR, OPKPE Ústí nad Labem, poté co mu byl odepřen vstup orgány SRN na jejich území, kdy hlídce PČR žalobce nepředložil žádný doklad totožnosti ani oprávnění ke vstupu a pobytu na území České republiky. Provedenou lustrací v informačním systému PČR bylo zjištěno, že žalobce není držitelem žádného oprávnění k pobytu, které by mu umožnilo pobývat na území České republiky ani na území jiného státu EU. Porovnáním otisků prstů žalobce v systému EURODAC byla nalezena shoda, ze které vyplynulo, že žalobce je žadatelem o azyl na území Lotyšska pod ID č. X ze dne 12. 6. 2025. 18. K uvedeným skutečnostem žalobce ve své výpovědi ze dne 18. 8. 2025 uvedl, že před odchodem do Evropy žil na adrese Derazzur, Kishiya v Sýrii. Jedná se o rodinný dům, který je v majetku jeho rodičů. Na uvedené adrese žije v současné době jeho 6 nevlastních bratrů a 2 manželky jeho otce. Pokrevní matka žalobce žije v současné době s otcem a jeho pěti bratry a jednou sestrou v Berlíně, kde mají udělený azyl. Žalobce uvedl, že je svobodný a bezdětný. v Sýrii se živil pracemi v zemědělství. Popsal svou situaci, kdy v Lotyšsku požádal azyl, avšak opakovaně se snažil dostat přes Polsko, Bělorusko a Litvu do Německa, přičemž jeho pokusy byly neúspěšné. Žalobce dále uvedl, že věděl o tom, že během řízení o azylu nesmí opustit Lotyšsko, avšak nechtěl čekat na konečné rozhodnutí lotyšských úřadů a chtěl se dostal za svými rodiči a sourozenci do Německa a podat si tam žádost o azyl. Do České republiky přicestoval z Lotyšska letecky, v Praze na letišti ho nikdo nekontroloval. Jeho bratr žijící v Německu mu online zakoupil jízdenku na vlak do z Prahy do Drážďan. Cestou vlakem byl však kontrolován hlídkou německé policie, která s ním sepsala protokol o výslechu, odebrala mu otisky prstů a následně mu byl odepřen vstup do Německa a byl vrácen zpět do České republiky. Dále žalobce uvedl že na území České republiky se nenachází žádní jeho příbuzní či osoby blízké, nemá na území České republiky navázané žádné ekonomické, kulturní či společenské vazby. Na území České republiky ani jiných států Evropské unie v minulosti nepobýval tohle je jeho první cesta do Evropy. K Sýrii má kladný vztah, je to jeho rodná země, ale chce žít s rodinou v Něme