178 A 8/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

178 A 8/2025- 42 - text  13 178 A 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobkyně: T. H., narozená X státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky bytem X zastoupena advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalované: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 4. 2025, č. j. MV-42670-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V projednávané věci se žalobkyně domáhá žalobou podanou u soudu dne 14. 5. 2025 zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10. 4. 2025, č. j. MV-42670-4/SO-2025, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 13. 1. 2025, č. j. OAM-491-33/PP-2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87e odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a kterým byla žalobkyni stanovena pětatřicetidenní lhůta k vycestování z území České republiky podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně současně požadovala, aby bylo zrušeno i prvostupňové rozhodnutí a aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nepřiměřené a nepřezkoumatelné, neboť odporuje požadavkům na odůvodnění správního rozhodnutí obsaženým v § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), a je v rozporu s požadavky na činnost odvolacího správního orgánu uvedenými v § 89 odst. 2 správního řádu. Žalobkyně vyjádřila své přesvědčení, že žalovaná opomenula zjistit stav věci tak, aby o něm nebyly žádné pochybnosti, resp. vydal rozhodnutí v rozporu s principem materiální pravdy. Dále namítala, že správní orgány porušily podmínky pro výkon jejich činnosti uvedené v § 2 odst. 3 a odst. 4 správního řádu, a dále že jí bylo znemožněno řádně se seznámit s podklady řízení. 3. Žalobkyně uvedla, že nesouhlasí se závěrem žalované, že je její manželství účelové, dle jejího názoru provedené dokazování takový závěr neprokazuje. Není žádný podklad, o který by bylo možné opřít závěr, že žalobkyně obchází zákon s cílem získat pobytové oprávnění. Odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2015, č. j. 7 Azs 226/2015-38, a ze dne 31. 8. 2012, č. j. 5 As 104/2011-102, a k tomu uvedla, že její manželství je naprosto reálné a je konzumováno. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by nežila s manželem ve společné domácnosti a společně s ním nehospodařila, a v rámci obou výslechů nebyly zjištěny rozpory takového charakteru, jež by dokazovaly účelovost manželství. Správní orgán prvního stupně poukazoval na rozpory, které se ve výpovědích vůbec nevyskytovaly. Žalobkyně uvedla, že s manželem prokázali, že jeden druhého znají, a shodně odpověděli na většinu otázek. Neshody, na které správní orgán prvního stupně odkazoval jsou dle názoru žalobkyně toliko nedůležité povahy a nelze z nich dovodit účelovost manželství. Žalobkyně měla za to, že v daném případě nese důkazní břemeno žalovaná, a že v případě pochybností platí princip in dubio pro libertate. Dále žalobkyně uvedla, že není obhajitelný závěr žalované, že o úmyslu obejít právní předpisy svědčí i pobytová minulost žalobkyně a skutečnost, že k uzavření manželství došlo v době, kdy bylo vedeno řízení o správním vyhoštění žalobkyně. Namítala, že správní orgán prvního stupně rozhodoval na základě domněnek a podezření a nikoli na základě skutečných skutkových zjištění. Žalobkyně připustila, že její pobytová minulost vzbuzuje určitá podezření, ale ta sama o sobě nemohou být důvodem pro zamítnutí žádosti. Popsané rozpory ve výpovědích se dle žalobkyně týkají událostí, ke kterým došlo před několika lety a nejsou zásadní pro fungování vztahu žalobkyně s manželem. Správní orgán prvního stupně ani žalovaný neprovedli žádný další důkaz na podporu svých podezření, zejména neprovedli aktuální pobytovou kontrolu v místě pobytu žalobkyně. V rámci poslední pobytové kontroly v roce 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně se svým manželem na hlášené adrese skutečně bydlí. