1 As 21/2010 — Nejvyšší správní soud

59 A 59/2024- 89 - text  59 A 59/2024 - 89 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Josefem Skácelem sídlem Londýnská 674/55, Praha 2 proti žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Libereckého kraje sídlem nám. Dr. E. Beneše 584/24, Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2023, č. j. KRPL-45848-10/ČJ-2023-1800DP takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, dopravního inspektorátu územního odboru Jablonec nad Nisou (dále jen „dopravní inspektorát“), ze dne 16. 6. 2023, č. j. KRPL-45848-2/ČJ-2023-180406. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žalobcova žádost o obnovu řízení ve věci přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), a § 83 odst. 1 písm. p) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“). 3. Žalobci byla příkazovým blokem série X č. X uložena pokuta na místě zaplacená ve výši 1 200 Kč. Bylo projednáno protiprávní jednání žalobce, ke kterému došlo dne 12. 6. 2022 v 8:40 hod. na silnici č. I/10, ul. X v obci X poblíž domu č.p. X a kterého se dopustil tím, při řízení motorového vozidla zn. X RZ: X X barvy, jehož je provozovatelem, překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 12 km/h, když mu byla naměřena rychlost 65 km/h, po odečtu tolerance 3 km/h tedy 62 km/h, přičemž řídil na pozemní komunikaci vozidlo bez toho, aby mělo platnou technickou prohlídku, neboť její platnost skončila dne 23. 4. 2022. Tímto jednáním měl žalobce porušit § 18 odst. 4 a § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, a § 83 odst. 1 písm. p) zákona o podmínkách provozu vozidel. Pokuta byla uložena za přestupek podle § 83 odst. 1 písm. p) zákona o podmínkách provozu vozidel. Žalobce příkazový blok na pokutu na místě zaplacenou podepsal, převzal díl B a pokutu zaplatil. 4. Žádost o obnovu řízení podal žalobce dne 4. 5. 2023 poté, co na základě oznámení Magistrátu města Jablonec nad Nisou ze dne 17. 2. 2023 zjistil, že dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení v registru řidičů, když podkladem pro oznámení byl příkazový blok č. X ze dne 12. 6. 2022. 5. Prvostupňovým rozhodnutím dopravní inspektorát žádost o obnovu řízení zamítnul, neboť dospěl k závěru, že podmínky pro povolení obnovy řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, nebyly splněny. Rozhodnutí žalovaný potvrdil napadeným rozhodnutím, jímž současně zamítl žalobcovo odvolání. Žalovaný odmítl odvolací námitky, že o odvolání nebyl oprávněn rozhodovat. Odvolací námitky, jimiž žalobce zpochybňoval závěr, že nebyly naplněny podmínky pro obnovu řízení, posoudil jako nedůvodné. II. Žaloba 6. V žalobě podané v zákonné lhůtě žalobce uplatnil dva okruhy otázek k posouzení, a to: 1) zda Krajské ředitelství policie Libereckého kraje disponovalo kompetencí vyřídit žalobcovo odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu řízení, 2) zda byly naplněny důvody obnovy řízení. 7. Pokud jde o první žalobní bod, dovolával se žalobce závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 1 As 66/2013-29, v němž NSS konstatoval, že správním orgánem je krajské ředitelství policie, neboť každý další útvar, jež je jím zřízen, je pouhou vnitřní organizační jednotkou. Dále žalobce poukazoval na rozhodnutí NSS č. j. 6 As 148/2020-28, podle kterého je krajské ředitelství prvostupňovým správním orgánem v řízení o příkazu na místě a odvolání směřovalo k Policejnímu prezidiu ČR. Prvoinstančním orgánem v jeho věci byl dopravní inspektorát Jablonec nad Nisou, tedy Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, proto s ohledem na § 89 odst. 1 správního řádu, podle kterého je odvolacím správním orgánem nejblíže nadřízený správní orgán, nemůže být Krajské ředitelství policie Libereckého kraje současně odvolacím orgánem. 8. Pokud jde o druhý okruh žalobních námitek, podstatou obrany žalobce bylo tvrzení, že si nebyl vědom skutečnosti, že příkazový blok č. X ze dne 12. 6. 