175 Ad 1/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 Ad 1/2025- 74 - text  10 175 Ad 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: K. K., narozen X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Jiřím Cajthamlem, Dr. sídlem Modlanská 731/20, 415 01 Teplice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 11. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalované ze dne 19. 11. 2024, č. j. X, jímž byly zamítnuty jeho námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 30. 9. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci dle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) odejmut od 24. 10. 2024 invalidní důchod, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 23. 9. 2024 nebyl žalobce shledán invalidní, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 15 %. Žaloba 2. V žalobě žalobce uvedl, že žalovaný (ve shodě s prvostupňovým rozhodnutím) nesprávně zjistil skutkový stav, tj. zdravotní stav žalobce, zejména otázku rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti a celkový rozsah poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti, a v důsledku tohoto nesprávného skutkového zjištění pak žalovaný nesprávně aplikoval zákon o důchodovém pojištění. 3. Žalobce konstatoval, že rozhodnutím žalované z 5. 9. 2017 mu byl s účinností od 10. 7. 2017 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně z důvodu poklesu pracovní schopnosti o 35 %. Následně v rámci kontroly invalidity byl vypracován OSSZ Teplice posudek z 2. 8. 2018. Žalobce upozornil, že ve zmíněném posudku bylo zjištěno zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) s mírou poklesu pracovní schopnosti 35 %. 4. Dále žalobce uvedl, že v souvislosti se stupňujícími se obtížemi a zhoršujícím se zdravotním stavem a také v návaznosti na výsledek mimořádné pracovnělékařské prohlídky z 16. 7. 2024, kterým mu byl vysloven zákaz řízení motorových vozidel, práce ve výškách a v blízkosti elektrických zařízení a běžících strojů, tedy byla mu zakázána práce, kterou dosud vykonával, požádal žalobce o přiznání vyššího stupně invalidity. Výsledkem uvedeného řízení však bylo prvostupňové rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu potvrzené napadeným rozhodnutím. 5. Dle žalobce se napadené rozhodnutí opírá o posudek o invaliditě z 15. 11. 2024, podle kterého je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce posttraumatická fokální epilepsie, s níž je spojen pokles pracovní schopnosti pouze o 15 %. Žalobce nesouhlasil se změnou rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, neboť podle něj se nejedná diagnosticky o epilepsii, ale o zřídkavé záchvaty spojené se spánkovou apnoe. Neurologické vyšetření v roce 2024 se dle žalobce uskutečnilo až po 3 letech od předchozího neurologického vyšetření, přičemž v mezidobí nebylo žádné vyšetření tohoto druhu třeba. 6. Dalším důvodem nesouhlasu se zmíněným posudkem o invaliditě a napadeným rozhodnutím je dle žalobce skutečnost, že byly více méně ignorovány, resp. potlačeny důvod invalidity a příčiny poklesu pracovní schopnosti o 35 % uvedené v rozhodnutí žalované z 5. 9. 2017, kterým byl žalobci přiznán invalidní důchod prvního stupně. Tyto důvody a příčiny byly dle žalobce neměnné a nevyžadovaly kontrolní lékařské posudky; musely tedy trvat i při posouzení zdravotního stavu žalobce v roce 2024. Žalobce podotkl, že pokud by nepožádal o přiznání invalidity vyššího stupně, nikdo by jeho invaliditu prvního stupně nezpochybňoval, neboť stav z roku 2017 byl zjištěn jako trvalý. Vyjádření žalované k žalobě 7. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že při svém rozhodování je vázána posudkem lékaře Institutu ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) a § 8 odst. 7 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), neboť se jedná o otázku odbornou, vyžadující znalosti v oboru medicíny a též v oboru posudkového lékařství. Sdělila, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 15. 