178 Ad 2/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

178 Ad 2/2025- 32 - text  13 178 Ad 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobkyně: A. B., narozená XX bytem XX zastoupená advokátem JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph.D., LL.M. sídlem Záhřebská 577/33, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/251383-916 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věci ze dne 26. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/251383-916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 493,40 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/251383-916, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 6. 2024, č. j. 17615/2024/ZAT, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku na péči od února 2024 a bylo rozhodnuto poskytovat příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně. Žalobkyně se současně domáhala toho, aby soud žalovanému uložil povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně popsala průběh správního řízení a namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy, nemá v nich oporu a vyžaduje doplnění. Navíc došlo podle žalobkyně k podstatnému porušení zákonných ustanovení o řízení před správním orgánem. 3. Podle žalobkyně porušil žalovaný její procesní práva tím, že nedoplnil dokazování. Žalobkyně uvedla, že se žalovaný pokusil své pochybení zhojit tím, že dal žalobkyni zčásti zapravdu, avšak podotkla, že tím žalovaný nemohl nahradit její právo na doplnění dokazování, protože rozhodnutí musí vycházet ze všech požadovaných a zákonem stanovených podkladů. Žalobkyně uvedla, že pokud žalovaný shledal odvolací námitky jako důvodné, měl prvostupňové rozhodnutí zrušit a prvostupňový orgán přitom poučit, jak pochybení napravit. Podle žalobkyně jí žalovaný upřel instanci, jelikož práva, která by mohla uplatnit v prvostupňovém řízení, v odvolacím řízení uplatnit nemohla. 4. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný měl zrušit prvostupňové rozhodnutí též s ohledem na délku správního řízení. Podle žalobkyně žalovaný nijak nereagoval na uplynutí lhůt stanovených právními předpisy, ačkoli žalobkyně na ně v průběhu řízení opakovaně upozorňovala. 5. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav, protože správní orgány vyšly pouze z neúplných podkladů. Uvedla, že posudková komise hodnotila její zdravotní stav, aniž by ji osobně vyšetřila. Dále uvedla, že se žalovaný nijak nevypořádal s jejími důkazními návrhy. Žalobkyně výslovně zmínila zprávu neurologa a zprávu Maltézské pomoci, o. p. s. [obecně prospěšná společnost, poskytující sociální služby - pozn. soudu, (dále jen „obecně prospěšná společnost“)]. 6. Žalobkyně připomněla, že ve správním řízení tvrdila nezvládání základních životních potřeb orientace, stravování, péče o zdraví, péče o domácnost, [pozn. soudu – prvostupňovým rozhodnutím bylo uznáno nezvládání čtyř základních životních potřeb (tělesná hygiena, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost); v odvolání žalobkyně namítla, že dále nezvládá základní životní potřeby stravování a orientace] přičemž konstatovala, že svá tvrzení prokazovala potvrzením obecně prospěšné společnosti, které správní orgány nevzaly v potaz. Žalobkyně dále namítla, že ačkoli z důkazů vyplývá, že je pouze částečně orientována, nebylo jí nezvládání této základní životní potřeby uznáno. 7. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť odvolací řízení bylo provedeno v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, (dále jen „zákon o sociálních službách“), jakož i v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). 9. Žalovaný předně uvedl, že v rámci odvolacího řízení postupoval v souladu s právními předpisy. Posudková komise dle jeho názoru zasedala v odborném složení za přítomnosti odborníka z oboru psychiatrie, a vypořádala se se všemi posuzovanými základními životními potřebami. Vypracovaný posudek tak žalovaný označil za odborný, stěžejní a úplný důkazní prostředek, na jehož základě bylo možno v řešeném případě rozhodnout. Doplnil, že žalobkyně sice nebyla přítomna jednání posudkové komise, avšak ta měla k dispozici úplnou a objektivní podkladovou dokumentaci. 10. Žalovaný odmítl, že bylo žalobkyni upřeno právo na spravedlivý proces. Zdůraznil, že zmocněnkyně žalobkyně byla o průběhu odvolacího řízení informována. Uvedl, že součástí podkladů předložených posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem, bylo i potvrzení o poskytování služby osobní asistence obecně prospěšnou společností ze dne 17. 7. 2024. 11. Žalovaný uvedl že prvostupňové rozhodnutí bylo přezkoumatelné, a proto nebylo důvodné ho rušit. Žalovaný dále konstatoval, že i když je žádost podána na základě doporučení maltézských pracovnic nebo pracovnice Úřadu práce České republiky, nic to nemění na povinnosti žalovaného i správního orgánu I. stupně zvýšit příspěvek jen tehdy, odpovídá-li posouzení vyššímu stupni závislosti. Posouzení věci soudem 12. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 76 odst. 1 písm. a), písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 13. Soud úvodem připomíná, že smyslem zákona o sociálních službách je úprava podmínek poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Příspěvek na péči, který je předmětem řízení v dané věci, se podle § 7 téhož zákona poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Nárok na něj má osoba, která splňuje předpoklady uvedené v § 4 odst. 1 téhož zákona [pozn. soudu – mezi účastníky není sporu o tom, že podmínky zde uvedené žalobkyně splňuje (státní občanka ČR s trvalým místem pobytu na území ČR)], která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 uvedeného zákona, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu; nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce. 14. Podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách přitom platí, že osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, ve stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, ve stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, ve stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. 15. Dle § 9 nadepsaného zákona se při posuzování stupně závislosti hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro uznání závislost