3 Ads 91/2012 — Nejvyšší správní soud

78 Ad 3/2024- 57 - text  13 78 Ad 3/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce J. H., narozený X bytem X proti žalované Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2024, č. j. X, jímž byly podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 1. 2024, č. j. X, kterým byla žalobci dle § 56 odst. 1 písm. c) a e) ve spojení s § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), od 20. 3. 2024 snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Současně bylo stanoveno, že invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně činí 11 397 Kč měsíčně. Žaloba 2. V žalobě žalobce nejprve zrekapituloval vývoj svého zdravotního stavu s vazbou na dosavadní průběh dané věci. Následně namítl, že je napadené rozhodnutí v rozporu s § 38, § 39 a § 42 zákona o důchodovém pojištění ve spojení s vyhláškou č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), jakož i s § 2 odst. 4, § 3, § 6 odst. 2, § 8, § 50 odst. 4 a § 68 odst. 3 správního řádu. 3. Žalobce namítl, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro absenci odůvodnění zlepšení jeho zdravotního stavu oproti stavu ke dni vydání předcházejícího rozhodnutí, kterým mu byl přiznán invalidní důchod ve třetím stupni. Žalovaná v tomto ohledu dle žalobce neuvedla, jakým způsobem posudek o invaliditě hodnotila, jakým způsobem zjišťovala a zohlednila rozhodná posudková kritéria stanovená právními předpisy a na základě jakých úvah dospěla k závěru, že posudek o invaliditě je v tomto směru přesvědčivý. Žalovaná pak nehodnotila dotčený posudek ani v kontextu žalobcem uplatněných námitek opírajících se o zdravotní dokumentaci. Žalobce k tomu konstatoval, že ke zlepšení jeho zdravotního stavu ve skutečnosti vůbec nedošlo a posudkoví lékaři zkreslili zjištění z podkladové zdravotnické dokumentace. 4. Dále žalobce uvedl, že je jeho zdravotní stav soustavně popisován jako závažná forma paranoidní schizofrenie s významnou složkou psychotické symptomatiky, v minulosti opakovaně vyžadující hospitalizaci v ústavní péči, která vždy vedla jen k dočasné stabilizaci duševního stavu, opakovaně následovaného relapsem, přičemž tyto skutečnosti u žalobce nakonec vedly k nutnosti nařídit ochranné léčení. Podle žalobce posudková lékařka dezinterpretovala stabilizaci jeho zdravotního stavu, a to v rozporu s lege artis a § 99 odst. 4 až 6 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“). Žalobce uvedl, že stabilizace jeho duševního stavu byla konstatována v návrhu Psychiatrické nemocnice Horní Beřkovice ze dne 5. 5. 2023 na změnu ochranného léčení z ústavního na ambulantní. Posudková lékařka i žalovaná však opomněly, že tento závěr navazuje na § 99 odst. 6 trestního zákoníku, dle něhož ústavní forma ochranného léčení trvá nanejvýš 2 roky a prodloužení připadá v úvahu jen ve výjimečných případech, nebyla-li léčba během dvou let ukončena. Návrh na změnu formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní tedy vypovídá pouze o tom, že nejsou splněny trestněprávní předpoklady pro výjimečné prodloužení ústavní formy ochranného léčení; je však irelevantní pro posouzení toho, zda došlo k podstatnému pozitivnímu progresu závažnosti duševní poruchy. Pokud by u žalobce skutečně došlo ke snížení závažnosti jeho duševní poruchy, soud by ochranné léčení dle § 99 trestního zákoníku zrušil, k čemuž však v případě žalobce nedošlo. V případě žalobce bylo uloženo ambulantní ochranné léčení na dobu neurčitou s důrazem na to, že vynechání medikace by u žalobce vedlo k návratu psychických potíží. Žalobce též zmínil, že se žalovaná v této souvislosti nijak nevypořádala s rozhodným posudkovým kritériem dle kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tedy s hlediskem kvality a délky remise. Remise přitom u žalobce nemá s ohledem na nutnost užívání medikace pevný a dlouhodobý charakter. Podle žalobce si žalovaná v této souvislosti měla vyžádat doplnění posudku. 