10 Ads 99/2014 — Nejvyšší správní soud

16 A 1/2026- 37 - text  5 16 A 1/2026 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudkyně Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Bc. Ondřeje Šafránka ve věci žalobce: Stop tunelům, z. s., IČO: 22879552 sídlem Na Valech 3, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha za účasti osob zúčast- něných na řízení: 1) Sdružení Zdravé Ústí, z. s., IČO: 27031713 sídlem Ostrčilova 539/9, 400 01 Ústí nad Labem 2) EUROFORM, spol. s r.o., IČO: 45241716 sídlem tř. Kosmonautů 1221/1a, 779 00 Olomouc v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2025, č. j. MZP/2025/220/3062, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, takto: I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá. II. Žalobce je povinen Krajskému soudu v Ústí nad Labem zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2025, č. j. MZP/2025/220/3062, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, (dále jen „krajský úřad“) ze dne 28. 7. 2022, č. j. KUUK/091575/2022/ZPZ, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím krajský úřad společnosti EUROFORM s. r. o., IČO: 452 41 716, sídlem Revoluční 1082/8, 110 00 Praha 1 povolil podle § 56 odst. 2 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, (dále jen „zákon o ochraně přírody“) výjimku ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů pro činnosti spojené s realizací záměru „Průmyslová zóna Přestanov – Chabařovice EUROFORM“ na pozemcích parcelní číslo XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XR a XS v katastrálním území X (dále jen „pozemky“) ve smyslu podané žádosti, konkrétně chytat a rušit jedince nebo sbírat či přemisťovat vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla a zasahovat prováděním stavby do biotopu zvláště chráněných druhů blatnice skvrnité (Pelobates fuscus), čolka obecného (Lissotriton vulgaris), kuňky obecné (Bombina bombina), skokana ostronosého (Rana arvlais) a užovky hladké (Coronella austriaca), dále rušit jedince a zasahovat prováděním stavby do biotopu užovky obojkové (Natrix natrix), zmije obecné (Vipera berus), bramborníčka černohlavého (Saxicola torquatus), bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra), strnada lučního (Emberiza calandra) a ťuhýka obecného (Lanius collurio), dále zraňovat, usmrcovat a rušit jedince nebo zasahovat prováděním stavby do biotopu prskavce většího (Brachinus crepitans) a čmeláků (Bombus), dále rušit jedince plšíka lískového (Muscardinus avellanarius). Shora popsaná výjimka byla žadateli udělena za podmínek stanovených prvostupňovým rozhodnutím. 2. Žalobce v žalobě navrhl, aby soud přiznal žalobě odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnil především tím, že výkonem napadeného rozhodnutí by mohla vzniknout nenapravitelná újma v podobě ohrožení chráněných živočichů a jejich biotopů, tedy újma na veřejném zájmu. Hrozbu nepoměrně větší újmy spatřoval žalobce v tom, že v případě nepřiznání odkladného účinku žalobě může být jeho eventuální úspěch v řízení před soudem toliko formální, neboť v mezidobí by mohlo být vydáno územní rozhodnutí a v důsledku toho začít kácení a přípravné zemní práce, případně by mohlo být vydáno stavební povolení a zahájena realizace záměru. Vylíčil, že na úřední desce krajského úřadu bylo dne 29. 1. 2025 vyvěšeno vyrozumění o pokračování v územním řízení. Územní řízení podle žalobce navazuje na posuzování vlivů na životní prostředí, tzv. EIA, a bylo přerušeno právě kvůli chybějícím výjimkám z ochrany zvláště chráněných druhů. Žalobce deklaroval, že přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jeho přiznání nemůže nikterak zasáhnout do práv třetích osob, a to ani žadatele, neboť pro něj by to znamenalo nanejvýš dočasné pozastavení příprav stavebního záměru. Žalobce rovněž upozornil, že je neziskovým spolkem, jehož hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny. Upozornil, že ochrana přírody a krajiny je podle § 70 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny veřejným zájmem. Přiznání odkladného účinku žalobě proto podle žalobce není s to zasáhnout do veřejných zájmů. Na podporu svých tvrzení poukázal na body 10 a 12 usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2018, č. j. 6 As 299/2018-43, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2007, č. j. 1 As 39/2006-55. Dodal, že Krajský soud v Ústí nad Labem v minulosti žalobám v obdobných věcech odkladný účinek přiznal, naposledy usnesením ze dne 26. 2. 2024, č. j. 16 A 1/2024-62. 3. Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě ve svém vyjádření uvedl, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě ponechává na úvaze soudu. 4. Osoba zúčastněná na řízení Sdružení Zdravé Ústí, z. s. ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě uvedla, že přiznání odkladného účinku žalobě má v řešené věci své opodstatnění a bylo by nanejvýš žádoucí návrhu žalobce vyhovět. 5. Osoba zúčastněná na řízení EUROFORM, spol. s r. o. navrhla, aby soud návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl, neboť žalobce neprokázal splnění podmínek pro jeho přiznání a jím odkazovaná judikatura na daný případ nedopadá. Osoba zúčastněná na řízení zdůraznila, že v nyní projednávané věci se jedná o řízení o udělení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, jejímž výstupem je pouze rozhodnutí sloužící jako jeden z podkladů pro dosud neskončené územní řízení, přičemž samotná udělená výjimka neopravňuje žadatele k žádné činnosti na dotčených pozemcích, a tedy nemůže dojít k zahájení provádění jakýchkoliv prací, které by mohly ohrozit žalobcem tvrzený zájem na ochraně životního prostředí. Hrozba nevratného poškození biotopů chráněných druhů je tak v nyní projednávané věci čistě hypotetická a vzdálená, nikoliv bezprostřední. Osoba zúčastněná na řízení 2) dále namítala, že pozastavením účinků rozhodnutí o výjimce by došlo k zablokování jednoho z nezbytných podkladů pro vydání územního rozhodnutí, čímž by bylo fakticky znemožněno pokračovat v dosud neskončeném územním řízení a ona by byla nucena vyčkat skončení soudního řízení, než bude moci v přípravě záměru pokračovat. To by znamenalo další, v tuto chvíli časově nepředvídatelné prodloužení již tak dlouhého procesu přípravy záměru, který je odůvodněn naléhavými důvody převažujícího veřejného zájmu sociálního a ekonomického charakteru. Přiznání odkladného účinku by tak způsobilo reálnou a bezprostřední újmu na straně osoby zúčastněné na řízení 2) a veřejného zájmu na rozvoji regionu, zatímco žalobci by žádná újma nehrozila ani bez jeho přiznání, což by bylo v rozporu s účelem institutu odkladného účinku a s podmínkami jeho přiznání stanovenými v § 73 odst. 2 s. ř. s. 6. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s., platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. 7. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění je prokazováno žalobcem, a to jak předloženými tvrzeními, tak k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samého žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že žalobcův majetek se zmenší, a tím bude žalobci způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalo