1 As 136/2012 — Nejvyšší správní soud

75 A 11/2024- 32 - text  8 75 A 11/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobce: Share CAR!, z.s., IČ 06853854 sídlem Příbramská 67, 407 25 Verneřice zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2024, č. j. KUUK/131533/2024/DS/Chyt, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 12. 9. 2024, č. j. KUUK/131533/2024/DS/Chyt, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 362,7 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2024, č. j. KUUK/131533/2024/DS/Chyt, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Most (dále jen „magistrát“) ze dne 5. 6. 2024, č. j. MmM/076625/2024/OSČ-P/JR (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3 a § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Za spáchaný přestupek byla žalobci dle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 3 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“). 2. Přestupku se žalobce dopustil tím, že jako provozovatel vozidla nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, neboť dne 3. 2. 2024 v 20:14 hodin, v obci Most, na ulici Jana Palacha u č. p. 1534, při řízení motorového vozidla tovární značky Škoda, registrační značky X, neznámý řidič překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci, stanovenou zákonem o silničním provozu na 50 km/h, a to o 17 km/h. Silničním rychloměrem byla vozidlu naměřena rychlost 70 km/h, s přihlédnutím k možné odchylce rychloměru ±3 km/h činila naměřená rychlost vozidla nejméně 67 km/h. 3. Současně žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 4. V žalobě žalobce namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí pro neprokázání splnění podmínky dle § 24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obecní policii“). Současně žalobce namítal, že nebyla náležitě vypořádána jeho odvolací námitka, dle níž uvedená podmínka nebyla splněna – nebyla zveřejněna informace o umístění rychloměru, jakožto technického prostředku pořizujícího záznam. 5. Podle žalobce žalovaný při vypořádání uvedené odvolací námitky zkreslil judikatorní závěry Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), jenž vyslovil, že je při posuzování přestupkového jednání klíčové, aby byl důkaz pořízen ověřeným rychloměrem. Tento závěr však byl dle žalobce vysloven k technické nesprávnosti měření, nikoliv ve vztahu k nesplnění podmínky dle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii. Dle žalobce je judikatura NSS k předmětné otázce naplnění podmínky dle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii opačná, než jsou závěry žalovaného, přičemž poukázal na závěry rozsudku NSS ze dne 7. 6. 2018, č. j. 10 As 15/2018-36. 6. Žalobce dále upozornil, že správní řízení je vedeno zásadou jednotnosti řízení, tedy prvostupňové a napadené rozhodnutí tvoří jeden celek. Řízení před magistrátem a žalovaným je stále jedním řízením. S ohledem na uvedenou zásadu je nepodstatné, v jaké fázi řízení žalobce shora uvedenou námitku vznesl, přičemž podle žalovaného neměl magistrát důvod předmětný podklad dle § 24b odst. 2 zákona o obecné policii do spisu vkládat, neboť žalobce uvedenou námitku nevznesl již během řízení před magistrátem. Žalobce podotkl, že magistrát měl povinnost zjišťovat rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobce. I kdyby však tuto povinnost magistrát neměl, žalobce předmětnou námitku uvedl v odvolání, a proto měl žalovaný možnost na ni reagovat v odvolacím řízení a mohl do spisu založit nový podklad. Rovněž uvedený podklad mohl do správního spisu založit magistrát před postoupením odvolání žalovanému, a to dle § 86 odst. 2 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 7. Dále žalobce poukázal na závěry rozsudků Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2023, č. j. 34 A 30/2022-26, a ze dne 21. 11. 