3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 11/2024- 28 - text  8 60 Ad 11/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: M. P., narozen X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2024, č. j. MPSV-2024/200941-917 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 17. 9. 2024, č. j. MPSV-2024/200941-917, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnutí úřadu práce ze dne 23. 7. 2024, č. j. 55884/2024/LIB, výrokem I. podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v části odůvodnění doplněno a výrokem II. podle § 90 odst. 5 správního řádu ve zbytku potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce na základě žalobcovy žádosti ze dne 14. 12. 2022 rozhodl, že žalobci se nepřiznává dávka pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí. Úřad práce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a uvedl, že dne 3. 11. 2023 provedl místní šetření na pozemku p. č. X, zapsaném na LV X, katastrální území X. Na základě informací od vlastníka pozemku byla telefonicky kontaktována pronajímatelka (pozn soudu: správně zřejmě nájemkyně) první zahrady, která sdělila, že zahradu má v pronájmu zhruba 10 let a nikdo na ní nepřespával a nepřespává. Výzvě ze dne 1. 12. 2023, podle níž se měl žalobce dostavit k osobnímu jednání za účelem objasnění místa skutečného pobytu a následného provedení místního šetření, žalobce nevyhověl. Podle anonymního telefonického oznámení ze dne 1. 12. 2023 měl žalobce stále pobývat u matky v ulici H. Dle vyjádření pana P. L. ze dne 26. 2. 2024 předmětnou zahradu nikomu v posledních 3 letech nepronajal. Úřad práce dále obecně popisoval komunikaci se žalobcem a citoval § 49 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Dne 4. 7. 2024 vyzval žalobce, aby doložil vyplněný doklad o užívaném bydlení, formulář pro přidání dalších společně posuzovaných osob a lékařské potvrzení. Žalobce v reakci na danou výzvu odeslal úřadu práce požadované formuláře, v nichž uvedl toliko, že neměl žádné příjmy a byl bez přístřeší. Podle úřadu práce tedy žalobce nebyl schopen prokázat, kde v době podání žádosti bydlel, či přespával, zda uváděný prostor skutečně užíval nebo zda bydlel na adrese X s dalšími osobami. Proto nebylo možné posoudit jeho majetkové a sociální poměry. 3. V napadeném rozhodnutí žalovaný podrobně popsal průběh správního řízení a odkázal na povinnost žadatele vyplývající z § 49 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Uvedl, že žalobce neposkytl součinnost a nedokládal požadované doklady, např. potvrzení od lékaře. Připomněl, že se žalobce dle svého tvrzení v době podání žádosti o dávku pomoci v hmotné nouzi zdržoval v pergole v zahrádkářské kolonii. Na místním šetření provedeném dne 16. 12. 2022 však nebyl na místě zastižen. Místního šetření, konaného dne 12. 4. 2023 za účelem ověření pobytu, se žalobce také nezúčastnil, přestože s jeho provedením dříve souhlasil. Následně tvrdil, že byl objednán na vyšetření k lékaři, potvrzení však nedoložil. Podle žalovaného si úřad práce ověřoval tvrzení žalobce a zjistil, že neuváděl pravdivé informace. Vycházel z vyjádření majitele pergoly a pana P. L. ze dne 26. 2. 2024, který tvrdil, že předmětnou zahradu nikomu v posledních 3 letech nepronajal. Podle žalovaného tedy bylo prokázáno, že žalobce nebyl osobou bez přístřeší. Žalobce zároveň mařil snahy o prokázání opaku. Z dodejky k výzvě ze dne 19. 12. 2022 zároveň žalovaný dovozoval, že se žalobce prokazatelně nacházel na adrese X, neboť tuto výzvu dne 22. 12. 2022 osobně převzal. Dne 3. 4. 2023 měl žalobce uvést, že v období od září až listopad roku 2022 měl příjmy ve výši 19 000 Kč. Příjmy žalobce za rozhodné období byly podle žalovaného vyšší než částka živobytí. Započtený příjem ve výši 6 333, 33 Kč převyšoval částku živobytí 4 620 Kč. Žalobce tedy nebyl osobou v hmotné nouzi, což znamená, že nesplňoval podmínky pro přiznání příspěvku na živobytí. Na podporu své argumentace žalovaný uvedl „fiktivní výpočet“ dávky příspěvek na živobytí. Žalovaný na základě uvedeného rozhodl tak, jak bylo shora popsáno. 