5 As 170/2019 — Nejvyšší správní soud

15 A 6/2025- 32 - text  8 15 A 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: J. O., narozený X bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2025, č. j. KUUK/007226/2025/DS/Pla, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 14. 1. 2025, č. j. KUUK/007226/2025/DS/Pla, a rozhodnutí Městského úřadu Žatec ze dne 6. 12. 2024, č. j. MUZA 49268/2024, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 269 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2025, č. j. KUUK/007226/2025/DS/Pla, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Žatec (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 6. 12. 2024, č. j. MUZA 54647/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím povinný subjekt podle § 15 odst. 1 a § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“), částečně odmítl žádost žalobce o poskytnutí informace ze dne 5. 11. 2024 co do sdělení osobních údajů fyzických osob. Žalobce zároveň požadoval, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce shrnul, že napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí povinného subjektu, kterým povinný subjekt částečně odmítnul žádost žalobce o poskytnutí informace – záznamu o provedeném úředním měření. Žalobce tvrdil nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že mu nebyly s poukazem na ochranu osobních údajů poskytnuty identifikační údaje operátora, který měření prováděl (na záznamu o provedeném úředním měření označen jako „operátor“ nebo „user“). 3. Žalobce nezpochybnil názor žalovaného, že identifikační údaje operátora (jméno a příjmení) jsou osobními údaji. Zdůraznil však, že se v odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu dovolával § 8a odst. 2 InfZ, dle kterého povinný subjekt poskytne osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři nebo zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné nebo úřední činnosti nebo o jeho funkčním nebo pracovním zařazení. 4. Žalobce zdůraznil, že v napadeném rozhodnutí nenalezl vypořádání námitky, že údaj o osobě, která prováděla měření, měl být s ohledem na § 8a odst. 2 poskytnut. Žalovaný sice odůvodnil, proč je jméno a příjmení policisty osobním údajem, nijak již neodůvodnil, proč se nejedná o osobní údaj, který se dle § 8a odst. 2 InfZ poskytne. Žalobce měl za to, že rozhodnutí je v tomto ohledu nepřezkoumatelné. 5. Napadenému rozhodnutí žalobce dále vytknul nezákonnost. S odkazem na judikaturu konstatoval, že policista je zaměstnancem veřejné správy ve služebním poměru a měření rychlosti je úřední činností. 6. Závěrem žaloby uvedl žalobce účel, za kterým se poskytnutí informace – jména nebo služebního čísla policisty – domáhá. Chce získat poznatky, zda policista, který toho dne na předmětném místě měření vykonával, k tomu byl proškolen, resp. zda nebyl proškolen na jiný typ rychloměru, a neporušil tak nařízení policejního prezidenta. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve shrnul dosavadní průběh řízení. Následně připomněl, že žalobce v žádosti o informace ani v následné stížnosti nijak nespecifikoval důvod, proč o informace žádá. 8. Žalovaný uvedl, že osobní údaje neposkytl z důvodu jejich ochrany. Konstatoval, že podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „GDPR“) je osobním údajem jakákoliv informace, která se vztahuje k identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (subjektu údajů). Identifikovatelnou fyzickou osobou je osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby. Do přímé identifikace fyzické osoby patří konkretizace osoby uvedením jména, příjmení a adresy. 9. Žalovaný dále uvedl, že podle ustálené judikatury mohou být na základě § 8a odst. 2 InfZ poskytovány údaje o pracovním zařazení úředníka v organizační struktuře státu, o náplni jím vykonávané práce, informace o přestupcích veřejně činných osob souvisejících s porušením zákona o střetu zájmů či o absolvování vzdělání v rozsahu nutném pro výkon určité funkce. Naopak jméno a příjmení policisty je dle žalovaného osobní údaj, který je i v případě policistů důležité chránit v souladu s § 8a InfZ i GDPR, a jako takový nemůže být bez souhlasu dotčené osoby poskytnut. 10. Žalovaný dodal, že je třeba zajistit, aby osobní údaje byly anonymizovány, pokud jejich zveřejnění není nezbytné pro účely, pro které jsou informace poskytovány. 11. Žalovaný měl za to, že v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a rozhodnutí povinného subjektu i žalovaného vycházejí ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Žalovaný proto navrhnul, aby byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. Replika žalobce 12. V podané replice žalobce přisvědčil tomu, že ve své žádosti o informace neuvedl, proč o informace žádá. Zdůraznil však, že takovou povinnost žadatel o informace nemá. Považoval-li žalovaný za důležité objasnit důvody žádosti (např. za účelem provedení testu proporcionality), mohl žalobce vyzvat k jejich sdělení. Žalobce se domníval, že mu neodůvodnění žádosti nemohlo být k tíži za situace, v níž právní předpis takovou náležitost nestanoví, a žalovaný ani povinný subjekt žalobce ke sdělení důvodů nevyzval. 13. Žalobce označil za nesporné, že jméno i příjmení jsou osobními údaji a že právo na informace je omezeno ochranou osobních údajů zakotvenou v § 8a odst. 1 InfZ. Podotkl však, že z tohoto obecného pravidla stanoví § 8a odst. 2 InfZ výjimku. Žalobce znovu zopakoval své zdůvodnění, proč je policista zaměstnancem veřejné správy a měření rychlosti při dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu úřední činností. 14. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že jméno policisty musí být anonymizováno, pokud jeho zveřejnění není nezbytné pro účely, pro které jsou informace poskytovány. Žalobce konstatoval, že právní předpis nedával v tomto případě žalovanému ani povinnému subjektu možnost správního uvážení ani se nejednalo o střet dvou práv, který měl být řešen testem proporcionality. Žalovaný byl dle názoru žalobce toliko povinen posoudit, zda jde údaj podřadit pod hypotézu § 8a odst. 2 InfZ, a dospěl-li ke kladnému závěru, pak byl povinen informaci poskytnout. 15. Žalobce zdůraznil, že žalovaný ve svém vyjádření nijak nepolemizoval s žalobní námitkou, že v napadeném rozhodnutí nevypořádal odvolací námitku, a zatížil tak rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Závěrem své repliky žalobce navrhl, aby soud žalobě vyhověl, neboť žalovaný nepředložil argumenty, z nichž by se dalo usuzovat na nedůvodnost žaloby. Posouzení věci soudem 16. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce ani žalovaný nesdělili soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byli ve výzvách výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 17. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 18. Soud po přezkoumání skutkového a právního stavu věci a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 19. Z