8 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

141 A 23/2025- 25 - text  10 141 A 23/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Bc. Ondřeje Šafránka ve věci žalobce: R. G., narozený X bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2025, č. j. MV-13248-2/TP-2025, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 31. 1. 2025, č. j. MV-13248-2/TP-2025, a rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ze dne 16. 1. 2025, č. j. KRPU-212764-9/ČJ-2024-0400KR-PI, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 269,40 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2025, č. j. MV-13248-2/TP-2025, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 16. 1. 2025, č. j. KRPU-212764-9/ČJ-2024-0400KR-PI (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím povinný subjekt podle § 15 odst. 1 a § 8a odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (dále jen „InfZ“) částečně odmítl žádost žalobce o poskytnutí informace ze dne 4. 12. 2024, a to v rozsahu znečitelnění celého vozidla na pořízeném snímku, včetně tabulky s registrační značkou. Žalobce zároveň požadoval, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože pro částečné odmítnutí žádosti v daném rozsahu nebyl zákonný důvod. Vysvětlil, že nebrojí proti anonymizaci registrační značky vozidla, tváře řidiče, popřípadě spolujezdce, nesouhlasí však s tím, že na fotografiích zachycených rychloměrem bylo znečitelněno celé vozidlo, protože jeho vyobrazení podle něj nepředstavuje osobní údaj, neboť nemůže vést bez dalšího k identifikaci konkrétní osoby. Konstatoval, že požadované fotografie svědčily o činnosti povinného subjektu, konkrétně o měření rychlosti. 3. Podle žalobce žalovaný správně odkázal na bod 17 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2023, č. j. 3 As 76/2022-54, podle kterého může být osobním údajem – mimo jiné – registrační značka vozidla. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že pokud by mělo být za osobní údaj považováno celé vyobrazení vozidla, nebyl by se Nejvyšší správní soud ve svém výčtu omezil jen na jeho registrační značku. 4. Žalobce konstatoval, že nezpochybňuje, že osobu lze identifikovat i přes nepřímý identifikátor, podotkl nicméně, že taková identifikace musí být v kontextu konkrétního zpracování možná. Žalovaný podle žalobce nevysvětlil, jak by mohla být konkrétní osoba identifikována na základě čísla jednacího a vyobrazení vozidla s anonymizovanou registrační značkou. Dodal, že nijak nezpochybňuje, že za pomoci čísla jednacího lze dohledat související listiny, na nichž mohou být osobní údaje (např. řidiče vozidla). Podotkl však, že o takové listiny nikdy nežádal. Vysvětlil, že na konkrétní číslo jednací narazil na internetovém diskusním fóru, v příspěvku týkajícím se rizik měřením rychloměrem „Laser Cam 4“, přičemž neví, kdo číslo jednací zveřejnil, a příspěvek byl technického rázu. Uvedl, že součástí příspěvku měla být fotografie, avšak odkaz na ni nefungoval, proto o její poskytnutí zažádal. 5. Žalobce dále uvedl, že i kdyby žalovaný fotografii s vozidlem za současné anonymizace registrační značky ve smyslu § 5 odst. 3 InfZ zveřejnil, veřejnost by se dozvěděla jen tolik, že rychlost vozidla určitého modelu byla dne 25. 9. 2024 změřena v obci Údlice. Podle žalobce nejde o takový souhrn informací, který by umožňoval identifikovat řidiče. Žalobce poukázal na to, že sama Policie České republiky proaktivně zveřejňuje informace týkající se řidičů vozidel ne zcela běžných. Na podporu svého tvrzení žalobce označil čtyři listinné důkazy. 6. Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kterou spatřoval v tom, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl, jaký následek ve výzvě zaslané dotčené osobě spojil s jejím nevyjádřením se ve stanovené lhůtě, resp. jak ji o následku spojeném s nevyjádřením se poučil. Podle žalobce žalovaný v odůvodnění uvedl jen tolik, že dotčená osoba byla k vyjádření vyzvána a na výzvu nijak nereagovala. Žalobce připustil, že dotčená osoba může své stanovisko vyjádřit i konkludentně tím, že se k výzvě nevyjádří, musí však být předtím ve výzvě poučena, zda následkem jejího nevyjádření bude poskytnutí či neposkytnutí informace. Informace o tom, jak byla dotčená osoba poučena, přitom podle žalobce v odůvodnění napadeného rozhodnutí chybí, a to je proto nepřezkoumatelné. 