73 A 12/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

73 A 12/2024- 37 - text  10 73 A 12/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušnost Republika Uzbekistán bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Evou Holou, Ph.D. sídlem Španělská 770/2, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2024, č. j. MV-155940-4/SO-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 9. 9. 2024, č. j. OAM-12829-24/ZM-2024. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně podle § 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítl žádost žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty, neboť žalobce neplnil účel jemu vydaného předchozího povolení k dlouhodobému pobytu. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce pobýval na území ČR na základě dlouhodobého pobytu za účelem studia v bakalářském studijním programu Informační management na Technické univerzitě v Liberci s platností od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024. Dne 21. 2. 2024 žalobce požádal o vydání zaměstnanecké karty. Dotazem na průběh studia u Technické univerzity správní orgán I. stupně zjistil, že žalobce z plánovaných 31 kreditů získal 0 kreditů, pro postup do dalšího semestru by žalobce musel získal alespoň 15 kreditů. Studium žalobce tedy bylo ukončeno pro nesplnění požadavků plynoucích ze studijního programu. Žalobce splnil pouze jeden zápočet. Zaměstnanecká karta tedy nebyla žalobci vydána s ohledem na § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, neboť z uvedeného plyne, že žalobce neplnil účel uděleného pobytového oprávnění. S odkazy na judikaturu žalovaný uvedl, že plnění účelu pobytu nesmí být pouze formální, musí jít o hlavní účel pobytu jak časově, tak mírou intelektuální investice. Ve studiu měl žalobce učinit dostatečný pokrok, k čemuž žalovaný odkázal na čl. 21 odst. 2 písm. f) směrnice č. 2016/801/EU. 3. Dle žalovaného se nejednalo ani o neplnění účelu po přechodnou dobu, když žalobce byl studentem od 1. 9. 2023 do 29. 2. 2024, přičemž za celé toto období nezískal žádný kredit. Pokud uvedl, že měl v řešeném období diagnostikováno onkologické onemocnění, měl tak učinit již před správním orgánem I. stupně. Měl také se školou řešit mimořádný studijní plán či náhradní způsob splnění studijních povinností, což se nestalo. Jde sice o závažný důvod, avšak k neplnění účelu pobytového oprávnění nedošlo pouze po přechodnou dobu. Má-li se cizinec na území věnovat studiu, pak již několikaměsíční absence může znamenat zmaření účelu povoleného pobytu, neboť student nebude připuštěn ke zkouškám, nepostoupí do dalšího ročníku nebo nezvládne učivo dohnat. Zákon o pobytu cizinců v dané věci nestanoví povinnost správních orgánů zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. K odvolací námitce tvrdosti rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobcova uzbecká manželka na území ČR dlouhodobě nepobývá. Žalobce je v produktivním věku a zaměstnání může získat také v domovském státě. K deklarované obavě z pomsty pachatelů, kteří žalobci ublížili na zdraví, žalovaný uvedl, že lze využít právních prostředků domovského státu, žalobce nadto nijak neprokázal, že by měl být cílem jakéhokoli pronásledování. II. Žaloba 4. Žalobce v podané žalobě namítl, že žalovaný porušil ustanovení § 2 odst. 2 a 4, § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný překračuje meze svého správního uvážení při výkladu pojmu neplnění účelu pobytu cizincem. Ze zákona ani žalovaným odkazované judikatury nelze dovodit, že by nedostatečný pokrok ve studiu/neúspěšné studium na vysoké škole bylo možné bez dalšího podřadit pod pojem neplnění účelu pobytu. Žalobce na TUL studoval, nicméně nesplnil potřebné zápočty, aby mohl jít ke zkouškám v daném semestru. Studium pro něj bylo náročné natolik, že došlo k jeho předčasnému ukončení. To však nelze nazývat neplněním účelu povoleného pobytu. Změnu účelu oznámil podáním žádosti ještě před skončením studia. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se snad žalobce měl věnovat jiným aktivitám než studiu. K úpravě § 45 zákona o pobytu cizinců žalobce odkázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 222/2017 Sb. Žalobce nezneužil povoleného pobytu k jinému účelu. Pokud by změna účelu pobytu u cizinců – studentů měla být limitována úspěšným dokončením studia, pak by zákonodárce toto omezení vtělil do zákona. 