7 As 82/2011 — Nejvyšší správní soud

60 A 5/2025- 49 - text  60 A 5/2025 - 49 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobkyně: X, narozená dne X státní příslušnost: Nepálská federativní demokratická republika hlášená na adrese X zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2025, č. j. MV-183631-6/SO-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 12. 9. 2024, č. j. OAM-86534-20/ZM-2023, jímž byla podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty. 2. Ze spisového materiálu a informačního systému cizinců vyplývá, že žalobkyně podala dne 29. 11. 2023 na Velvyslanectví České republiky v Dillí (dále jen „zastupitelský úřad“) žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců v programu „Vysoce kvalifikovaný zaměstnanec“. Předmětná žádost byla postoupena správnímu orgánu I. stupně, jako věcně příslušnému orgánu k jejímu posouzení. 3. K žádosti byla mimo jiné předložena pracovní smlouva uzavřená dne 17. 10. 2023 mezi společností X a žalobkyní, na dobu neurčitou, na pracovní pozici „Šéfkuchaři v pohostinství“, s 40hodinovou týdenní pracovní dobou, měsíční mzdou ve výši 42 513 Kč a místem výkonu práce X. Rovněž bylo doloženo číslo volného pracovního místa 28 055 400 793, které je vedeno v Centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty (dále jen „EVPM“) k zaměstnavateli X na pracovní pozici „Šéfkuchaři v pohostinství“, s místem výkonu práce X. 4. Výzvou k odstranění vad žádosti ze dne 18. 1. 2024 byla žalobkyně vyzvána, aby doložila doklad prokazující odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala písemným vyjádřením, v němž uvedla, že absolvovala 12 let školní docházky, což odpovídá úplnému středoškolskému vzdělání. Tyto skutečnosti správnímu orgánu I. stupně doložila a podmínku odborné způsobilosti tak měla za splněnou. 5. Dne 1. 4. 2024 proběhl výslech, při němž žalobkyně popsala důvody podání žádosti i specifika zaměstnání, jež by měla v České republice vykonávat. 6. Dne 2. 4. 2024 správní orgán I. stupně provedl výslech jednatelů společnosti X. Jeden z nich, X, se přitom v průběhu omluvil a odešel k lékaři s tím, že zbytek rozhovoru může dokončit jeho bratr, X. Obsah výslechu jednatelů byl zaznamenán na videozáznamu. 7. Po nahlédnutí do spisového materiálu prostřednictvím svého zmocněnce žalobkyně zaslala dne 6. 8. 2024 vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí. Uvedla mimo jiné, že neznalost výrazu „celiakie“ a kontrolních orgánů neznamená absenci odborných znalostí, schopností hygienické normy dodržovat a na alergeny zákazníky upozorňovat. Je s budoucím zaměstnavatelem domluvena, že důkladné obeznámení s hygienickými normami bude součástí nezbytného školení pro výkon práce šéfkuchařky v České republice. Žalobkyně se dále vyjadřovala k průběhu výslechu jednatelů společnosti X. Uvedla, že jeden z jednatelů musel výslech předčasně opustit. Nevěděl, že může požádat o odložení jeho provedení. Druhý z jednatelů nemusel mít podrobný přehled o tom, proč byla společnost i posuzovaní čtyři uchazeči zařazeni do programu „vysoce kvalifikovaného zaměstnance“. Všechny podstatné skutečnosti totiž byly komunikovány s jeho bratrem, který měl být hlavní vyslýchanou osobou. Některé otázky také nemohl odpovědět zcela přesně z důvodu jazykové bariéry. Bylo domluveno, že společnost X. potřebuje akutně dva šéfkuchaře pro každou svou restauraci. Současní zaměstnanci nemají potřebný stupeň odbornosti pro řízení kuchyně. Zároveň není vhodné najímat české šéfkuchaře z důvodu odlišnosti nepálské kuchyně. 8. Správní orgán I. stupně prvostupňovým rozhodnutím žádost žalobkyně zamítl, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu žalobkyně na území. Posuzoval, zda žalobkyně splňuje podmínky pro zařazení do vládního programu „vysoce kvalifikovaný zaměstnanec.“ Cílem tohoto programu je poskytnout podporu přímým zaměstnavatelům, kteří potřebují do České republiky přivést vysoce kvalifikované zahraniční pracovníky. Program je realizován na základě usnesení vlády č. 581 ze dne 26. 8. 