2 Azs 147/2016 — Nejvyšší správní soud

78 A 3/2026- 89 - text  19 78 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: V. T. D., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice sídlem Bělušice 66, 435 26 Bělušice zastoupený Mgr. Daliborem Lípou, advokátem sídlem Jugoslávská 2, 360 01 Karlovy Vary proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) T. T. N., narozené X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika 2) nezl. D. A. D., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupený osobou zúčastněnou na řízení 1) jako zákonnou zástupkyní 3) nezl. H. L. D., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupený osobou zúčastněnou na řízení 1) jako zákonnou zástupkyní všichni bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2026, č. j. OAM-8861-31/ZR-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osobám zúčastněným na řízení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2026, č. j. OAM-8861-31/ZR-2025, jímž byla žalobci podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušena platnost povolení k trvalému pobytu a současně mu byla podle § 77 odst. 3 téhož zákona stanovena lhůta k vycestování z území České republiky, a to do 30 dnů od právní moci daného rozhodnutí, popř. do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Současně žalobce navrhl, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu náhradu nákladů soudního řízení. Žaloba 2. Úvodem žaloby žalobce konstatoval, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť žalovaný nepostupoval v souladu platnými právními předpisy a mezinárodními smlouvami – zejména s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluvou o právech dítěte. Napadené rozhodnutí pak označil za zcela nepřiměřené z hlediska zásahu do svého soukromého a rodinného života, jelikož žalovaný neměl dostatečně posoudit konkrétní situaci žalobce. Žalovaný měl dle žalobce také rozhodnout v rozporu se skutečným stavem věci, když nijak nezjišťoval okolnosti svědčící v jeho prospěch. 3. Následně žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadaného rozhodnutí, kterou spatřoval v jeho vnitřním rozporu, neboť žalovaný na jedné straně konstatoval, že mu zákon neukládá povinnost posuzovat přiměřenost daného rozhodnutí, nicméně následně přiměřenost napadeného rozhodnutí opakovaně deklaroval, a to ve vztahu k mezinárodním smlouvám (čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluva o právech dítěte), i k § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). 4. V návaznosti na dříve uvedené žalobce dále namítl, že žalovaný zcela bagatelizoval jeho situaci, jakož i situaci jeho rodiny, když se v odůvodnění napadeného rozhodnutí omezil pouze na zcela paušální tvrzení o osobě žalobce jako zločinci, přičemž zároveň zlehčil postavení rodiny žalobce a její situaci, kterou se ani nijak blíže nezabýval. K tomu žalobce zmínil, že byť spáchal drogovou trestnou činnost (exces), které lituje, za zbylých 23 let svého pobytu v České republice nikdy nejednal v rozporu se zákonem (resp. řádně podnikal). Trestné činnosti se přitom dopustil z důvodu tíživé (ekonomické) rodinné situace v době epidemie nemoci Covid-19; ostatně mu byl také uložen trest při spodní hranici zákonné trestní sazby (s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval). Dle názoru žalobce tedy tyto skutečnosti žalovaný ve věci nezohlednil. Žalobce též namítl, že ačkoliv žalovaný v řešeném případě provedl jeho výslech, jakož i výslech jeho rodinných příslušníků, informace z nich plynoucí ignorovat a nijak je nepromítl do posouzení otázky přiměřenosti napadeného rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím tak dle žalobce došlo k nepřiměřenému zásahu do jeho soukromého a rodinného života (resp. i jeho rodinných příslušníků), a to v rozporu s právem na rodinný život a právem nezletilých dětí na výchovu a zabezpečení ze strany rodičů (čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 9 a 10 Úmluvy o právech dítěte). V tomto směru nebylo napadené rozhodnutí individualizováno, ale vychází toliko z paušálních závěrů. 