2023, č. j. 33 A 8/2022-40. Krajský soud v Brně posuzoval obdobnou situaci a dovodil, že shora uvedená námitka může být vznesena během správního řízení (i v řízení o odvolání), v takovém případě mají správní orgány možnost na námitku reagovat a její nevypořádání má za následek nezákonnost rozhodnutí. Pokud je však vznesena až v řízení před soudem, v takovém případě soud může doplnit dokazování. Žalobce zdůraznil, že v rozsudcích Krajského soudu v Brně správní orgány alespoň odkazovaly na zveřejnění informace na webové stránce, avšak tuto webovou stránku neprovedly jako důkaz. V nyní posuzované věci správní orgány na zveřejnění informace ani neodkazovaly, ani netvrdily, že vůbec byla zveřejněna. V nyní posuzované věci jde tedy o vadu vyšší intenzity. 8. Žalobce rovněž poukázal na závěry rozsudku NSS ze dne 12. 2. 2021, č. j. 2 As 214/2019-41, jenž se věnoval posouzení naplnění podmínky měření dle § 79a zákona o silničním provozu, přičemž jeho závěry lze vztáhnout i na podmínku dle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii. Splnění uvedené podmínky je totiž také podmínkou, bez jejíhož splnění nelze pachatele trestat. Podle žalobce byly správní orgány povinny zkoumat naplnění podmínky dle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii z úřední povinnosti a učinil-li žalobce splnění dané podmínky předmětem sporu, byly správní orgány povinny tuto námitku vyvrátit v rámci přestupkového řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou a zrekapituloval průběh správního řízení. K námitce žalobce žalovaný uvedl, že podklady založené ve správním spise osvědčují závěr, že řidič překročil nejvyšší dovolenou rychlost v místě měření rychlosti. Žalovaný podotkl, že správní řízení bylo se žalobcem vedeno pro objektivní odpovědnost provozovatele vozidla, proto postačilo „podezření“ ze spáchání přestupku neznámého řidiče. K informační povinnosti obecní police dle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii žalovaný sdělil, že Městská policie Most tak učinila na webových stránkách, přičemž daná informace nemusí být nezbytně součástí správního spisu, a to zejména v případech, kdy je správním orgánům zřejmé, že daná informace existuje. Žalovaný uvedl, že žalobce absenci uvedené informace napadl až v odvolání, ačkoliv tak mohl učinit již v řízení před magistrátem. Konstatoval, že i případné doplnění správního spisu o podklad v souladu s § 24b odst. 2 zákona o obecní policii by nemohlo zpochybnit závěry prvostupňového rozhodnutí. Replika žalobce 10. Žalobce v replice akceptoval soupis podkladů pro rozhodnutí, jak je předestřel žalovaný ve vyjádření k žalobě, avšak nesouhlasil s tvrzením, že tato sada důkazů postačovala pro rozhodnutí o jeho vině, protože žádný z důkazů neprokázal, že by obecní policie zveřejnila informaci o zřízení automatizovaného technického prostředku pořizujícího záznam. Žalobce označil za skandální úvahu žalovaného o tom, že by v řízení o přestupku provozovatele vozidla postačovalo pouhé podezření neznámého řidiče ze spáchání přestupku. Podle žalobce se řízení o přestupku provozovatele vozidla od jiných přestupkových řízení liší v tom, že není potřeba dokazovat zavinění. Protiprávní jednání však musí být prokázáno mimo důvodnou pochybnost, což se v posuzované věci stran uveřejnění informace o rychloměru nestalo. Žalobce podotkl, že soud nemůže nahrazovat činnost správních orgánů a jako první předkládat zjištění k otázce, které se správní orgány ani přes výtku žalobce nevěnovaly. Žalobce konstatoval, že žalovaný přesvědčivě nevypořádal odvolací námitky, což je samo o sobě důvodem pro zrušení rozhodnutí, k čemuž poukázal na rozsudky NSS ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007-84, a ze dne 31. 8. 2023, č. j. 9 As 226/2022-41. K odkazu žalovaného na webové stránky žalobce sdělil, že z nich mohl žalovaný vycházet, pokud by je založil do správního spisu a žalobce s nimi seznámil. Podotkl, že bylo možné vycházet z časové verze webových stránek aktuálních ke dni spáchání přestupku, nebo dni, který spáchání přestupku předcházel, k čemuž poukázal na rozsudky NSS ze dne 12. 4. 2011, č. j. 1 As 33/2011-58, a ze dne 3. 12. 2020, č. j. 7 As 177/2019-35. 11. Ke znalosti z úřední č