2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

41 Az 1/2026- 32 - text  6 41 Az 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: T. A. D., narozen X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky bytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-1094/ZA-ZA11-HA13-2025 ze dne 18. 11. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 11. 2025 vyslovil, že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, (dále jen „zákon o azylu“). Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že žalovaný zcela nedostatečně posoudil jednotlivé důvody pro udělení azylu a doplňkové ochrany. Žalovaný podle žalobce nedostál své povinnosti vyplývající ze zásady materiální pravdy, protože nedostatečně zjistil skutkový stav, vyložil jej nesprávně a v rozporu se skutečností, a dospěl tak ke zcela nesprávným právním závěrům o nesplnění podmínek pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany, především ve vztahu k neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu a ve vztahu k neudělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1, 2 zákona o azylu. 3. Podle žalobce nelze z napadeného rozhodnutí vysledovat úvahy a hodnocení žalovaného ve vztahu k důvodům hodným zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Konstatoval, že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu a že žalovaný pochybil, jestliže jej žalobci neudělil. Připomněl, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004-55, je smyslem institutu humanitárního azylu poskytnout azyl i v situacích, na které nedopadá § 12 a § 13 zákona o azylu, ale neposkytnutí azylu by přesto bylo nehumánní (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofou apod.). Podle žalobce mělo být k těmto závěrům přihlédnuto i v nyní řešené věci. Žalobce poukázal na to, že v průběhu správního řízení uvedl, že chce v České republice zůstat, protože zde má manželku a nezletilou dceru, o kterou se stará, a ve Vietnamu mu hrozí nebezpečí od věřitelů. Žalovaný to měl podle žalobce učinit předmětem svých úvah a odůvodnit, zda žalobci lze udělit humanitární azyl, či nikoli. Žalobce se domníval, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 4. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Ve svém vyjádření žalovaný konstatoval, že při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobce tvrdil, a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o zemi původu. Trval na tom, že vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž pečlivě vyhodnotil jednotlivé žalobcem uváděné důvody. Rozhodnutí je podle žalovaného zákonné a přezkoumatelné. Zdůraznil, že s účinností od 1. 10. 2025 nelze udělit národní humanitární azyl. 6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Ústní jednání 7. Při soudním jednání konaném dne 18. 5. 2026 žalobcův zástupce odkázal na písemné vyhotovení žaloby. Zdůraznil, že žalovaný nedostatečně posoudil azylově relevantní důvody, které žalobce uvedl při pohovoru. Připomněl, že žalobce má v České republice manželku a nezletilou dceru, o kterou se stará. Dodal, že žalobce má v domovském státu dluhy, a proto se bojí návratu. 8. Pověřený pracovník žalovaného odkázal na napadené rozhodnutí a písemné vyjádření k žalobě. Trval na tom, že žalobci nenáleží mezinárodní ochrana v žádné z jejích forem. Upozornil na to, že již není možné udělit humanitární azyl. Žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu označil za účelovou, neboť žalobce ztratil pobytové oprávnění z důvodu své trestné činnosti. Posouzení věci soudem 9. Před vypořádáním jednotlivých žalobních bodů soud směrem k žalobci připomíná, že každý žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS). Totéž platí i pro citaci judikatury, pokud žalobce nijak neupřesní, co konkrétně z toho kterého judikátu pro svůj případ dovozuje. Soud dále podotýká, že není možné, aby za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty, konkretizoval jeho obecná tvrzení či vybíral ze spisu ty skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu a přebíral by naopak funkci žalobcova advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2021, č. j. 10 Afs 171/2021-44). 10. V nyní řešené věci nedosahuje kvality žalobních bodů část žaloby, ve které žalobce bez bližšího upřesnění uvedl, že žalovaný nedostál své povinnosti vyplývající ze zásady materiální pravdy, nedostatečně zjistil skutkový stav a tento nesprávně vyložil. Soud se proto danou obecnou argumentací podrobněji nezabýval. Pouze pro úplnost soud uvádí, že žalovaný řádně zjistil skutkový stav. Vycházel především z vlastních tvrzení žalobce (poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu, protokol o pohovoru) a z Informace Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 23. 5. 2025 nazvané Vietnam – bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv (dále jen „informace OAMP“). S ohledem na tvrzení samotného žalobce považuje soud takto zjištěný skutkový stav za dostačující. 11. Z jednotlivých žalobních bodů se soud nejprve zaměřil na tvrzenou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v tom, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s otázkou naplnění podmínek § 14 zákona o azylu a nezdůvodnil svůj závěr, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu. 12. Soud poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které platí, že „z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009-46, ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 Afs 1/2010-53, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109). Těmto požadavkům na odůvodnění rozhodnutí žalovaný v nyní řešené věci dostál, neboť v napadeném rozhodnutí srozumitelně popsal, z jakých skutkových a právních okolností vycházel, jakými úvahami byl při svém rozhodování veden a proč nemohl žalobci vyhovět. Žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně zdůvodnil, proč u žalobce neshledal důvody pro udělení azylu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona o azylu. 13. Ve vztahu k humanitárnímu azylu podle § 14 zákona o azylu žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že na základě přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon o azylu, nelze ani v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona udělit národní humanitární azyl. Žalovaný se tedy možností udělení humanitárního azylu zabýval a svůj závěr v napadeném rozhodnutí zcela srozumitelně popsal. Napadené rozhodnutí tudíž není nepřezkoumatelné. 14. Soud ve shodě se žalovaným připomíná, že institut národního humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu byl totiž s účinností od 1. 10. 2025 zrušen, a to zákonem č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, (dále jen „novela zákona o azylu“). 15. Podle čl. II bodu 1 novely zákona o azylu platí, že v řízeních podle zákona č. 325/1999 Sb. zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí Ministerstvo vnitra jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení uvedených v zákoně č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu. V bodu 9 citovaného čl. II je pak výslovně stanoveno, že v řízeních podle bodu 1 nelze