11. 2024, vypracovaného pro účely řízení o námitkách Institutem, který invaliditu žalobce posoudil ve smyslu § 5 písm. i) a § 8 odst. 9 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a to tak, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, avšak nejde již o invaliditu podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 15 % (den zániku invalidity 23. 9. 2024). Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 4a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 15 %, která se ve smyslu ustanovení § 3 citované vyhlášky nemění. Dle žalované zmíněný posudek splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, přičemž se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi. 8. Závěrem žalovaná navrhla vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“), která je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pro účely přezkumného řízení. Ústní jednání soudu 9. Při jednání soudu dne 16. 3. 2026 zástupce žalobce odkázal na podanou žalobu a další písemná podání žalobce. Stručně reprodukoval žalobní argumentaci. V závěrečné řeči zástupce žalobce vyčíslil náklady řízení žalobce ve výši 28 652,80 Kč, které podrobně specifikoval a požadoval jejich přiznání v rozsudku, kterým bude zrušeno napadené rozhodnutí žalované. 10. Pověřená pracovnice žalované při jednání soudu odkázala na obsah vyjádření k žalobě a po provedeném dokazování uvedla, že posudek posudkové komise (včetně jeho doplnění) shledává úplným, objektivním a přesvědčivým. S ohledem na tento posudek pak navrhla zamítnutí žaloby, přičemž náhradu nákladů řízení nežádala. 11. Soud provedl dle § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dokazování posudkem a protokolem z jednání komise ze dne 12. 6. 2025 a dále doplněním posudku ze dne 24. 11. 2025. 12. Soud rovněž v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. pro nadbytečnost neprovedl k návrhu žalobce důkaz zprávou Neurologického oddělení – pracoviště EMG Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem ze dne 4. 7. 2025, zprávou Elektrofyziologické laboratoře téže nemocnice z 8. 7. 2025, zprávou PRAKTIK-TEPLICE s.r.o., MUDr. V. O., praktický lékař pro dospělé, ze dne 14. 7. 2025, zprávou Psychiatrického pracoviště Bialbi s.r.o., MUDr. I. P. z 19. 11. 2025, zprávou společnosti Krajská zdravotní a.s., Nemocnice Teplice – RTG bederní páteře z 10. 12. 2025 a zprávou neurologické ambulance společnosti Krajská zdravotní a.s., Nemocnice Teplice, MUDr. R. M., z 26. 1. 2026, neboť tyto lékařské zprávy vznikly v období od července 2025 do ledna 2026, z čehož je zřejmé, že je nemohla mít k dispozici komise při zpracování svého posudku ze dne 12. 6. 2025. Soud na rozdíl od komise nemá potřebnou odbornost k tomu, aby sám vyhodnotil, zda skutečnosti v těchto lékařských zprávách měly nějaký vliv na pokles pracovní schopnosti žalobce, či nikoli. Navíc soud zdůrazňuje, že podle § 75 odst. 1 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené rozhodnutí bylo vydáno 19. 11. 2024. Není tudíž třeba zkoumat, jaké zdravotní nálezy měl žalobce o rok později. Z posudku komise ze dne 12. 6. 2025 plyne, že komise měla k dispozici zdravotní dokumentaci a lékařské zprávy, které v té době existovaly, přičemž se jedná i o lékaře, jejichž novější zprávy žalobce navrhoval k důkazu (MUDr. R. M., EMG Laboratoř Nemocnice Teplice, neurochirurgická ambulance Masarykovy nemocnice, atd.). 13. Soud neprovedl důkaz ani žalobcem navrženým znaleckým posudkem, jelikož po doplnění posudku posudkové komise neměl soud žádné pochybnosti o správnosti posudku a nepovažoval za potřebné další znalecké zkoumání. Stejně tak soud nepovažoval za potřebné provádět výslech samotného žalobce, neboť by to nemohlo přinést žádné relevantní skutečnosti pro posuzovanou věc. Žalobce byl vyšetřen lékařem posudkové komise, kde mohl uvést své zdravotní problémy. Není důvod, aby v soudním řízení se opětovně vyjadřoval ke svým zd