1 Azs 241/2017 — Nejvyšší správní soud

175 A 7/2025- 24 - text  7 175 A 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: A. Ch., narozen X státní příslušnost Ruská federace bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2025, č. j. MV-41994-4/SO-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2025, č. j. MV-41994-4/SO-2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2025, č. j. MV-41994-4/SO-2025, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 28. 1. 2025, č. j. OAM-22380-8/TP-2024. Tímto usnesením správní orgán prvního stupně podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastavil řízení o žádosti žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky podané dle § 68 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě namítal, že rozhodnutí žalovaného je v rozporu s ustanoveními § 2 odst. 3 a odst. 4, § 4 odst. 1 a odst. 4, § 8 odst. 1 a § 68 odst. 3 správního řádu. 3. Dále žalobce namítal, že správní orgán prvního stupně nepostupoval správně, pokud řízení o žádosti žalobce zastavil, a že žalovaný v napadeném rozhodnutí jen velmi stručně shrnul, že žalobce i přes výzvu k odstranění vad žádosti nedoložil platný cestovní doklad. K tomu uvedl, že požádal správní orgán prvního stupně o spojení řízení o žádosti o vydání cizineckého pasu s řízením o vydání povolení k trvalému pobytu, ale jeho žádost byla zamítnuta a žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na zamítnutí žádosti a uvedl, že nemá potřebu se tímto požadavkem blíže zabývat. Správní orgán prvního stupně i žalovaný přitom byli obeznámeni s tím, že žalobce platným cestovním dokladem nedisponuje. 4. Namítaný rozpor napadeného rozhodnutí s ustanovením § 8 odst. 1 správního řádu žalobce zdůvodnil tvrzením, že žalovaný nedbal vzájemného souladu všech postupů a jeho postup byl zcela formalistický. Žalovaný uvedl, že ve spisovém materiálu není žádost o spojení věcí založena, je v jiném spisovém materiálu a pokud by jí bylo vyhověno, zřejmě by se účinky takového procesního rozhodnutí promítly do řízení o vydání k povolení k trvalému pobytu. Žalobce navíc v reakci na výzvu správního orgánu prvního stupně k doložení platného cestovního dokladu výslovně poukázal na svou žádost o spojení řízení. Dle názoru žalobce měl správní orgán prvního stupně toto podání dle jeho obsahu posoudit jako novou žádost o spojení řízení. Dále podotkl, že spojení řízení není ani podmíněno žádostí účastníka řízení. K tomu žalobce obsáhle citoval znění svého vyjádření k výzvě, resp. žádosti o spojení řízení. 5. Dále žalobce namítal, že ve svém vyjádření k výzvě poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 1 Azs 241/2017-32, a výslovně učinil návrh na prolomení povinnosti předložit originál platného cestovního dokladu, ale správní orgán prvního stupně a ani žalovaný se k tomuto návrhu nevyjádřili. Dále žalobce odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, č. j. 6 A 58/2024-33, a uvedl, že v tomto rozsudku soud vyjmenoval základní zásady, které správní orgány svým postupem opomenuly aplikovat. 6. Na závěr žalobce shrnul, že mu správní orgány neodůvodněně zamezily usilovat o trvalý pobyt a cizinecký pas současně, a proto považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhuje, aby jej soud zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný předložil k výzvě soudu správní spis spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž uvedl, že trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí. Odmítl námitky uvedené v žalobě jako nedůvodné a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na spisový materiál. Žalovaný konstatoval, že žalobce v žalobních bodech uplatnil téměř stejné námitky jako v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a nepřinesl žádnou novou relevantní argumentaci, která by správnost napadeného rozhodnutí zpochybňovala. Závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl. Posouzení věci soudem 8. O žalobě soud rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se po řádném poučení, že může vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřil. 9. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v § 75 odst. 2 věty první citovaného zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 71 odst. 2, § 72 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 10. Žaloba je důvodná. 11. Předmětem sporu mezi účastníky řízení v projednávané věci je otázka, zda v případě žalobce byly splněny podmínky pro zastavení řízení o jeho žádosti podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu a zda správní orgán prvního stupně měl spojit řízení o žádosti žalobce k povolení trvalého pobytu a řízení o žádosti žalobce o vydání cizineckého pasu ke společnému projednání. 12. Ze správního spisu soud zjistil tyto podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 5. 8. 2024 žádost o povolení k trvalému pobytu. Ke své žádosti připojil svou fotografii, potvrzení zaměstnavatele o trvání pracovního poměru, potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti, a originál svého cestovního pasu s vyznačenou platností od 11. 9. 2014 do 11. 9. 2024 a vlepeným vízem pro státy Shengenu (s vyznačením o zrušení víza), ze kterého si správní orgán prvního stupně pořídil fotokopii a založil ji do správního spisu. Správní orgán prvního stupně přípisem ze dne 24. 10. 2024 vyzval žalobce k odstranění vad podané žádosti. Konkrétně žalobce vyzval k předložení platného cestovního dokladu a dokladu o zajištění ubytování. Zároveň správní orgán prvního stupně poučil žalobce o tom, že pokud nedoloží chybějící náležitosti žádosti ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení této výzvy, bude řízení o jeho žádosti podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno. Žalobce se k výzvě vyjádřil dne 1. 12. 2024 a zároveň předložil výpis z katastru nemovitostí prokazující jeho vlastnické právo k bytu. Ve vyjádření uvedl, že žádal správní orgán prvního stupně o spojení řízení o vydání povolení k trvalému pobytu s řízením o vydání cizineckého pasu. Poukázal na zásadu spolupráce a souladu postupů správních orgánů a uvedl, že tím spíše lze očekávat spolupráci od pracovníků v rámci jednoho odboru ministerstva. Shrnul obsah své žádosti o spojení věcí, zejména že se obává podat žádost o nový doklad prostřednictvím zastupitelského úřadu Ruské federace v České republice či z území Ruské federace. Dále ve svém vyjádření namítal, že správní orgán prvního stupně rezignoval na zásady správního řízení dle § 2 odst. 4 správního řádu a odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze. Dále žalobce s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu podal návrh na prolomení povinnosti předložit originál cestovního dokladu. Správní orgán prvního stupně dne 8. 1. 2025 sdělil žalobci, že žádnou žádost o spojení řízení v této věci neeviduje a že by taková žádost stejně byla nadbytečná, jelikož žádost spojení věcí byla vyřízena v řízení o vydání cizineckého pasu dne 26. 11. 2024. Dále uvedl, že trvá na nutnosti doložit všechny stanovené náležitosti žádosti. Následně bylo dne 28. 1. 2025 vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým bylo řízení zastaveno s odůvodněním, že žalobce k žádosti přiložil cestovní doklad, který již pozbyl platnosti, a nevyhověl výzvě k odstranění vad žádosti předložením platného cestovního dokladu. Dne 15. 2. 2025 žalobce podal odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (ve kterém namítal v podstatě totéž, co následně v podané žalobě),