54 Ad 9/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

54 Ad 9/2025- 57 - text  8 54 Ad 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobkyně: T. Š., narozená dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 4. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25. 4. 2025, č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 17. 1. 2025, č. j. X. Uvedeným rozhodnutím ze dne 17. 1. 2025 žalovaná zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 27. 11. 2024 není žalobkyně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 15 %. Žaloba a další vyjádření žalobkyně 2. V žalobě žalobkyně konstatovala, že podala žádost o přiznání invalidního důchodu z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, zejména agorafobie a panických atak, které jí znemožňují běžné fungování. Veškeré běžné činnosti např. nákup, návštěva lékaře s dětmi či vyzvednutí dcery ve školce musí vykonávat její partner, jelikož není schopná ani odejít z domu. V tu chvíli přichází panické ataky, střevní a žaludeční potíže. Namítala, že posudek byl vypracován lékařem bez odborné specializace v oboru psychiatrie, konktrétně MUDr. J. P. Měla za to, že psychické poruchy by měl posuzovat odborník, který rozumí jejich vlivu na pracovní schopnost, a posudek proto neodpovídá principu odbornosti a objektivity. Uvedla, že předložila lékařské zprávy od odborných lékařů (psychiatr, psycholog), které jasně dokládají její omezení, avšak nebyly dostatečně zohledněny a ani nebylo provedeno žádné doplňující psychiatrické vyšetření. Podle žalobkyně byl její zdravotní stav posouzen v rozporu se skutečným stavem. Dále namítala, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné a v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť správní orgán nepostupoval nestranně a odborně. Současně vyjádřila přesvědčení, že rozhodnutí vychází z nedostatečných a odborně nesprávných podkladů. Žalobkyně požadovala, aby byl její zdravotní stav nově posouzen specialistou v oboru psychiatrie a navrhla, aby s ohledem na její zdravotní a psychické omezení byl vypracován nezávislý znalecký posudek. 3. Žalobkyně v písemném vyjádření k posudku, doručeném soudu dne 1. 9. 2025, nesouhlasila s jeho závěry, a to především z toho důvodu, že není pravdou, že se léčí krátkou dobu. Uvedla, že se léčí již od roku 2012, kdy byla sledována psychiatričkou MUDr. H. a psychologem PhDr. H. V roce 2018 pak navštěvovala psycholožku Mgr. H. Namítla, že Institut s ní celou dobu komunikuje prostřednictvím datové schránky, ale pozvánka k účasti jí byla zaslána poštou a o jednání komise tak vůbec nevěděla. Současně uvedla, že i kdyby jí byla pozvánka doručena, tak by se s ohledem na svůj zdravotní stav nebyla schopna k jednání dostavit. Rovněž namítla, že posouzení proběhlo bez vyšetření, neboť přestože nebyla u komise, tak byl posudek vypracován a byla hodnocena jako zdravá, což je v rozporu s realitou jejího života. Žalobkyně uvedla, že v současnosti požádala o příspěvek na péči a kvůli panickým atakám musela půl roku odkládat vyšetření a ani si nebyla schopna u praktické lékařky vyzvednout žádanku. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná v písemném vyjádření uvedla, že žaloba není důvodná, neboť dokladována funkční omezení nesplňovala kritéria pro přiznání invalidního důchodu. Podotkla, že funkční deficit musí být náležitě zdokumentován, k čemuž ani žalobkyní doložené lékařské zprávy nepřispěly. Rovněž odlišné představy žalobkyně o zhodnocení prokázaných i toliko jen deklarovaných útrapách samy o sobě vznik předmětného nároku zakládat nemohou. Směrem k námitkám vůči osobě posudkové lékařky konstatovala, že přítomnost odborného lékaře klinického oboru je stanovena pro řízení soudní. Požadavek žalobkyně na vypracování znaleckého posudku označila žalovaná za nepřiléhavý, neboť eventuální nedostatky komisionálního posudku se řeší vyžádáním doplňujícího či srovnávajícího posudku. Jednání soudu 5. Z jednání soudu konaného dne 25. 11. 2025 se žalobkyně omluvila. 6. Pověřená pracovnice žalované při jednání soudu uvedla, že posudek posudkové komise, podle něhož není žalobkyně invalidní, shledává úplným a přesvědčivým, a navrhla proto, aby soud žalobu zamítl. 7. Soud v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), provedl dokazování sdělením podstatného obsahu posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) ze dne 12. 8. 2025 a protokolem z jednání dané posudkové komise z téhož dne. 8. Soud dále k návrhu žalobkyně dle § 52 odst. 1 s. ř. s. provedl dokazování lékařskou zprávou MUDr. P. ze dne 27. 3. 2025 a rozhodnutím Úřadu práce ze dne 20. 10. 2025, č. j. 255745/25/UL, kterým byl žalobkyni přiznán průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem TP. 9. Soud dle § 52 odst. 1 s. ř. s. neprovedl k návrhu žalobkyně dokazování rozhodnutím žalované ze dne 25. 4. 2025 a prvostupňovým rozhodnutím ze dne 17. 1. 2025 a lékařskými zprávami MUDr. P. ze dne 26. 11. 2024 a 21. 1. 2025, neboť uvedené listiny jsou součástí správního spisu, kterým se dokazování v soudním řízení správním neprovádí. 10. Soud dále k návrhu žalobkyně neprovedl její účastnickou výpověď prostřednictvím videokonference, neboť skutečnosti týkající se poklesu pracovní schopnosti žalobkyně a určení rozhodujícího zdravotního postižení lze prokázat jinak, zejména posudkem posudkové komise a obsahem správních spisů. Nebyly tak splněny podmínky pro provedení dokazování výslechem účastníka dle § 131 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 64 s. ř. s. Posouzení věci soudem 11. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku posudkové lékařky MUDr. J. P., která při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti dne 19. 3. 2025 posoudila zdravotní stav žalobkyně a dospěla k závěru, že předchozí závěr posudkové lékařky MUDr. J. C., která dne 14. 1. 2025 posoudila zdravotní stav žalobkyně, je správný, neboť obě lékařky kvalifikovaly zdravotní postižení žalobkyně podle kapitoly V., položky 5b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 15 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nezměnila. 12. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že „[p]ojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“ Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 13. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že „[p]racovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 14. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění je dále stanoveno, že „[z]a zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.“ V souladu s odstavcem