2019 o programech schválených vládou za účelem dosažení ekonomického přínosu pro Českou republiku. O zařazení do vládního programu rozhoduje řada kritérií. Jedním z nich je potřebná kvalifikace. Tu mají v daném programu ty pozice, které vyžadují vysokou kvalifikaci a znalost ze strany zaměstnance a lze je podřadit pod hlavní třídy klasifikace CZ_ISCO. Tuto klasifikaci dle § 19 odst. 2 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, zavedl Český statistický úřad (dále jen „klasifikace CZ_ISCO“). Jedná se tedy zejména o pracovní pozice spadající pod kategorie 1 Zákonodárci a řídící pracovníci, 2 Specialisté a 3 Techničtí a odborní pracovníci. 9. Podle správního orgánu I. stupně žádost žalobkyně všechny podmínky formálně splňovala. Z údajů získaných z Cizineckého informačního systému však správní orgán I stupně zjistil, že společnost X zaměstnává 17 cizinců, převážně s dlouhodobým pobytem. Z vlastní činnosti pak věděl, že na zastupitelském úřadu byly podány čtyři žádosti na pracovní pozici pod kódem CZ ISCO „Šéfkuchař v pohostinství (34343)“. Vyvstala tak otázka, proč společnost přijímá na vysoce kvalifikovanou pozici nové a neprověřené zaměstnance namísto povýšení stávajících zaměstnanců, kteří zde pracují mimo jiné na pozici CZ_ISCO „Kuchař (51201).“ Vysoce kvalifikovaná pozice CZ ISCO „Šéfkuchař v pohostinství (34343)“ přitom vyžaduje, aby zaměstnance zastával náročnou práci spočívající v - plánování a vytváření receptů a jídelních lístků, odhady nákladů na potraviny a práci, objednávání zásob potravin, - monitorování kvality pokrmů ve všech fázích přípravy a servírování, - vedení diskusí o přípravě pokrmů s řídícími pracovníky, dietetiky, zaměstnanci kuchyně a obsluhujícím personálem, - koordinování práce a dohled nad prací kuchařů a dalších pracovníků připravujících pokrmy, - provádění kontroly dodávek, zařízení a pracovišť s cílem zajistit soulad s přijatými standardy, - určování způsobu servírování pokrmů a tvorba ozdobných jídel, - instruování kuchařů a dalších pracovníků v oblasti přípravy, vaření, zdobení a servírování pokrmů, - účast na přijímání pracovníků do kuchyně a monitorování jejich výkonu, - příprava koření, kuchařských specialit a složitých pokrmů, - vysvětlování a prosazování hygienických nařízení a předpisů v oblasti bezpečnosti potravin. 10. Správní orgán I. stupně dále uvedl, že pracovník na pozici šéfkuchaře musí mít jistou znalost prostředí, ve kterém se pohybuje. A to nejen po praktické stránce, ale také po stránce měkkých dovedností a znalostí vnějšího prostředí, spočívajícím např. ve znalosti legislativních a hygienických norem. Nově příchozí zaměstnanec, který přichází z odlišného kulturního prostředí tak nemusí tyto podmínky splňovat. Žalobkyně přitom ve své žádosti nijak nedoložila své kvalifikační kvality pro výkon takto vysoce kvalifikované pracovní pozice. S cílem vyvrátit pochybnosti správního orgánu I. stupně byl proveden výslech jednatelů společnosti X., z něhož mimo jiné vyplynulo, že společnost potřebuje kuchaře, ale v rámci vládních pravidel takovou žádost nemůže pracovník z Indie nebo Nepálu podat. Z této výpovědi tak bylo dle správního orgánu I. stupně zcela patrné, že společnost X ve skutečnosti hledá pouze kuchaře, kteří budou představovat pracovní sílu potřebnou pro větší kapacitu provozu. Jednatel společnosti nadto uvedl, že orientace v hygienických a legislativních normách je náročná, vyžaduje znalost místního prostředí a jazyka a tuto agendu proto zastává ve společnosti sám. Podle správního orgánu I. stupně změna migračních pravidel a kvót znemožnila společnosti podat žádosti o zaměstnanecké karty a ta tak musela hledat způsob, jak je obejít. Obsahově proto upravila mzdové podmínky a pracovní pozici podřadila pod hlavní třídu v rámci klasifikace CZ ISCO, kategorie 3 - Techničtí a odborní pracovníci. Sám jednatel společnosti přiznal, že další žádosti na pracovní pozice kuchařů budou moci podat až za rok a půl. Z jeho výpovědi je tak podle správního orgánu I. stupně zřejmé, že společnost nikdy nezamýšlela zaměstnávat žalobkyni na pozici CZ ISCO „Šéfkuchař v pohostinství (34343).“ Jednatel společnosti totiž ani nedokázal rozlišit rozdíl mezi pracovn