42 A 10/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

42 A 10/2024- 34 - text  14 42 A 10/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: V. S., narozený dne X bytem X zastoupen Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 16. 1. 2024, č. j. KUUK/000476/2024/ODSA/Fid, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 16. 1. 2024, č. j. KUUK/000476/2024/ODSA/Fid, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2024, č. j. KUUK/000476/2024/ODSA/Fid, , jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Louny, odboru dopravy, úseku přestupků v dopravě, (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 8. 11. 2023, č. j. MULNCJ 124099/2023, sp. zn. MULN/11792/1160/2023/OD-PD/JI, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), (dále jen „zákon o silničním provozu“), za což mu správní orgán prvního stupně uložil podle § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu v souladu s § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) pokutu ve výši 5 000 Kč, podle § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu v souladu s § 35 písm. c) a § 47 zákona o odpovědnosti za přestupky zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce šesti měsíců a podle § 95 odst. 1 zákona odpovědnosti za přestupky povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobce současně požadoval, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. 3. Přestupku se žalobce dle výroku prvostupňového rozhodnutí dopustil z nedbalosti porušením § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu spočívajícím v tom, že „dne 28. 05. 2023 v 9:44:43 h na 53. km silnice č. I/7 ve směru na Prahu byl hlídkou Police ČR, KŘP Ústeckého kraje, odbor služby dopravní policie, dálniční oddělení Postoloprty zjištěno, že při řízení vozidla tovární značky BMW X3 M40d, registrační značky X, z nedbalosti mimo obec překročil nejvyšší dovolenou rychlost, jelikož mu byla silničním rychloměrem Soitron mSpeedDetV zabudovaným ve služebním vozidle na měřeném úseku 319,12 m (GPS souřadnice - start 50.36059, 13.718775; GPS souřadnice - konec 50.357864, 13.720707) naměřena rychlost 148 km/h, po zohlednění tolerance ± 3 % byla rychlost 143 km/h, tj. překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec nejméně o 53 km/h.“ Žaloba 4. Žalobce v podané žalobě namítal, že závěr správních orgánů o jeho vině není založen na řádně zjištěném skutkovém stavu. Správní orgány podle žalobce nesprávně vyhodnotily listinný důkaz v podobě záznamu o přestupku, z něhož učinily skutkové zjištění o rychlosti žalobcem řízeného vozidla. To podle žalobce vyplývá přímo z certifikátu o schválení typu měřidla č. 0111CSC01722, jímž Český metrologický institut schválil rychloměr, jenž byl při měření rychlosti užit. 5. Z něho totiž plyne, že tento rychloměr funguje na principu porovnání rychlosti „sledovaného vozidla s měřenou a vypočtenou průměrnou rychlostí měřicího vozidla na měřeném úseku“, při měření rychlosti tímto rychloměrem je nutno postupovat tím způsobem, že „po dobu měření se řidič měřicího vozidla snaží sledované vozidlo snímané přední kamerou udržet v obrazu kamery tak, aby na konci měřicího úseku byla vzdálenost mezi vozidly stejná nebo větší než na začátku měření“ a jím provedené měření je platné pouze v případě, že je splněna podmínka, že „na konci měřicího úseku byla vzdálenost mezi vozidly stejná nebo větší (přední kamera)“. 6. Ze záznamu o přestupku je však podle žalobce jasně patrné, že v jeho případě došlo ke zkrácení vzdálenosti mezi sledovaným a měřicím vozidlem. Součástí záznamu o přestupku jsou totiž také dva snímky, na nichž je zachyceno vozidlo řízené žalobcem na počátku a na konci měření rychlosti. Na snímku, na němž je zobrazeno toto vozidlo na konci měření, je přitom viditelně větší než na snímku, na zobrazujícím totéž vozidlo na začátku měření. Z toho vyplývá, že v průběhu měření muselo dojít ke zkrácení vzdálenosti mezi oběma vozidly. 