2022 se stal jediným podkladem pro zápis 2 bodů v bodovém hodnocení řidiče za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, když pokuta byla uložena pouze za užití vozidla bez osvědčení o technické způsobilosti. V tom žalobce spatřoval dříve neznámou skutečnost, která existovala v době původního řízení a kterou žalobce nemohl s původním řízení uplatnit. 9. Žalobce zpochybnil čitelnost příkazového bloku, především kolonky č. 5 a č. 9. Poznamenal, že ve spise nebyl originál příkazového bloku, což zjistil po vydání prvostupňového rozhodnutí, neboť dopravní inspektorát nepostupoval podle § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce namítal, že pro obnovu řízení je podstatné, že se jeho podpis v kolonce č. 11 vztahoval jen k uložení pokuty za přestupek podle § 83 odst. 1 písm. p) zákona o podmínkách provozu vozidel, což jednoznačně prokazuje část č. 6 příkazového bloku. Nečitelností kolonky č. 5, která se vztahuje k přestupku překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci, se žalobce nezabýval, neboť dle kolonky č. 6 měl za to, že pokuta se mu ukládá pouze za přestupek spočívající v nedoložení technické způsobilosti vozidla. Žalobce netvrdil, že podpis na příkazovém bloku není jeho, ale byl projevem souhlasu s uložením pokuty právě a jen za přestupek vypsaný v části č. 6 příkazového bloku. Nevěděl, že příkazový blok se stal jediným podkladem pro zápis 2 bodů v bodovém hodnocení. 10. Dále žalobce zpochybňoval relevanci úředního záznamu policistky pprap. Zuzany Červené. Namítal, že si silniční kontrolu takto detailně nemůže pamatovat. Záznam dokládá, že jej policistka nepoučila o tom, že podpisem na příkazovém bloku souhlasí s vyřízením a pokutou za oba přestupky, nevysvětlila mu, z jakého důvodu je přestupek podle § 83 odst. 1 písm. p) zákona o podmínkách provozu vozidel závažnější a že pokuta je uložena i za druhý přestupek. Záznam je nepravdivý, pokud jde o poučení o zápisu bodů. 11. Žalobce se odvolával na rozsudek NSS č. j. 1 As 16/2010-105, jehož závěry lze vztáhnout i na projednávanou věc. V předmětné věci z rozhodnutí o přestupku vyplývá, že žalobci byla uložena pokuta za jeden přestupek a že souhlasil s projednáním jednoho přestupku v příkazním řízení, ne přestupků dvou. Správní orgány by tedy neměly spekulovat ohledně vůle žalobce, že podpisem příkazového bloku chtěl vzít pokutu za oba přestupky, včetně toho, za který je zápis 2 bodů. K argumentaci žalovaného závěry rozsudku NSS č. j. 6 As 67/2013-16 žalobce podotknul, že vědomě vstoupil do režimu omezeného přezkumu ve vztahu k přestupku, za který mu byla uložena pokuta. Žalovaný pak nesprávně vyložil závěry usnesení rozšířeného senátu NSS sp. zn. 1 As 21/2010. Za důvod pro obnovu řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu je nutné považovat také na jeho případ, kdy skutečnou vůlí žalobce vyjádřenou jeho podpisem na příkazovém bloku je souhlas s přestupkem jedním, nikoliv s pokutou za přestupek spočívající v překročení dovolené rychlosti, jde tedy o rozsah souhlasu, kdy žalobce jednal v omylu. Na podporu své argumentace se žalobce dovolával rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 940/2006, dle kterého právně významný je pouze ten projev vůle jednajícího, který je vyjádřen v písemném textu, a proto eventuální záměry jednajícího v písemném textu nevyjádřené jsou právně bezvýznamné. Žalobcovým záměrem bylo souhlasit s pokutou, jak byla vypsaná v kolonce č. 6 příkazového bloku. Žalobce nesouhlasil s tím, že správní orgány mu podsouvají i souhlas s přestupkem, za který nedostal pokutu. 12. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, ve kterém se s námitkami žalobce vypořádal. Setrval na závěru, že odbor služby dopravní policie Krajského ředitelství policie Libereckého kraje byl v dané věci odvolacím orgánem. Žalovaný odkázal na § 1 § 5 odst. 1, § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“). Žalovaný dále odkázal na Závazný pokyn policejního prezidenta č. 221/2011, konkrétně čl. 19, který se vztahuje na obnovu řízení. A na rozhodovací praxi správních soudů, např. rozsudky NSS č. j. 4 As 93/2014-40 a č. j. 8 As 108/2017-34, které se týkaly rovněž zamítnutí odvolání účastníků řízení proti rozhodnutí dopravních inspektorátů, o nichž rozhodovaly