8 Afs 15/2007 — Nejvyšší správní soud

141 Af 3/2025- 32 - text  10 141 Af 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Bc. Ondřeje Šafránka ve věci žalobce: A. H., narozen X bytem X zastoupen daňovým poradcem Ing. Janem Matějkou sídlem Straky 1, 417 71 Zabrušany proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj sídlem Velká Hradební 61, 400 21 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2025, č. j. 169303/25/2501-50522-508245, takto: I. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj ze dne 28. 2. 2025, č. j. 169303/25/2501-50522-508245, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 210 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2025, č. j. 169303/25/2501-50522-508245 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný jakožto správce daně podle § 159 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, (dále jen „daňový řád“) zamítl námitku žalobce proti postupu správce daně uplatněnou u žalovaného dne 2. 12. 2024 (dále jen „námitka“). Podstatou námitky byl nesouhlas žalobce s Vyrozuměním o úroku z nesprávně stanovené daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden až prosinec 2017, únor až duben 2018, červen až červenec 2018, září a říjen 2018 ve výši 54 618 Kč, které bylo zástupci žalobce doručeno dne 14. 11. 2024 pod č. j. 1541925/24/2501-50522-508245. Žalovaný vyhodnotil v napadeném rozhodnutí námitku jako nedůvodnou. Nepřisvědčil žalobci, že úrok z nesprávně stanovené daně byl vyrozuměním vyčíslen v nesprávné výši. Žaloba 2. Žalobce namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, jelikož žalovaný chybně posoudil právní otázku existence práva žalobce na přiznání úroku z nesprávně stanovené daně a úroku z penále z nesprávně stanovené daně za zdaňovací období listopad a prosinec 2018. Žalobce připomněl, že v námitce argumentoval, že ačkoli nesprávně stanovenou daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období listopad a prosinec 2018 včetně příslušenství uhradil, žalovaný pochybil tím, že úrok z nesprávně stanovené daně za tato zdaňovací období žalobci ve vyrozumění nepřiznal. 3. Žalobce předestřel argumentaci žalovaného v napadeném rozhodnutí, že úrok z nesprávně stanovené daně za zdaňovací období listopad a prosinec 2018 nevznikl z důvodů uvedených v § 254 odst. 3 písm. b) daňového řádu, jelikož vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění žalovaného uplatněny v daňovém řízení již dříve a mohly mít podstatný vliv na toto stanovení. Žalobce nesouhlasil s argumentací žalovaného, že těmito novými skutečnostmi nebo důkazy jsou skladové prodejky předložené žalobcem odvolacímu orgánu (Odvolací finanční ředitelství, dále jen „OFŘ“) jakožto součást odpovědi žalobce ze dne 4. 3. 2024 na výzvu uvedenou v listině Seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení č. j. 4882/24/5300-21442-809464 ze dne 14. 2. 2024 (dále jen „seznámení ze dne 14. 2. 2024“) v odvolacím řízení znovuotevřeném po zrušujícím rozsudku zdejšího soudu ze dne 11. 4. 2023, č. j. 141 Af 16/2022-51 (dále obvykle jen „zrušující rozsudek“). 4. Podle žalobce je nesporné, že dotčené skladové prodejky představují nové skutečnosti nebo důkazy, které žalovaný v předchozím průběhu nalézacího řízení k dispozici neměl, přičemž tyto v následném průběhu řízení měly podstatný vliv na stanovení daně. Podle žalobce ovšem neobstojí tvrzení žalovaného, že neuplatnění těchto důkazů v předchozím průběhu nalézacího řízení žalovaný nezavinil. Pokud má totiž vůbec smysl hledat nějakého viníka, který nepředložení těchto důkazů již dříve zavinil, potom je dle žalobce tímto viníkem právě žalovaný. 5. Dle žalobce jde o to, že žalobci se v odvolacím řízení předcházejícím vydání zrušujícího rozsudku zdejšího soudu nepodařilo přesvědčit OFŘ o tom, že pomůcky zvolené pro doměření DPH žalobci byly nepřiměřené. Přesvědčit o tom se žalobci podařilo až zdejší soud, který vydal zrušující rozsudek, ve kterém zavázal OFŘ toto jeho pochybení napravit. Dle žalobce až poté vázáno instrukcí zdejšího soudu OFŘ vydalo seznámení ze dne 14. 2. 2024, ve kterém vyzvalo žalobce, aby mu doložil, kdy žalobce prodal jízdní kola, která nakoupil v roce 2018. S odpovědí na tento požadavek žalobce OFŘ předložil zmiňované prodejky. Podle žalobce proto nelze dost dobře tvrdit, že nepředložení zmiňovaných prodejek již dříve žalovaný nezavinil, popřípadě že je zavinil žalobce. 