7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

54 Ad 3/2025- 66 - text  11 54 Ad 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: V. J., narozený X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 11. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 1. 10. 2024, č. j. X, žalovaná rozhodla tak, že se žalobci podle § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) ukládá povinnost vrátit žalované přeplatek ve výši 424 518 Kč, který vznikl na starobním důchodu za období od 1. 6. 2022 do 31. 5. 2024, a to do 8 dnů od právní moci rozhodnutí. Námitky žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 29. 11. 2024, které je předmětem soudního přezkumu v této věci. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítl, že se žalovaná nevypořádala s jeho námitkami proti prvostupňovému rozhodnutí. Uvedl, že v námitkách rozepsal své příjmy v letech 2022, 2023 a 2024, vysvětlil, proč měl za to, že žádnou povinnost neporušuje, a upozornil, že za rozhodný považoval „čistý“ příjem, neboť z informací žalované neplynulo, že by měl být za rozhodný považován příjem „hrubý“. Zdůraznil, že opomenutí této námitky je důvodem nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Podle žalobce byla jeho námitka legitimní, neboť pro aplikaci zákona č. 582/1991 Sb. bylo zcela stěžejní, zda je rozhodným příjmem ve smyslu jeho ustanovení příjem „hrubý“ či „čistý“. Dodal, že žalovaná nijak nereagovala ani na námitku nepřiměřenosti prvostupňového rozhodnutí. 3. Žalobce nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spatřoval také v tom, že žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedla, že částka rozhodného příjmu ve smyslu § 6 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“) byla stanovena sděleními Ministerstva práce a sociálních věcí č. 308/2024 Sb., dříve č. 320/2022 Sb., a ještě dříve č. 436/2020 Sb. Podle žalobce tedy žalovaná řádně nevymezila relevantní právní úpravu, a proto není z odůvodnění napadeného rozhodnutí zjevné, jak při výkladu právních předpisů postupovala. 4. Žalobce dále namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí. Uvedl, že v období od 25. 5. 2022 do 31. 5. 2024 dosahoval průměrného (čistého – pozn. soudu) měsíčního výdělku 4 021 Kč. Z toho podle něj plyne, že výši rozhodného příjmu ve smyslu § 6 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění jeho příjem převyšoval jen bagatelně. S ohledem na to postup žalované označil za nepřiměřený. V tom spatřoval rozpor s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a podotkl, že podle nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 2046/19, č. 160/2019 Sb. ÚS, je na požadavek přiměřenosti plynoucí z čl. 4 odst. 4 Listiny vždy nutno dbát. 5. Žalobce uvedl, že mu v souladu s čl. 31 odst. 1 Listiny svědčí ústavně zaručené právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a že do něj bylo napadeným rozhodnutím zasaženo. Žalobce namítl, že žalovaná nezohlednila ústavněprávní rozměr jeho věci. Podle žalobce měla žalovaná s ohledem na citovaná ustanovení Listiny provádět test proporcionality. 6. Žalobce citoval bod 23 rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2019, č. j. 17 Ad 22/2018-29, v němž krajský soud v obdobné věci upřednostnil žalobcovo legitimní očekávání před zásadou legality. Žalobce zdůraznil, že mu byla uložena ještě větší povinnost než žalobci ve věci sp. zn. 17 Ad 22/2018 a že důvěřoval, že by na případné překročení výše rozhodného příjmu byl včas upozorněn, jak se mu již v minulosti stalo. Skutečnost, že byl kontaktován až po dlouhé době, mu měla zapříčinit existenciální problémy. Žalobce uzavřel, že závěry citovaného judikátu stran legitimního očekávání jsou přenositelné i na jeho věc. 7. Žalobce podotkl, že v rozhodném období odvedl (žalobce měl zjevně na mysli, že za něj bylo na sociálním pojištění odvedeno – pozn. soudu) celkem 7 407 Kč, a že nad limit odvedl 6 834 Kč (žalobce měl zjevně na mysli, že jeho kumulovaná „čistá“ mzda přesáhla součet částek rozhodného příjmu v období od května 2022 do května 2024 o 6 834 Kč – pozn. soudu). 8. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Vyjádření žalované k žalobě 9. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí jen těžko obstojí za situace, kdy žalobce s napadeným rozhodnutím věcně polemizuje. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016-24. 10. Žalovaná odmítla, že by porušila žalobcova ústavně zaručená práva. Zdůraznila, že žalobce v žádosti o přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku stvrdil svým podpisem, že ode dne, od něhož požaduje přiznání výplaty starobního důchodu, nebude vykonávat výdělečnou činnost, že si je vědom, že uvedení nepravdivých údajů může mít za následek nejen povinnost vrátit neprávem vyplacené dávky, ale i trestní stíhání, a že prohlašuje, že byl poučen o povinnosti písemně hlásit do 8 dnů skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu nebo poskytování. 11. K žalobcovu odkazu na judikaturu žalovaná uvedla, že je třeba vážit, zda skutečně dopadá na řešenou věc. Skutkově mnohem bližší se žalované jevil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2017, č. j. 6 Ads 47/2017-24. 12. Za nepodstatnou žalovaná označila otázku, zda byl žalobce informován o skutečnosti, že rozhodným příjmem je míněn „hrubý“ příjem, neboť žalobce negoval jakýkoli příjem. Podstatnou podle žalované není ani chybějící vysvětlení, že zvýšení částky rozhodného příjmu vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí sdělením ve Sbírce zákonů. Oproti tomu za klíčové označila žalovaná omezení vyplývající z § 37 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., které jednoznačně stanovuje objektivní odpovědnost neoprávněného příjemce. Žalovaná podotkla, že žalobce výši vyplacených dávek ani skutečnost, že v rozhodném období vykonával výdělečnou činnost, za níž mu byla vyplácena mzda, nijak nezpochybňuje. Dodala, že ani mylné představy žalobce o výši legálního přivýdělku nemohou odůvodnit nevrácení vzniklého přeplatku. 13. Žalovaná uvedla, že pokud se žalobce dovolává požadavku přiměřenosti, neměl by přehlížet ani princip legality podle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a podle čl. 2 odst. 2 Listiny. V souladu s ním může podle žalované správní orgán moderovat zákonem založené povinnosti adresátů veřejné správy jen tehdy, má-li k tomu zákonné zmocnění. Odkázala na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010-119, a konstatovala, že v řešené věci prostor pro správní uvážení neměla. 14. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Replika žalobce 15. Žalobce se v replice ohradil proti ironizujícím až ofenzivním pasážím vyjádření žalované a ponechal na uvážení soudu, nakolik je tón žalované souladný s § 4 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“). 16. Žalobce uvedl, že žalovaná přehlíží, že § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) rozlišuje vedle nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost též nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, a že nepřezkoumatelností může být stižena jen část odůvodnění. Žalobce odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 2012/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS, podle kterého má soud povinnost přezkoumat ty oddělitelné části odůvodnění, které vadou nepřezkoumatelnosti nebyly stiženy. Žalobce připomněl, že již v žalobě poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž způsobuje vadu nepřezkoumatelnosti též opomenutí odvolací námitky. 17. Žalobce dále uvedl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí měla být patrná rozhodná právní úprava, kterou je stanovena částka rozhodného příjmu, neboť ta byla pro rozhodnutí stěžejní. Podle žalobce v odůvodnění napadeného rozhodnutí chybí byť jen konstatování, že částku rozhodného příjmu vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů formou sdělení. Dodal, že v rozporu se zásadou řádného odůvodnění vycházející z § 68 odst. 3 správního řádu žalovaná nereagovala ani na námitku nepřiměřenosti prvostupňového rozhodnutí. 18. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že pokud je porušení podmínek v důchodovém pojištění spojeno s objektivní odpovědností bez možnosti liberace, je třeba klást zvýšené požadavky na seznámení účastníků důchodového pojištění s omezeními, jejichž porušení by mohlo vést k jejímu vyvození. tomu p