7. Žalobce nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí namítl též ve vztahu k poslednímu odstavci strany 6 jeho odůvodnění, kde žalovaný uvedl, že dotčené vozidlo, resp. jeho tovární značka a konkrétní model, zachycené na fotografii pořízené rychloměrem, není v rámci České republiky zcela běžně provozovaným a užívaným vozidlem, jelikož toto se vyznačuje takovými znaky (tvar karoserie, vzhled světel apod.), že v návaznosti na žalobci poskytnuté údaje (místo a čas spáchání přestupku, naměřená rychlost) mohou takto specifické informace ve svém souhrnu vést k identifikaci konkrétní osoby. Žalobce namítl, že žalovaný neuvedl, zda měl na mysli vzhled karoserie a tvar světel daného modelu obecně, nebo specifické úpravy konkrétního vozidla vyobrazeného na snímku. Žalobce připustil, že pokud by vozidlo zachycené na snímku mělo specifický tvar karoserie a světel v důsledku individuální úpravy, a tím se odlišovalo od ostatních vozidel téhož modelu, pak by se mohlo jednat o relevantní důvod pro odepření informace. Podotkl, že z napadeného rozhodnutí však tyto skutečnosti nejsou zřejmé a bez alespoň řádové kvantifikace výskytu vozidla na silnicích je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Napadené rozhodnutí lze podle žalobce interpretovat tak, že na českých silnicích jezdí tisíce obdobných vozidel, které mají specifický tvar karoserie a světel, avšak umožňuje též interpretaci, že na českých silnicích jezdí jen tři taková vozidla a dané vozidlo se nadto liší individuální úpravou karoserie a světel. V důsledku toho je podle žalobce argumentace žalovaného nejasná, nesrozumitelná, a tudíž nepřezkoumatelná. 8. Žalobce uvedl, že nesrozumitelný je též závěr žalovaného, že z požadovaného dokumentu, tj. úředního záznamu ze dne 18. 2. 2024 a z pořízené fotografie vozidla z měřicího zařízení, by mohla být konkrétní osoba jednoznačně identifikována. Žalobce podotkl, že žalovaný mu žádný úřední záznam neposkytoval. Poukázal na skutečnost, že zatímco řečený úřední záznam je datován ke dni 18. 2. 2024, požadovaná fotografie byla pořízena až dne 25. 9. 2024. 9. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na článek 4 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „GDPR“). Uvedl, že ani anonymizace registrační značky vozidla a obličeje řidiče a případného spolujezdce by nebyla dostatečná, protože by fotografie i nadále obsahovala osobní údaje. Vyjádřil názor, že poskytování informací podle InfZ je zpracováním osobních údajů ve smyslu čl. 6 odst. 1 GDPR, a musí proto být nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu, nebo při výkonu veřejné moci, kterým je správce pověřen. Správce podle žalovaného v konkrétním případě zpracovává osobní údaje za účelem dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích, tím jsou též dány hranice jejich zpracování. Podle žalovaného v řízení o žádosti jakýkoli veřejný zájem ve smyslu čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) na poskytnutí požadované informace nevyplynul. 11. Žalovaný vyjádřil nesouhlas s argumentem žalobce, že vyobrazení vozidla nemůže být považováno za osobní údaj, protože žalobce by neměl, jak tuto osobu identifikovat, a to ani ve spojení s již poskytnutými údaji. Konstatoval, že žalobce je zjevně s bližšími okolnostmi přestupku obeznámen, neboť disponuje informací o čísle jednacím, což je informace, která není veřejnosti běžně dostupná. Žalovaný uvedl, že mu je z úřední činnosti známo, že žalobce cíleně shromažďuje informace o přestupcích řidičů, zjištění čísla jednacího proto nepovažuje za nahodilé. Žalovanému se jeví, že cílem žalobce je získávat informace o třetích osobách bez jejich souhlasu, případně informace,