5. Následně žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jelikož bylo založeno na posudku, který dovozuje zlepšení jeho zdravotního stavu od skutečnosti, že se trvalé a posudkově významné zhoršení zdravotního stavu neprokázalo. Podle žalobce je pak zcela nepochopitelné, jak by se jeho stav mohl dále zhoršit, neboť v předchozím posudku o invaliditě ze dne 5. 11. 2018 byl pokles jeho pracovní schopnosti hodnocen 70 %. Žalobce zdůraznil, že závěry podkladového posudku jsou v rozporu se skutečným stavem, neboť v mezidobí od posudku z roku 2018 došlo u žalobce ke zhoršení jeho duševní poruchy, jelikož v důsledku závažné dekompenzace muselo být žalobci uloženo trestněprávní ochranné opatření ve formě psychiatrického ochranného léčení, jež bylo realizováno v ústavní formě po maximální přípustnou dobu dvou let a nadále pokračuje v ambulantní formě na dobu neurčitou. Žalobce upozornil též na to, že v posudkovém zhodnocení i v napadeném rozhodnutí chybí informace o jeho opakované hospitalizaci na psychiatrických odděleních (24. 6. 2020 až 17. 7. 2020, 12. 10. 2020 až 2. 11. 2020 a 2. 4. 2021 až 14. 4. 2021). 6. Žalobce konstatoval, že je podkladový posudek o invaliditě založen na nepřesvědčivém závěru o poklesu jeho pracovní schopnosti pouze o 50 %, což je hodnocení při dolní hranici rozmezí stanoveného přílohou vyhlášky o posuzování invalidity pro schizofrenii ve formě těžkého postižení. Uvedl také, že z posudku o invaliditě není zřejmé, co je míněno konstatováním, že při jednání o námitkách se lze vyjadřovat pouze k námitkám týkajícím se zdravotního stavu žalobce. Podle žalobce lze toliko usuzovat, že se posudková lékařka odmítla zabývat jeho konkrétními obtížemi, které žalobce uvedl v námitkách jako překážky pro jeho pracovní zařazení. Podle žalobce je úkolem posudkového lékaře při posuzování invalidity především hodnotit příčinnou souvislost mezi zdravotním postižením a jeho konkrétními symptomy a poklesem pracovní schopnosti. Žalobce poté označil za spekulativní a nepodložený posudkový závěr o jeho údajné adaptaci na chronické zdravotní postižení. Za adaptaci na zdravotní postižení nelze považovat přeměnu ústavního ochranného léčení na ambulantní. Naopak pokračování ochranného léčení v ambulantní formě vyvrací možnou adaptaci. Předpokladem pro zlepšení zdravotního stavu by bylo dle žalobce zrušení ochranného léčení jako takového. S ohledem na výše uvedené tak žalobce dospěl k závěru, že u něj od roku 2018 naopak došlo ke zhoršení zdravotního stavu a pokles jeho pracovní schopnosti může nyní dosahovat až 80 %, tedy horní hranice stanoveného rozmezí. Vyjádření žalované k žalobě 7. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh řízení ve věci, přičemž poukázala na dotčenou právní úpravu. Podotkla, že posuzování míry poklesu pracovní schopnosti je odbornou otázkou vyžadující znalosti z oboru medicíny a posudkového lékařství, přičemž v tomto ohledu je žalovaná vázána posudky vypracovanými posudkovými lékaři Institutu posuzování zdravotního stavu. Dále žalovaná sdělila, že byl v řízení o námitkách vypracován Institutem posuzování zdravotního stavu nový posudek ze dne 13. 3. 2024, na jehož základě bylo napadené rozhodnutí vydáno. Jelikož bylo zjištěno, že pokles pracovní schopnosti žalobce činil ke dni 8. 11. 2023 pouze 50 %, nesplňoval již žalobce podmínky pro třetí stupeň invalidity, ale invalidity druhého stupně. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo určeno zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 3d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. S ohledem na žalobní námitky navrhla žalovaná přezkoumat zdravotní stav žalobce posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“). Závěrem uvedla, že za dosud zjištěného skutkového stavu navrhuje předmětnou žalobu zamítnout. Jednání soudu 8. Ze soudního jednání konaného dne 16. 4. 2025 se žalobce telefonicky omluvil, přičemž nepožádal o odročení jednání, a proto soud podle § 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce. 9. Při tomtéž jednání pověřená pracovnice žalované plně odkázala na dosavad