2 As 416/2018 — Nejvyšší správní soud

175 Ad 9/2026- 8 - text  3 175 Ad 9/2026 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: Bc. J. D., narozen X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované v řízení o námitce žalobce ze dne 3. 1. 2026 proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 10. 2005 o opětovném přiznání vdoveckého důchodu, a proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2008 o souběhu se starobním důchodem, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou na ochranu proti nečinnosti podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), podanou u zdejšího soudu dne 9. 5. 2026, se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované povinnost rozhodnout o námitce žalobce ze dne 3. 1. 2026 proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 10. 2005 o opětovném přiznání vdoveckého důchodu, a proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2008 o souběhu se starobním důchodem, ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. 2. Před vlastním projednáním žaloby soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení, respektive zda žaloba je podána včas, tj. zda lze o žalobě věcně rozhodnout. 3. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. platí, že „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“ 4. Z citovaného ustanovení vyplývá, že podmínkou řízení je v případě žaloby na ochranu proti nečinnosti bezvýsledné vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti ve správním řízení. Podle § 80 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) platí, že nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví. Z odstavce 3 věty druhé tohoto ustanovení plyne, že po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník. Tato žádost se podává u správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu, který je podle účastníka řízení nečinný, tj. v projednávané věci u Ministerstva práce a sociálních věcí. 5. Lze tedy shrnout, že k tomu, aby soud mohl žalobu věcně projednat, musela být splněna podmínka řízení spočívající v tom, že žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky ochrany proti nečinnosti. 6. Z obsahu žaloby soud zjistil, že žalobce opatření proti nečinnosti u Ministerstva práce a sociálních věcí neuplatnil. Místo toho se pouze obrátil na žalovanou podáním ze dne 9. 4. 2026 s dotazem na stav řízení o jeho námitce (viz k žalobě přiložené podání). Takový postup žalobce však nemůže nahradit uplatnění opatření proti nečinnosti u nadřízeného správního orgánu. 7. Vycházeje z těchto zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce nevyčerpal prostředky, které správní řád stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti žalované, tudíž žalobu podal předčasně. Soud proto žalobu podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl jakožto předčasně podanou. 8. Pokud přetrvává nečinnost žalované, může se žalobce obrátit na Ministerstvo práce a sociálních věcí, které může učinit některé z opatření uvedených v § 80 odst. 4 správního řádu. Teprve po marném vyčerpání tohoto prostředku ochrany se může žalobce obrátit na soud s novou žalobou. 9. Z důvodu odmítnutí žaloby soud současně v souladu s § 60 odst. 3 větou první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. 10. Pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na odmítnutí žaloby zaniká poplatková povinnost za podání žaloby. Žalobce soudní poplatek za žalobu nezaplatil a soud ho k tomu ani nevyzýval, když s ohledem na odmítnutí žaloby by případně zaplacený soudní poplatek musel být vrácen žalobci. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 13. května 2026 JUDr. Jiří Derfl v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.