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2015, č. j. 4 Azs 228/2015-40, dle kterého má v případě rodinných příslušníků Evropské unie rozhodující váhu právní status, důkazní břemeno ohledně doložení nabytého právního statusu leží na cizinci, za skutkové prokázání účelovosti manželství je plně odpovědný správní orgán a má zde být respektována zásada rozhodování in favorem matrimonii. Dále žalobkyně s odkazem na citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu uvedla, že při posuzování účelovosti manželství je nutné kumulativně prokázat jak úmysl obcházet zákon o pobytu cizinců k získání pobytového oprávnění, tak i úmysl nevést společný manželský život. Uvedla, že účelovost manželství žalobkyně nebyla prokázána spolehlivě a bez důvodných pochybností, proto jsou rozhodnutí správních orgánů v rozporu s principem materiální pravdy a principy správního řízení a jedná se o akty libovůle. 4. Dále žalobkyně namítala, že rozhodnutí žalované je nepřiměřené, protože má dopady nejen do života žalobkyně, ale postihuje také jejího manžela, který je občanem Evropské unie. Neudělením pobytového oprávnění hrozí oběma velmi dramatický dopad do jejich soukromého a rodinného života. Poukázala na rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. C-127/08, ve věci Metock et al. a uvedla, že v něm bylo konstatováno, že není rozhodné, kdy a jak rodinný příslušník přicestoval do členského státu, zda měl v tomto státě nebo jiném členském státě legální pobyt, či zda příbuzenský vztah vznikl před nebo po příjezdu rodinného příslušníka na území členského státu. Uvedla, že od uzavření manželství a od podání žádosti o pobyt uplynulo již pět let. Zamítnutí žádosti zasahuje do harmonického chodu manželství žalobkyně a fakticky ohrožuje existenci vztahu. 5. Dále žalobkyně namítala, že žalovaná odmítla odvolací námitky žalobkyně, aniž by se jimi zabývala do hloubky, ale snažila se pouze o to, aby co možná nejvíce podpořila odvoláním napadené rozhodnutí. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě vyslovila nesouhlas s žalobou a námitkami žalobkyně a navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byly splněny všechny podmínky pro zamítnutí žádosti, napadená rozhodnutí byla vydána na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, byla dostatečně a řádně odůvodněna a jsou v souladu s platnými právními předpisy a nedošlo k porušení základních zásad správního řízení. Žalovaná především odkázala na své závěry vyjádřené v napadeném rozhodnutí s tím, že na těchto i nadále setrvává. K žalobní argumentaci žalobkyně uvedla, že některé námitky byly žalobkyní vzneseny v průběhu odvolacího řízení a žalovaná se s nimi vypořádala v napadeném rozhodnutí. 7. K ostatním námitkám žalobkyně žalovaná blíže uvedla, že o úmyslu žalobkyně obejít ustanovení zákona o pobytu cizinců uzavřením účelového sňatku svědčí nejen popsané rozpory ve výpovědích manželů, ale též pobytová historie žalobkyně, a zejména časová souvislost uzavření manželství a řízení o jejím správním vyhoštění. Rozpory ve výpovědích nelze považovat za bagatelní, ale za podstatné a svědčící o tom, že manželé spolu nevedou skutečný manželský život. Žalovaná má za to, že správní orgán prvního stupně objektivně posoudil shody i rozpory ve výpovědích manželů, přičemž vycházel nejen z výpovědí, ale i ze shromážděných listinných důkazů. K tomu žalovaná podrobně popsala obsah výpovědí obou manželů. Žalovaná nezpochybňuje, že se žalobkyně a manžel v řadě otázek shodli, když manželství bylo uzavřeno v roce 2020 a od té doby byl určitý minimální kontakt mezi manželi realizován. Skutečnosti, že odlišnosti ve výpovědích vznikly v důsledku toho, že manželé neznají správné odpovědi, protože spolu nežijí, nasvědčuje to, že řada dalších rozporů zůstala nevysvětlena. Skutečnost, že důkazní břemeno leželo na správním orgánu prvního stupně žalobkyni nebránilo, aby sama označila důkazy ve prospěch opravdovosti manželství a funkčního rodinného života, žalobkyně žádné důkazy nenavrhla a v odvolacím řízení se omezila jen na popírání závěrů správního orgánu prvního stupně, aniž by se snažila prokázat funkčnost manželství. Dle žalované žalobkyně nedisponuje důkazy, které by mohla nabídnout k prokázání opravdovosti manželství. Nejvýraznější indicie o účelovosti byly prokázány a žalobkyně nepředložila kromě oddacího listu nic k prokázání bližšího vztahu s manželem. Manželé nemají společný komunikační jazyk, manžel se učit vietnamsky nechce, tlumočí jim kamarád. Žalovaná vytkla s