5 Ads 22/2003 — Nejvyšší správní soud

75 Ad 3/2025- 100 - text  11 75 Ad 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobkyně: E. Z., narozena X bytem X zastoupena advokátem, JUDr. Jaroslavem Savkou sídlem Slavíkova 625, 417 12 Proboštov proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 2. 2025, č. j. X, o invalidním důchodu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 2. 2025, č. j. X, kterým byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2024, č. j. X. Uvedeným rozhodnutím ze dne 31. 10. 2024 zamítla žalovaná žalobkyni žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu Teplice ze dne 7. 10. 2024 není žalobkyně invalidní, neboť pokles její pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 30 %. Žaloba 2. Žalobkyně nejprve zrekapitulovala průběh správního řízení. V žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno po uplynutí zákonné lhůty stanovené § 88 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), jelikož bylo vydáno až po 100 dnech. Nadto dle žalobkyně napadené rozhodnutí neobsahovalo všechny náležitosti stanovené § 69 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), jelikož chyběl otisk úředního razítka a podpis oprávněné úřední osoby. 3. Žalobkyně namítala, že žalovaná nechala vypracovat nový posudek o invaliditě ze dne 11. 2. 2025 poté, co uznala, že původní posudek ze dne 7. 10. 2024, o který opřela rozhodnutí ze dne 31. 10. 2024, nemohl pro své vady obstát. Přesto však námitky zamítla a rozhodnutí ze dne 31. 10. 2024 potvrdila. 4. Žalovaná se podle žalobkyně nevypořádala se všemi uplatněnými námitkami, zejména s námitkou, podle níž posudek ze dne 7. 10. 2024 nesplňoval požadavky kladené na posudky o invaliditě. Odkázala přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu (č. j. 4 Ads 13/2003, 6 Ads 61/2012, 8 Ads 90/2020), podle níž musí posudek o invaliditě obsahovat všechny potřebné náležitosti a svou úplností a přesvědčivostí odpovídat významu, který v řízení o dávkách důchodového pojištění má. Žalobkyně namítla, že ani jeden z předložených posudků o invaliditě nebyl úplný, přesvědčivý a náležitě odůvodněný. 5. Podle názoru žalobkyně nebylo možné považovat žalovanou ani posuzující posudkové lékaře za osoby nezávislé a nestranné; naopak je pokládala za podjaté. Poukázala na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 19/2010106, v němž byl formulován závěr, že u zaměstnanců státu vystupujících jako pracovníci správního orgánu je třeba zohlednit systémové riziko podjatosti. Tato námitka se podle žalobkyně vztahuje rovněž na členy posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“), neboť ti jsou zaměstnanci Ministerstva práce a sociálních věcí, a nelze je tudíž považovat za zcela nezávislé a nestranné. Žalobkyně zdůraznila, že opakované posouzení jejího zdravotního stavu vedlo opět k závěru o nepřiznání invalidního důchodu, což podle ní potvrzovalo absenci skutečně nestranného orgánu, který by takové posouzení mohl objektivně provést. 6. Žalobkyně namítla, že podle posudku o invaliditě ze dne 7. 10. 2024 se její zdravotní stav od prvního posouzení ke dni 7. 1. 2011 nezměnil, avšak ve skutečnosti se její zdravotní stav zhoršil, což posudkové hodnocení nijak nereflektovalo. Upozornila, že posudky o invaliditě ani napadené rozhodnutí neodpovídaly skutečnému zdravotnímu stavu, neboť nebyly v souladu s obsahem lékařské zprávy MUDr. P. ze dne 25. 9. 2024, kterou ve správním řízení doložila. Nadto jí Institut posuzování zdravotního stavu stanovil lhůtu k předložení nových lékařských zpráv do 31. 12. 2024, ačkoliv si musel být vědom, jak fungují zdravotnická zařízení v období od 16. do 31. 12., včetně obvyklých objednacích lhůt. Z tohoto důvodu podle žalobkyně nebylo objektivně možné požadované lékařské zprávy ve stanovené lhůtě předložit. 