1 Afs 21/2013 — Nejvyšší správní soud

16 Af 1/2024- 61 - text 20 16 Af 1/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Bc. Ondřeje Šafránka ve věci žalobkyně: Polypak, s.r.o., IČO 04030630 sídlem Benešovo náměstí 422/3, 415 01 Teplice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2023, č. j 41222/23/5300-21443-713236, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě tehdejší právní zástupkyní domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2023, č. j 41222/23/5300-21443-713236, kterým bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, (dále jen „daňový řád“) a podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, (dále jen „zákon o DPH“) zamítnuto její odvolání a potvrzen platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj, územního pracoviště v Teplicích (dále jen „správce daně“) ze dne 8. 4. 2022, č. j. 900898/22/251450523-501549, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správce daně žalobkyni podle zákona o dani z přidané hodnoty a podle § 143 a § 147 daňového řádu doměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2019 ve výši 249 589 Kč a stanovil povinnost uhradit související penále ve výši 49 917 Kč. 3. Současně se žalobkyně domáhala zrušení prvostupňového rozhodnutí a požadovala přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 4. Žalobkyně v úvodu podané žaloby připomněla, že daňové orgány přistoupily k doměření daně a stanovení povinnosti uhradit penále z toho důvodu, že v případě zdanitelného plnění, které měla přijmout od společnosti GRAND TRADE s. r. o. (dále jen „GRAND TRADE“), neprokázala, že jí toto plnění dodala osoba, která byla plátcem daně z přidané hodnoty, a v případě zdanitelných plnění, která měla přijmout od společnosti GOROBAR s. r. o. (dále jen „GOROBAR“), neprokázala ani, že je přijala od tohoto dodavatele, ani že je přijala v rozsahu uvedeném v příslušných daňových dokladech. Žalobkyně je však přesvědčena, že v dané věci unesla před daňovými orgány jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní a prokázala, že těmito orgány zpochybňovaný nárok na odpočet daně uplatnila oprávněně. 5. V prvním žalobním bodě žalobkyně namítala, že v průběhu řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, uvedla, že plnění od společnosti GRAND TRADE představovalo jednorázovou zakázku na dodávku výrobního materiálu – regranulátu. Jednatelka žalobkyně pak dle žalobkyně v daňovém řízení vysvětlila i způsob, jakým žalobkyně poptává tento materiál. Jednatelka uvedla, že společnost poptává materiál na internetu, sociálních sítích, reaguje však i na nabídky dealerů, kteří žalobkyni navštěvují přímo v jejím sídle. Tak tomu bylo i v případě společnosti GRAND TRADE, jejímž jménem a na jejíž účet jednal Bidylo Pavlo Vyacheslavivich, který své oprávnění prokázal písemnou plnou mocí. Žalobkyně trvala na tom, že při této transakci postupovala s náležitou péčí, ověřovala si existenci této společnosti, zda s ní není vedeno insolvenční řízení, nečelí exekuci, či není označena jako nespolehlivý plátce daně, i zda byla plná moc jejímu zástupci, s nímž jednala, udělena osobou k tomu oprávněnou. Jelikož byl materiál žalobkyni řádně dodán, byl jí předán dodací list i příslušný daňový doklad, přičemž na všech listinách figurovala společnost GRAND TRADE, neměla žalobkyně v době přijetí zdanitelného plnění pochybnosti, že právě ta je deklarovaným dodavatelem. Jednatelka žalobkyně rovněž objasnila, že ve spolupráci s tímto dodavatelem žalobkyně nepokračovala, protože kvalita dodaného materiálu neodpovídala jejím potřebám. 6. Žalovaný svůj závěr, že žalobkyně neprokázala, že přijala toto plnění od jí deklarovaného dodavatele, založil zejména na výpovědi svědka Z. T. Ten ve své výpovědi odmítl, že by byl jednatelem a společníkem společnosti GRAND TRADE a že by za tuto společnost cokoliv podepsal, a to včetně generální plné moci vystavené na jméno B. P. V. Jestliže měly daňové orgány pochybnosti o pravosti podpisů této osoby, a právě na nich založily svůj závěr, že žalobkyně neprokázala přijetí plnění od společnosti GRAND TRADE, bylo dle žalobkyně jejich povinností ustanovit v řízení znalce z oboru písmoznalectví. K posouzení pravosti podpisů totiž dle žalobkyně nemají daňové orgány odborné znalosti. To však žalovaný neučinil, přičemž svůj postup nijak kvalifikovaně neodůvodnil. 