175 Ad 8/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 Ad 8/2025- 30 - text  11 175 Ad 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: P. B., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/53783-916, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 28. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/53783-916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/53783-916, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) ze dne 6. 6. 2024, č. j. 83638/2024/UUA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), zamítl návrh žalobce na změnu výše přiznaného příspěvku na péči od ledna 2024, a poskytovat příspěvek na péči nadále ve výši 880 Kč měsíčně (I. stupeň závislosti – lehká závislost) s tím, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá čtyři základní životní potřeby. Žaloba 2. Žalobce nejprve v žalobě detailně popsal dosavadní průběh správního řízení a uvedl, že rozhodnutí napadá z důvodu nesprávně zjištěného skutkového stavu a z důvodu nezákonnosti. Žalobce namítl, že rozhodnutí je v rozporu se zákonem, a to zejména s § 3, § 36, § 50 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ve spojení s § 8, § 9 a § 25 zákona o sociálních službách. 3. Žalobce uvedl, že žalovaný postupoval v rozporu s § 36 odst. 2, odst. 3 ve spojení s § 68 odst. 3 správního řádu, tím, že se odmítl zabývat skutečnostmi namítanými žalobcem ve vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí. Žalobce poukázal na konstatování žalovaného, že vyjádření nepřineslo nové posudkově významné skutečnosti, a že jím bylo namítáno totéž, co žalobce namítal již v odvolání. Žalobce uvedl, že žalovaný odmítl jeho důkazní návrh (doplnění posudku či vypracování srovnávacího posudku) jako nadbytečný, aniž by svůj postup odůvodnil objektivními kritérii. Žalobce poukázal, že za uspokojivé odůvodnění nelze považovat tvrzení žalovaného, že vyjádření neobsahuje posudkově významné skutečnosti, neboť žalovaný je laikem v oboru zdravotnictví a nemůže proto vlastní úvahou dospět k závěru, které skutečnosti jsou posudkově významné, a které nikoli. Žalobce podotkl, že jeho vyjádření bylo založeno na konkrétních námitkách proti posudku posudkové komise žalovaného, a je tak pro posouzení jeho vyjádření irelevantní, zda obdobnou námitku týkající se nezvládání základních životních potřeb formuloval již v odvolání ve vztahu k posudku Institutu posuzování zdravotního stavu. Žalobce konstatoval, že žalovaný nedostál povinnosti vypořádat námitky stran přesvědčivosti posudku jako podkladu pro vydání rozhodnutí, a že ignoroval právní názory správních soudů, které žalobce ve svém vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí citoval. Žalobce shrnul, že nevypořádání se s jeho vyjádřením vyvolává pochybnosti o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. 4. Žalobce dále uvedl, že žalovaný postupoval v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, jelikož posudek nehodnotil z hlediska jeho přesvědčivosti. Žalobce konstatoval, že posudek nedostál kautelám vymezeným judikaturou Nejvyššího správního sudu (zejména sp. zn. 5 Ads 80/2016), dle které má posudek o zdravotním stavu stejnou důkazní hodnotu jako výsledky sociálního šetření, a v případě jejich rozporu nelze jeden z nich mechanicky nadřadit nad jiný. Dále žalobce napadenému rozhodnutí vytkl, že není založeno na principu individualizace a jeho odůvodnění má formulářovou povahu, jelikož cituje obecná interpretační hlediska, aniž by je reálně aplikovalo. Nepřesvědčivost posudku pak žalobce spatřoval ve čtyřech konkrétních vadách. 5. Zaprvé žalobce namítl, že posudek je založen na nesprávné premise, dle které je možné posuzovat dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve vztahu ke každému postižení samostatně, a zdůraznil, že úkolem posudkových lékařů je hodnotit dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav z hlediska komplexního zdravotního stavu a komplexních funkčních dopadů všech zdravotních postižení působících ve vzájemné souvislosti. Žalobce uvedl, že amputace levé dolní končetiny vedla k prohloubení jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, který je založen na vzájemně působících zdravotních postiženích, existujících před vznikem tohoto zdravotního postižení. Žalobce zdůraznil, že žalovaný přehlíží nevratnost amputace a konstatoval, že kritérium dlouhodobosti a nepříznivosti bylo nepochybně naplněno již ke dni jejího provedení. Jakkoli žalobce připustil, že rekonvalescence a rehabilitace může vést k jisté míře adaptace, zdůraznil, že u amputace, na rozdíl od jiných postižení, nemůže nikdy dojít k nápravě. 6. Zadruhé žalobce namítl, že funkční dopady ztráty obou končetin v bérci, mající povahu ortopedického postižení, byly posuzovány lékařem – internistou a nikoli lékařem s odborností ortopedie, protetika, či rehabilitační lékařství. Žalobce zdůraznil, že dominujícím postižením je ztráta obou dolních končetin v bérci, a skutečnost, že mezi posudkovými lékaři chyběl specialista s jednou z výše vyjmenovaných odborností, zakládá nepřesvědčivost posudku. Žalobce přitom poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 54 Ad 14/2023. Žalobce upozornil, že žalovaná nedostála povinnosti hodnotit posudek z hlediska řádného obsazení komise, jakožto východiska pro závěr o přesvědčivosti posudku. 7. Zatřetí žalobce namítl, že žalovaný opomenul zohlednit rozhodná kritéria pro zhodnocení schopnosti samostatně ovládat jednotlivé základní životní potřeby. Žalobce v této souvislosti poukázal, že posudek prostupují absurdní tvrzení, hrubě popírající stav po amputaci. Žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 54 Ad 14/2023 a zdůraznil, že pod obecná posudková kritéria je třeba subsumovat konkrétní obtíže a omezení plynoucí ze zdravotního stavu podle podkladové zdravotní dokumentace. Dále žalobce poukázal, že žalovaný postupoval v rozporu s § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“) a s právním názorem judikovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Ads 8/2023, neboť nehodnotil všechny aktivity vyjmenované v příloze vyhlášky č. 505/2006 Sb., naopak hodnotil jen aktivity náhodně vybrané – takový postup označil žalobce za arbitrární. Žalobce uvedl, že jeho námitky týkající se zvládání konkrétních základních životních potřeb, nebyly v posudku vypořádány. Schematičnost odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobce ilustroval na konkrétním případu, kdy byl žalovaným za vhodný facilitátor po amputaci obou dolních končetin označen jiný typ obuvi. Žalobce shrnul, že v posudkovém zhodnocení absentuje zohlednění konkrétních funkčních dopadů jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 8. Začtvrté žalobce namítal nezohlednění zjištění ze sociálního šetření a konstatoval, že v tomto ohledu je napadené rozhodnutí v rozporu s principem materiální pravdy. Dle žalobce tak vedle hodnocení konkrétních funkčních projevů dominujícího postižení chybí rovněž zohlednění schopností žalobce v přirozeném prostředí. Žalobce odmítl odůvodnění žalovaného, který uvedl, že posudková komise musí při hodnocení zdravotního stavu vycházet především z funkčních důsledků zdravotního postižení, a že k sociálnímu šetření provedenému pouhé čtyři měsíce po amputaci nemůže pro jeho předčasnost přihlížet. Žalobce v tomto ohledu poukázal na bagatelizaci významu sociálního šetření ze strany žalovaného, který deformoval jeho důkazní hodnotu. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž zrekapituloval průběh správního řízení a navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsáhle z něj citoval. Žalovaný nadto vyjádřil názor, že v odvolacím řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy, a uvedl, že je plně v kompetenci předsedy posudkové komise, jakou odbornost přísedícího lékaře zvolí. Zdůraznil, že základním principem hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby je dle instrukce náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů ministerstva práce a sociálních věcí č. 15/2016 (dále jen „instrukce č. 15/2016“) hodnocení funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na tuto schopnost, a v této souvislosti parafrázoval čl. 5 citované instrukce. Replika žalobce 10. Žalobce ve své replice poukázal, že se vyjá