7. Žalobou napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je chronický vertebrogenní algický syndrom bederní páteře na podkladě pokročilých degenerativních změn. Toto zdravotní postižení bylo podřazeno pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1b přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., pro niž je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10–20 %. Posudkový lékař Institutu posuzování zdravotního stavu stanovil hodnotu na horní hranici rozpětí, tj. 20 %. S ohledem na další zdravotní postižení žalobkyně byla podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) tato hodnota navýšena o 10 %, takže celková míra poklesu pracovní schopnosti byla určena na 30 %. Žalobkyně však namítla, že její zdravotní stav byl posouzen nesprávně, neboť ve skutečnosti nebylo zjištěno zdravotní postižení, které představovalo rozhodující příčinu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a mělo nejvýznamnější dopad na pokles její pracovní schopnosti. Z posudku o invaliditě podle ní nebylo patrné, z jakých důvodů byla míra poklesu pracovní schopnosti podřazena právě pod výše uvedenou položku přílohy k vyhlášce. Zejména nebylo vysvětleno, proč správní orgán považoval za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu chronický vertebrogenní algický syndrom bederní páteře, a nikoli postižení obou kolenních kloubů. Žalobkyně poukázala na to, že její ošetřující lékaři indikovali úplnou náhradu kolenního kloubu jak pravého, tak levého, což podle ní svědčilo o tom, že rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu mělo být právě postižení kolen. Vyjádření žalované 8. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobní námitky považuje za obecné a nepodložené. Námitku podjatosti posudkové komise či jejích členů označila za čistě spekulativní, neboť podle § 16b odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení jsou členy komisí i odborní lékaři jednotlivých klinických oborů, tedy osoby odlišné od zaměstnanců ministerstva. Samotný zaměstnanecký poměr proto podle ní nepředstavuje důvod podjatosti; žalovaná odkázala též na § 14 odst. 2 správního řádu. Dále uvedla, že žalobkyně nesprávně a účelově interpretovala usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 19/2010106, jehož závěry nelze vztáhnout na projednávanou věc způsobem, jakým to činí žalobkyně, zejména s ohledem na body 51, 52 a 54 usnesení. 9. Pokud jde o žalobkyní uváděný nesoulad v označení posudkových lékařů na posudku ze dne 7. 10. 2024, žalovaná uvedla, že písemné vyhotovení posudku založené ve spise žádnou takovou odchylku neobsahuje. Ani v případě, že by k formální nepřesnosti došlo, nešlo by podle žalované o vadu zásadní povahy. Dle § 8 odst. 7 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posuzuje invaliditu v řízení o námitkách Institut, přičemž tento úkol může vykonávat pouze posudkový lékař. Žalovaná proto neviděla důvod domnívat se, že by došlo k odchýlení od zákonem stanoveného postupu. 10. K námitce týkající se obsahových a formálních náležitostí napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že rozhodnutí splňovalo požadavky stanovené hmotněprávními i procesními předpisy. Dále zdůraznila, že otisk úředního razítka je náležitostí listinného vyhotovení, avšak podle § 69 odst. 3 správního řádu se při elektronickém doručování vyhotovuje elektronická verze rozhodnutí, která otisk razítka z povahy věci neobsahuje. Rozhodnutí bylo podepsáno kvalifikovaným elektronickým podpisem oprávněné úřední osoby, což žalobkyně nijak nezpochybnila, a proto podle žalované není o jeho pravosti či oprávněnosti pochyb. 11. K námitce tvrzených průtahů žalovaná uvedla, že je třeba zohlednit specifika daného typu správního řízení a právní úpravu lhůt pro vydání rozhodnutí podle § 88 odst. 4 a § 107a odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Žalovaná uvedla, že se jedná o lhůty pořádkové, jak vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Ans 14/201241. Pokud měla žalobkyně délku řízení za nepřiměřenou, mohla využít prostředek ochrany proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. O nezákonných průtazích podle žalované v daném případě nelze hovořit. 12. K vlastnímu předmětu řízení žalovaná uzavřela, že u žalobkyně nebyl prokázán funkční deficit v intenzitě odpovídající invalidizaci ve smyslu zákonné úpravy. Posudk