7. Ačkoliv žalovaný v této souvislosti v napadeném rozhodnutí poukazoval i na to, že správce daně zjistil, že na adrese sídla společnosti GRAND TRADE absentuje jakékoliv její označení, že České správě sociálního zabezpečení nenahlásila tato společnost žádného zaměstnance a že ke dni 20. 8. 2019 došlo v jejích orgánech a vlastnické struktuře ke změnám a jednatelem a jediným společníkem se stal Z. T., pak tyto skutečnosti podle žalobkyně nevyvracejí pravdivost ani věrohodnost jejího tvrzení, že dodavatelem příslušného plnění byla právě tato společnost. 8. Žalobkyně rovněž vyjádřila přesvědčení, že rozpory v pokladní knize a příjmových pokladních dokladech, jimiž též argumentovali správce daně i žalovaný, nijak nevyvrací její tvrzení ohledně způsobu úhrady příslušných daňových dokladů. Také skutečnost, že žalobkyně prováděla platby v hotovosti, nelze považovat za okolnost, kterou by jí daňové orgány měly přičítat k tíži. 9. Dále žalobkyně uvedla, že předmětem poskytnutého plnění byly granule RLDPE (Recycled LowDensity Polyethylene) k následnému zpracování ve výrobním závodě. Cena poskytnutého plnění odpovídala tržním cenám, dodání bylo sjednáno do místa určení (s doložkou DAP dle Incoterms). Žalobkyně proto neměla potřebu zjišťovat, zda její dodavatel disponuje vlastními nákladními vozy nebo si je pronajímá. Nebyla tudíž schopna ani nic doložit k identifikaci vozidla, kterým bylo plnění dovezeno. Jelikož za poskytnuté plnění platila žalobkyně v hotovosti, bylo právě provedení úhrady dokladem o jeho převzetí žalobkyní. Poté, co byl dodaný granulát připsán na sklad, byl následně zpracován a byly z něho vyrobeny zejména pytle na odpadky. To dle žalobkyně vyplývá z „pohybového listu materiálu“, který mají daňové orgány k dispozici. 10. Žalobkyně je proto toho názoru, že existenci přijatého zdanitelného plnění od společnosti GRAND TRADE dokládala nejen daňovými doklady ale řadou dalších nepřímých důkazů. Žalovaný se však při jejich hodnocení nezaměřil na objektivní okolnosti hovořící ve prospěch žalobkyně, ale toliko na nepodložené závěry, jimiž odůvodnil odepření jejího nároku na odpočet daně. Žalobkyně má také za to, že po ní daňové orgány vyžadovaly prokázání skutečností, na nichž se ona nijak nepodílela – evidenci vozidel, ověřování shody a pravosti podpisů apod., přičemž dle jejího mínění její důkazní břemeno „nemůže být bezbřehé, a musí být přiměřeně rozděleno mezi daňový subjekt a správce daně“. 11. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně namítala, že co se týče plnění přijatých od společnosti GOROBAR, v rámci daňové kontroly osvětlila, že se při své ekonomické činnosti potýká s nedostatkem pracovníků. Je proto nucena využívat i služeb obchodních partnerů, mezi něž patřila i společnost GOROBAR, která jí poskytovala na základě smlouvy o dílo ze dne 24. 7. 2019 práce spočívající v třídění a balení výrobků, pomocné práce u strojů a ve výrobě, a dále obsluhu strojů. Žalobkyně trvala na tom, že její jednatelka v průběhu daňového řízení orgánům daňové správy objasnila, jak probíhala spolupráce s touto společností, což následně dle žalobkyně potvrdil ve své výpovědi i svědek A. U. Zpochybňovaly-li daňové orgány oprávnění uvedeného svědka vystupovat za společnost GOROBAR, měly jeho tvrzení vyvrátit výslechem jednatele této společnosti, jak ostatně žalobkyně navrhovala v průběhu řízení. 12. Žalobkyně taktéž předložila soupis provedených výkonů za období od 1. 8. 2019 do 30. 8. 2019 a od 1. 9. 2019 do 30. 9. 2019, z něhož je patrné, že za tato období bylo odpracováno 2288 hodin a 2112 hodin, práce byla dokončena v plném rozsahu a nebyly k ní žádné stížnosti. Dle smlouvy o dílo uzavřené se společností GOROBAR měly být veškeré služby z její strany poskytovány žalobkyni jejími zaměstnanci. Žalobkyně neměla možnost ověřit, zda tomu tak opravdu je a byla ohledně této skutečnosti v dobré víře. O její dobré víře svědčí i e-mailová komunikace, kterou vedla se společností GOROBAR a kterou daňovým orgánům předložila. Žalobkyně dokonce předložila těmto orgánům i listinné důkazy ohledně instruktáže v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany celkem 11 osob. Učinila tak přesto, že za dodržování příslušných právních předpisů vztahujících se k těmto oblastem byla ve vztahu k jí využívaným osobám odpovědná společnost GOROBAR jakožto dodavatel díla pro žalobkyni, a nikoliv žalobkyně. 13. Závěr žalovaného, že žalobkyně neprokázala při