1 As 17/2008 — Nejvyšší správní soud

59 A 39/2025- 24 - text  59 A 39/2025 - 24 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL. M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X zastoupený Mgr. Lenkou Šrámkovou, advokátkou Advokátní kanceláře Šrámková a partneři, s. r. o. sídlem Aloise Jiráska 1367/1, Teplice proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2025, č. j. SO/416/2025/106-inf KULK 30245/2025 takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 13. 5. 2025, č. j. SO/416/2025/106-inf KULK 30245/2025, se zrušuje. II. Rozhodnutí Městského úřadu Železný Brod ze dne 9. 4. 2025, č. j. MUZB-OD-4287/2025-HUSR, v části, v níž Městský úřad Železný Brod odmítl poskytnout osobní údaje svědků uvedené v rozhodnutí ze dne 16. 10. 2023, č. j. MUZB-OD-14430/2023, se zrušuje. III. Městskému úřadu Železný Brod se nařizuje poskytnout žalobci ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto rozsudku osobní údaje svědků uvedené v rozhodnutí ze dne 16. 10. 2023, č. j. MUZB-OD-14430/2023. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 404 Kč, k rukám Mgr. Lenky Šrámkové, advokátky, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. I. Předmět řízení II. 1. Žalobce se domáhal přezkumu v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Železný Brod (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „povinný subjekt“) ze dne 9. 4. 2025, č. j. MUZB-OD-4287/2025-HUSR. 2. Tímto rozhodnutím byla částečně odmítnuta žádost žalobce o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“), spočívající v poskytnutí rozhodnutí o přestupku, označeného číslem jednacím a datem vydání. Poskytnutí informace bylo odmítnuto dle § 8a, § 15 odst. 1 a 3 InfZ a dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (GDPR) a dle § 5 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, a to v části týkající se obsažených osobních údajů. 3. V odvolání žalobce souhlasil s částečným odmítnutím žádosti v rozsahu osobních údajů s výjimkou údaje o jménu a příjmení svědků. Namítal, že svědky byli policisté, tedy úřední osoby, jejichž údaje se dle § 8a odst. 2 InfZ poskytnou. 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že požadovaná informace se váže k ukončenému řízení o přestupku v dopravě, tedy týká se informací o osobnosti, projevech osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobních údajích. Tyto údaje lze poskytnout jen v souladu s právními předpisy na jejich ochranu, zejm. nařízením GDPR, s tím, že osobními údaji se rozumí veškeré informace o identifikované nebo identifikovat dodatečné fyzické osobě. Žalovaný odkázal na judikaturu, dle které může být osobním údajem i registrační značka vozidla či IP adresa. A dovodil, že rozhodnutí nemělo být žalobci vůbec poskytnuto. Poskytnuté rozhodnutí totiž obsahuje více zjevných či latentních identifikátorů, jako je číslo jednací, čas a místo zastavení pachatele policií či popis závady na vozidle, konkrétní popis osádky vozidla. Poskytnutí rozhodnutí je citlivé, proto je nutné zvažovat proporcionalitu jeho poskytnutí. Žalovaný také upozornil na faktickou nemožnost provést v rozhodnutí takovou anonymizaci bez ztráty jeho smyslu, které by zaručila odstranění všech identifikátorů, na základě, kterých by mohli být účastníci nebo svědci identifikováni. Dále uvedl, že rozhodnutí bylo vydáno v přestupkovém řízení, které je neveřejné, poskytnutím rozhodnutí tak v podstatě došlo ke dvojímu potrestání pachatelé, a to jednak uložením správního trestu a následně ještě zveřejněním i jen dílčích informací. Žalobce také netvrdil žádné skutečnosti, které by svědčily veřejnému zájmu na jeho poskytnutí. Protože předmětné rozhodnutí nemělo být dle InfZ vůbec žadateli poskytnuto, je irelevantní vyjadřovat se k odvolacím důvodům ohledně anonymizace jmen svědků – policistů. II. Žaloba 5. Podle žalobce je první vadou rozhodnutí absence konkrétního hmotněprávního ustanovení ve výroku rozhodnutí, podle kterého je žádost odmítána, v rozporu s § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně odkazuje na § 8a InfZ, bez uvedení odstavce, přičemž každý ze dvou jeho odstavců normuje opak. Dále je odkazováno na § 15 odst. 1 a 3 InfZ, který je však procesní. Konečně je odkazováno na nařízení GDPR, opět bez uvedení konkrétního ustanovení. Prvostupňové rozhodnutí v tomto směru nekorigoval ani žalovaný. 