5. Žádné z žalovaným odkazovaných soudních rozhodnutí nepodporuje excesivní interpretaci § 45 zákona o pobytu cizinců a situace žalobce se od jimi řešených případů liší. Žalobce oznámil změnu účelu pobytu bez prodlevy – paralelně s ukončením studia na TUL. Nelze dovodit, že by žalobce před podáním žádosti o změnu účelu pobytu neplnil účel svého studijního pobytového oprávnění. Již vůbec nelze jeho neúspěšné studium podřazovat pod narušování veřejného pořádku. Nepřípadný je i odkaz žalovaného na Směrnici č. 2016/801/EU, o podmínkách přijímaní státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, středoškolského vzdělání a činnosti au-pair, neboť žalobce nežádal o prodloužení povolení k pobytu za účelem studia, ale o odsouhlasení změny účelu pobytu za účelem zaměstnání. V tomto ohledu zákon o pobytu cizinců v § 45 žádné limity nestanoví. Správní orgán nesmí překročit nejen meze stanovené v ustanovení zmocňujícím ke správnímu uvážení, ale také meze v podobě zásad či principů obsažených v jiných ustanoveních právních předpisů. 6. Žalobou napadené rozhodnutí postrádá individuální zhodnocení situace v podobě např. úvahy o délce neplnění účelu pobytu. Žalovaný se spokojil s tím, že žalobce neměl potřebné kredity. Takový výklad by znamenal, že každý zahraniční student, který studium úspěšně nedokončí, nemůže žádat o změnu účelu pobytu. Žalobce navíc v odvolání předložil doklady o zdravotních problémech, které také mohly mít vliv na jeho nezvládnuté studium. Žalovaný se jimi odmítl zabývat s tím, že žalobce je mohl a měl uvést v předcházejícím správním řízení. Žalobce však až do vydání prvoinstančního rozhodnutí nemohl vědět, že správní orgán bude v jeho případě tvrdit neplnění účelu pobytu za účelem studia. Z žádného podkladu, s nimiž byl žalobce seznámen, neplyne neplnění účelu pobytu. Důkazním břemenem tak byl zatížen správní orgán. Ten mohl s žalobcem provést účastnický výslech ke zjištění bližších podrobností o jeho studiu. Pokud tak neučinil, nelze žalobci klást k tíži, že na závěry správního orgánu o neplnění účelu pobytu reagoval až v podaném odvolání. III. Vyjádření žalovaného 7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. Zdůraznil, že žalobce nezískal žádné kredity a studium mu bylo ukončeno pro nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu. K žalobcem odkazované důvodové zprávě žalovaný uvedl, že v případě žalobce se jednalo o neplnění účelu v ohraničeném období 1. 9. 2023 – 21. 2. 2024, neboť žalobce byl povinen plnit účel, pro který mu bylo povolení k dlouhodobému pobytu vydáno, do doby podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Žalobce neprokázal, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu. Judikatura uváděná v napadeném rozhodnutí je použitelná k obecným závěrům o neplnění účelu pobytu, přičemž judikatura správních soudů na ni odkazuje běžně (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2024, č. j. 9 Azs 37/2024-25). Směrnice č. 2016/801/EU byla použita pro interpretaci neplnění účelu pobytu studia v rámci předchozího pobytu cizince. Nedostatečný pokrok ve studiu je ve své podstatě neplněním účelu povoleného pobytu na území. 8. Námitka porušení limitů správního uvážení neobstojí s odkazem na skutečnosti vyplynulé z provedeného dokazování. Žalovaný v rozhodnutí uvedl: „Účastník řízení tedy od 1. 9. 2023 do dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty, neplnil účel povoleného dlouhodobého pobytu za účelem studia.“ Uvedl tedy úvahu o době neplnění účelu pobytu. Žalobce měl možnost navrhnout doplnění dokazování, což neučinil, a tudíž nemůže namítat, že mělo být provedeno další dokazování. Správní orgán I. stupně zjistil skutečnost, která znemožnila žádosti vyhovět, a proto neprovedl další dokazování a žádost zamítl. Na vydání zaměstnanecké karty nemá cizinec právní nárok, jak to plyne z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2023, č. j. 6 A 9/2021-58. IV. Posouzení věci krajským soudem 9. Napadené rozhod