4. Tato rozhodnutí jsou přitom již několikátými rozhodnutími o žalobcově žádosti. Poprvé úřad práce rozhodl o nepřiznání příspěvku na živobytí rozhodnutím ze dne 17. 3. 2023, které žalovaný zrušil rozhodnutím ze dne 27. 1. 2023. Dne 8. 6. 2023 bylo vydáno nové rozhodnutí o nepřiznání dávky, žalobcovo odvolání žalovaný zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil rozhodnutím ze dne 18. 7. 2023. Obě tato rozhodnutí byla ke správní žalobě podané žalobcem zrušena rozsudkem zdejšího krajského soudu ze dne 4. 10. 2023, č. j. 60 Ad 7/2023-24. Ve zrušujícím rozsudku soud konstatoval, že nebyly dány podmínky pro nepřiznání dávky z důvodu neposkytnutí součinnosti ze strany žalobce v souvislosti s šetřením konaným dne 12. 4. 2023 a následně dne 24. 4. 2023; současně správním orgánům vytknul, že se nevypořádaly s žalobcovými návrhy na dokazování. V průběhu dalšího řízení úřad práce rozhodnutím ze dne 21. 12. 2023 znovu žalobcově žádosti nevyhověl a příspěvek na živobytí nepřiznal, rozhodnutím ze dne 20. 2. 2024 však žalovaný prvostupňové rozhodnutí zrušil. Následně bylo vydáno úřadem práce rozhodnutí dne 2. 4. 2024, které znovu k odvolání žalobce žalovaný zrušil rozhodnutím ze dne 1. 6. 2024. Úřad práce již vydal rozhodnutí ze dne 23. 7. 2024, jímž příspěvek na živobytí žalobci nepřiznal. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 17. 9. 2024 žalovaný rozhodnutí úřadu práce v části odůvodnění doplnil, ve zbytku pak rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba 5. Ve včasné žalobě žalobce namítal, že úřad práce označil případ za zvlášť složitý dle § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu, aniž by specifikoval, v čem složitost spočívá. Žalobce dále oznámil, že již není v hmotné nouzi, ale úřad práce na toto oznámení nereagoval. Výzvu k osobnímu jednání žalobce označil za zbytečnou a zatěžující. Dané výzvy rovněž nebyly řádně odůvodněny a byly zatíženy značnou měrou nepřezkoumatelnosti, nejistoty a libovůle. Před ústním jednáním také nedošlo k seznámení žalobce s novými skutečnostmi, přestože o to žádal. Úřad práce se rovněž nevyjádřil k důkazním návrhům obsaženým v podání ze dne 5. 6. 2023. 6. Za zásadní vadu žalobce označil skutečnost, že ústní jednání nebylo správně protokolováno, což vedlo k nesprávnému zachycení průběhu úkonu. Úřad práce také nereagoval na četná podání žalobce, ve kterých sděloval své aktuální poměry a nabízel spolupráci při místním šetření. Úřad práce dále nezjišťoval skutkový stav potřebný pro rozhodnutí ihned po podání žádosti, což vedlo k nesprávnému rozhodnutí. Po žalobci požadoval důkazy o pobytu s velkým časovým odstupem, což mu znemožnilo potřebné důkazy pořídit. Žalovaný také nevzal na vědomí, že úřad práce požadoval po žalobci nesplnitelné v situaci, kdy byl vykázán z pergoly poté, co majiteli oznámil provedení šetření. Žalobce nadto nabízel spolupráci při místním šetření, ale úřad práce na tyto návrhy nereagoval. 7. Žalobce rovněž rozporoval vyjádření pronajímatelů zahrady. Uvedl, že ani nemohli vědět o pobytu žalobce na daném pozemku, když se na něm sami nezdržovali. Žalobce je nezná a žádný právní vztah s nimi neměl. Ostatně ani pan L. nemohl potvrdit, zda žalobce v pergole přespával, protože tam se žalobcem nikdy nebyl. Žalobce pak nevěděl, že pan L. nemá k místu žádný právní vztah. Za nevěrohodné označil i anonymní oznámení ze dne 1. 12. 2023. 8. Úřad práce rovněž postupoval v rozporu se zásadou dobré správy, neboť nebylo přihlédnuto k specifickým potížím žalobce. Tím došlo k porušení práva dle článku 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod na zajištění pomoci nezbytné pro zabezpečení základních životních podmínek. Za pochybení žalobce považoval i prodloužení lhůty k vyřízení žádosti. 9. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. III. Vyjádření žalovaného 10. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Podle § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že soud rozhodnutí přezkoumá v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů, vychází přitom ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí. 12. Podle § 68 odst. 3 věta první správního řádu platí, že v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a