7. Výrok prvostupňového rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným z řízení vozidla jedoucího rychlostí 143 km/h tedy nemá oporu ve shromážděných důkazech a pokud jej žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil, nesplnil svou povinnost přezkoumat jej v plném rozsahu, jak mu ukládá § 98 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky. 8. Dále žalobce namítal, že byl v řízení zkrácen na svých procesních právech tím, že nebylo vyhověno jeho návrhu na provedení důkazu svědeckou výpovědí zástupce společnosti SOITRON s.r.o., který vypracoval písemné vyjádření k provedenému měření rychlosti, jež správní orgán prvního stupně použil jako podklad pro vydání prvostupňového rozhodnutí. Žalobce přitom v průběhu řízení vysvětlil, proč považuje předložené písemné vyjádření za nepravdivé. Žalobce v řízení rovněž poukázal na to, že správní orgán prvního stupně nebyl oprávněn nahradit výpověď písemným vyjádřením a tím zbavit žalobce práva klást svědkovy otázky a výslovně na provedení výpovědi trval. V této souvislosti žalobce citoval na podporu své argumentace z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2017, č. j. 6 Afs 169/2016-42, publ. pod č. 3551/2017 Sb. NSS, v němž se tento soud vyjádřil v tom smyslu, že správní orgány nemohou postupovat tak, že namísto svědecké výpovědi přistoupí na základě vlastní libovůle pouze k písemnému dotazování dotčených osob. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný v úvodu svého vyjádření připomněl výrok napadeného i prvostupňového rozhodnutí a popsal průběh řízení před správními orgány. Dále v něm zrekapituloval jednotlivé žalobcovy námitky a vyjádřil se k nim následovně. 10. K žalobcově námitce týkající se nesprávného skutkového zjištění ohledně rychlosti vozidla řízeného žalobcem v důsledku zkrácení vzdálenosti mezi tímto vozidlem a vozidlem provádějícím měření rychlosti žalovaný uvedl, že z fotografií, jež jsou součástí záznamu o přestupku je zřejmé, o jaké vozidlo se jedná, jeho registrační značka je čitelná a je zřejmé, že mezi tímto vozidlem a rychloměrem použitým při měření se nevyskytovala žádná překážka. Správní orgány neměly tudíž žádný důvod k pochybnostem o kvalitě a objektivitě měření rychlosti. Záznam o přestupku také obsahuje údaje o vozidle, jehož rychlost byla měřena, použitém měřicím zařízení, čase a místě měření i naměřených hodnotách. Dále žalovaný připomněl, že žalobce řídil motorové vozidlo mimo obec v místě, kdy byla stanovena nejvyšší dovolená rychlost 90 km/h – o čemž nemůže být na základě videozáznamu o průběhu měření žádných pochyb – a dosáhl zde rychlosti o 53 km/h vyšší. Podle žalovaného je přitom v dané věci klíčové, že důkaz o žalobcově rychlosti je založen na měření rychloměrem, o jehož identitě nevyvstala žádná pochybnost a který splňoval veškeré zákonné požadavky včetně platného ověření. Způsob měření a činnost měřicí jednotky rychloměru je pak záležitostí konstrukce rychloměru a tím, že rychloměr jím provedené měření rychlosti zaznamenal, je zaručeno, že měření bylo provedeno tak, že vyhovělo interní verifikaci v měřicím zařízení, a je tudíž správné. Pokud by totiž nebyl při měření dodržen návod k obsluze rychloměru, interní testy v zařízení by neproběhly správně, měření by nebylo verifikováno a snímek pořízený při měření by byl anulován. Nedošlo by ani k jeho zobrazení na zařízení ani k jeho uložení. Byl-li tedy vytvořen záznam, měřicí jednotka vyhodnotila proces měření jako správný. Kromě toho, pokud by měření rychlosti neprobíhalo v souladu s návodem k obsluze, objevilo by se na zařízení upozornění na nutnost dodržovat vymezenou vzdálenost mezi vozidly na začátku i na konci měření. 11. K žalobcově námitce týkající se zkrácení jeho práv v důsledku neprovedení důkazu výpovědí zástupce společnosti SOITRON s.r.o. pak žalovaný jen stručně uvedl, že správní orgány nemají povinnost se řídit návrhy žalobce. 12. V závěru svého vyjádření žalovaný vyjádřil přesvědčení, že v řízení bylo postupováno v souladu s platnými právními předpisy a rozhodnutí obou správních orgánů vycházejí ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Další vyjádření žalobce 13. Žalobce v podání, jímž reagoval na vyjádření žal