6. V dalším žalobním bodu žalobce namítal, že žalovaný nevypořádal námitku, o kterou žalobce opřel své odvolání. Žalobce požadoval, aby byly poskytnuty anonymizované údaje svědků, kterými byli policisté, a to podle § 8a odst. 2 InfZ. Žalovaný výslovně uvedl, že se touto námitkou nebude zabývat, neboť vyjadřovat se k odvolacímu důvodu považuje za irelevantní. Nevypořádá-li odvolací orgán v rozhodnutí o odvolání odvolací důvody, je rozhodnutí nepřezkoumatelné, žalobce odkazoval na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007-84. 7. Rozhodnutí pak spočívá i na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce souhlasil s tím, že požadovaná informace se váže k ukončenému správnímu spisu a ve své nijak neupravené verzi obsahuje osobní údaje, které lze poskytnout jen v souladu s právními předpisy na jejich ochranu. Proto nic nenamítal proti neposkytnutí informací, které by byly způsobilé spojit rozhodnutí s konkrétní osobou, tj. např. jméno a příjmení obviněného, jeho datum narození, adresa trvalého pobytu, identifikační údaje vozidla, číslo řidičského průkazu atd. V tomto rozsahu bylo odmítnutí žádosti učiněno v intenci § 8a odst. 1 InfZ. To již neplatí o údaji o jménu svědků, jimiž byli policisté. Tyto údaje byl povinný subjekt povinen poskytnout dle § 8a odst. 2 InfZ, jehož podmínky byly naplněny. Žalobce by se poskytnutím jména a příjmení policisty dozvěděl osobní údaj, avšak ve striktní návaznosti na úřední činnost policisty, nikoliv např. v návaznosti na jeho soukromou aktivitu či jeho platové ohodnocení. Názor žalobce podporují i závěry NSS v rozsudku ze dne 20. 12. 2018, č. j. 6 As 168/2018-25, dle kterého „anonymizace jména a příjmení fyzických osob, vystupujících v trestním řízení jako účastníci a svědci, by měla být při zveřejňování soudních rozhodnutí spíše pravidlem, u kterého však existují i určité výjimky (např. jak to bylo v daném případě u osob, které v trestním řízení figurovali jako policisté).“ Dodal, že ve věci je dán veřejný zájem na zjištění jména a příjmení policistů z důvodu kontroly nesprávného úředního postup policistů, který měl spočívat v absenci řádné výzvy k podrobení se lékařskému vyšetření a odběru krve, s ohledem na odlišný obsah úředního záznamu a svědecké výpovědi. Žalobce upozornil na to, že jsou mediálně známy případy, kdy právě nejednoznačnost v záznamech vedla k úpravě úředního záznamu, který neodpovídal realitě. 8. Nesprávný je i právní názor žalovaného, že rozhodnutí nemělo být žalobci vůbec poskytnuto, protože považuje více zjevných či latentních identifikátorů s odkazem na popsanou závadu na vozidle či číslo jednací případu. Podle žalobce tyto skutečnosti neumožňují ztotožnit rozhodnutí s konkrétní osobou. Žalobce zdůraznil, že podstatou odvolacího řízení nebyla otázka, zda povinný subjekt měl žalobci poskytnout rozhodnutí, ale zda za situace, kdy jej poskytl, po právu anonymizoval jména policistů, kteří ve věci vystupovali v procesním postavení svědků. 9. Naposledy žalobce nesouhlasil s výtkou žalovaného, že žalobce neuvedl ani netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o existenci veřejného zájmu na poskytnutí údajů, které požadoval, aniž by vyzval žalobce k jejich objasnění. InfZ dává povinným subjektům i orgánům rozhodujícím o odvolání možnost vyzvat k doplnění žádosti. Shledal-li proto žalovaný, že je nutné vyjasnit, zda existuje veřejný zájem na poskytnutí údajů a bylo-li v tomto směru nutné, aby žalobce něčeho dotvrdil, pak měl žalobce vyzvat, nechť tak učiní. Pokud žalovaný posuzoval, zda existuje veřejný zájem na poskytnutí informace, aniž by žalobci umožnil se k této otázce vyjádřit, je jeho rozhodnutí nezákonné. 10. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný připustil formální vadu spočívající v neúplném označení právního ustanovení. Pochybení ale nelze s ohledem na výrok samotný a odůvodnění považovat za nezákonnost způsobující nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Odkázal na rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2018, č. j. 10 As 211/2017-49, podle kterého je nezákonnost užším pojmem než vada, vada spočívající v nedo