5. Žalobce dále zmínil, že je aktuálně ve výkonu trestu zcela bezproblémový a v budoucnu nehodlá své pochybení opakovat; skutečně se tedy jednalo o exces v jeho životě. Hrozba veřejnému pořádku by přitom měla být hodnocena ke dni vydání napadeného rozhodnutí, přičemž žádné úvahy v tomto směru žalovaný neprovedl, když paušálně uvedl, že je žalobce hrozbou pro společnost a nebezpečím pro veřejný pořádek. 6. Závěrem žalobce uvedl, že je celá jeho rodina naprosto bezproblémová, přičemž děti (narozené na území České republiky) řádně chodí do školy a jsou dobře vedeny jejich matkou, která obstarává chod domácnosti, ačkoliv je to pro ni již nyní velmi náročné (má zdravotní problémy – potíže se sluchem). K tomu pak žalobce doplnil, že je pro něj i jeho rodinu přesídlení do domovského státu nemožné, neboť by to znamenalo „nedozírné následky“. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný nejprve obsáhle zrekapituloval uplatněnou žalobní argumentaci. Dále poukázal na skutečnost, že žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 4 T 1/2025, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 15 To 45/2025, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 8 a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou, společně s peněžitým trestem v celkové výši 800 000 Kč, a to pro spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“). Žalobce tak byl odsouzen za spáchání závažné drogové trestné činnosti, když po dobu více jak dvou let prodával a přechovával za účelem další distribuce koncovým uživatelům psychotropní látku zvanou pervitin. Žalovaný proto v nyní řešené věci shledal naplnění podmínek pro zrušení trvalého pobytu podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. Uvedl též, že v daném případě posuzoval na jedné straně veřejný zájem, závažnost spáchaného trestného činu a formu a výši trestu a na druhé straně zejména soukromý a rodinný život žalobce. K tomu zcela odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 8. Dle žalovaného pak není ve veřejném zájmu, aby na území České republiky pobýval cizinec (zde žalobce) s uděleným povolením k trvalému pobytu, který byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za obchod s drogami. Povolení k trvalému pobytu je nejvyšším pobytovým statusem a pokud cizinec porušuje zákony České republiky, není ve veřejném zájmu, aby tento pobytový status, se všemi výhodami z něho plynoucími, cizinci zůstával. S ohledem na nebezpečnost trestné činnosti, které se žalobce dopustil, i celkovou délku nepodmíněného trestu odnětí svobody, je zde převažující veřejný zájem nad zájmem jednotlivce, a to zájem na ochraně veřejného pořádku, který žalobce hrubým způsobem narušil. K tomu žalobce popsal nebezpečnost průvodní trestné činnosti spojené s distribucí a užíváním návykových látek (drog). 9. Žalovaný poté konstatoval, že se ve věci zabýval způsobem narušení veřejného pořádku ze strany žalobce a závažností tohoto protiprávního jednání, negativními plošnými dopady obchodu s drogami na většinovou společnost, veřejné zdraví a ochranu veřejného pořádku a rovněž i dopadem napadeného rozhodnutí do žalobcova rodinného a soukromého života, přičemž posuzoval zejména jeho přiměřenost v souladu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Na základě informací zjištěných v průběhu správního řízení přitom dle žalovaného nebylo možno rodinné a soukromé vazby považovat za důvod, proč by zrušením povolení k trvalému pobytu mohlo dojít k nepřiměřenému zásahu do soukromého nebo rodinného života žalobce. Zrušení povolení k trvalému pobytu pak nepředstavuje větší dopad do soukromého a rodinného života žalobce než uložený více jak osmiletý nepodmíněný trest odnětí svobody, který žalobce v současné době vykonává ve věznici s ostrahou. 10. Dále žalovaný popsal, že rodinné vazby žalobce byly v projednávaném případě dostatečně prošetřeny, přičemž poukázal na fakt, že se žalobce od 19. 3. 2024 do současné doby nachází ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody (konec tohoto trestu má stanoven na den 19. 9. 2032). Po dobu nepřítomnosti žalobce se o výchovu a výživu nezletilých dětí stará jeho manželka a ze zpráv o provedeném šetření v rodině, stejně jako z realizovaných výslechů vyplynulo, že je o nezletilé děti postaráno. K případnému zásahu napadeného rozhodnutí do rodinného života žalobce a stran je