6. Podle žalobce lze popsaný průběh nalézacího řízení podrobit zobecnění, ze kterého vyplývá, že právní názor zastávaný žalovaným v žalobou napadeném rozhodnutí nemůže obstát. V podstatě se totiž dle žalobce jedná o situaci, kdy daňový orgán nedostatečně zjistí skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně, jak mu to ukládá za povinnost § 92 odst. 2 daňového řádu, pročež správní soud mu uloží povinnost, aby toto pochybení napravil, a daňový orgán za tímto účelem po daňovém subjektu požaduje předložení nových důkazů. Podle žalobce v takovém případě nelze tvrdit, že nepředložení těchto nových důkazů již dříve správní orgán nezavinil, jak to předpokládá § 254 odst. 3 písm. b) daňového řádu. V dané věci nelze dle žalobce než konstatovat, že k prokázání, kdy žalobce prodal jízdní kola, která nakoupil v roce 2018, OFŘ mohlo a mělo vyzvat žalobce již v původním odvolacím řízení, tzn. již v době před vydáním zrušujícího rozsudku. Dle žalobce si tudíž žalovaný chybně vykládá § 254 odst. 3 písm. b) daňového řádu. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Uvedl, že ve své rozhodovací praxi vychází nejen ze samotného znění § 254 odst. 3 písm. b) daňového řádu, nýbrž i z výkladu uvedeného v komentáři k tomuto ustanovení, ze kterého plyne, že nikoli ve všech případech změny či zrušení rozhodnutí o stanovení daně je zavinění na straně správce daně, a že významnou roli hraje i rozložení důkazního břemene v daňovém řízení (žalovaný nespecifikoval název, autora ani jiné skutečnosti ohledně zmíněného komentáře; pozn. soudu). 8. Žalovaný poukázal na zprávu o daňové kontrole ze dne 27. 5. 2021, č. j. 1475315/21/2501-60561-508283 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“), ze které plyne, že žalobce nebyl schopen v rámci daňové kontroly žalovanému předložit záznamy a evidence prokazující jeho tvrzení, a to ani na výzvu, jež mu byla zaslána, proto tuto skutečnost žalovaný vyhodnotil tak, že žalobce neunesl důkazní břemeno, a stanovil daň dle pomůcek. 9. Žalovaný zdůraznil, že žalobce předložil odvolacímu orgánu nové skutečnosti a důkazy (skladové prodejky) až na výzvu uvedenou v seznámení ze dne 14. 2. 2024, k čemuž odkázal na body 14 a 74 až 77 rozhodnutí OFŘ o odvolání vydaného dne 22. 7. 2024 pod č. j. 21618/24/5300-21442-509464. Právě na základě tohoto žalobcova podání a nových důkazů OFŘ uzavřelo, že mu nezbylo než prodejky uznat en bloc, aby vyhovělo požadavku správních soudů, které řekly, že žalobci mají být uznány výhody. 10. Dle žalovaného skladové prodejky předložené žalobcem až v návaznosti na seznámení ze dne 14. 2. 2024 představovaly nové skutečnosti a důkazy, které mohl žalobce uplatnit již dříve v rámci daňové kontroly. Proto žalobci nevznikl nárok na úrok ve smyslu § 254 odst. 3 písm. b) daňového řádu. Replika žalobce 11. V replice ze dne 10. 6. 2025 žalobce k vyjádření žalovaného uvedl, že je scestný poukaz žalovaného na skutečnost, že jeho nezákonné rozhodnutí o stanovení daně bylo vydáno na základě pomůcek, tzn. v důsledku porušení právní povinnosti žalobce při dokazování. Dle žalobce nikde není dáno, že žalobce porušení svých povinností při dokazování zavinil, a i kdyby tomu tak bylo, nijak z toho nevyplývá, že žalovaný porušil povinnost volby přiměřených pomůcek nezaviněně. Tyto a podobné úvahy dle žalobce s aplikací § 254 odst. 3 písm. b) daňového řádu vůbec nesouvisejí. 12. Podle žalobce je v dané věci nepochybné, že předmětné skladové prodejky představují důkaz, který je ve smyslu § 98 odst. 3 písm. a) daňového řádu zároveň i pomůckou. Dle žalobce použít tuto pomůcku nařídil žalovanému zdejší soud. Její smysl spočívá v korekci nepřiměřenosti pomůcek, které předtím použil žalovaný, a na kterou přitom žalobce poukazoval v odvolacím i v následném soudním řízení. Zároveň dle žalobce platí, že volba pomůcek je výlučným právem i povinností žalovaného. Pokud tedy žalovaný tuto adekvátní (přiměřenou) pomůcku, resp. důkaz neuplatnil již dříve, potom dle žalobce je z podstaty věci vyloučeno, aby se tak stalo bez jeho vlastního zavinění. Posouzení věci soudem 13. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili. 14. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení