2 Ads 9/2003 — Nejvyšší správní soud

78 Ad 22/2025- 95 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]10 78 Ad 22/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobkyně: L. R. T., narozená X bytem X zastoupená Mgr. Markem Špačkem, advokátem sídlem Masarykovo nám. 191/18, 405 02 Děčín proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 8. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 29. 8. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 420 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 29. 8. 2025, č. j. X, jímž bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zcela změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 5. 2025, č. j. X, tak, že byl podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), od 14. 10. 2025 žalobkyni odňat invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, který byl vyplácen na základě předběžně vykonatelného rozhodnutí č. j. X ze dne 20. 5. 2025. Podle § 56 odst. 1 písm. c) a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění byla současně žalobkyni od 14. 10. 2025 zastavena výplata invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně, vypláceného od 14. 6. 2025 na základě předběžně vykonatelného rozhodnutí č. j. X ze dne 20. 5. 2025. Zároveň se žalobkyně domáhala toho, aby soud žalované uložil povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. V předmětné žalobě žalobkyně nejprve namítla, že jsou výrok napadeného rozhodnutí a jeho odůvodnění nekonzistentní, neboť žalovaná kumuluje odnětí a zastavení výplaty u téže dávky v různých datech, aniž by srozumitelně vyložila, proč tak učinila, a to i vzhledem k tvrzenému datu zániku invalidity 29. 4. 2025. 3. Dále žalobkyně namítla, že žalovaná pominula novou zprávu z psychologického vyšetření ze dne 23. 5. 2025 PhDr. S. K., ze které se podávají panické ataky žalobkyně a emočně nestabilní porucha osobnosti těžkého stupně, přičemž tedy žalobkyně nemá být schopna trvalé výdělečné činnosti. Stejně tak žalobkyně poukázala na psychiatrické vyšetření ze dne 23. 5. 2025 MUDr. P. S., z něhož plyne, že žalobkyně trpí emočně nestabilní poruchou osobnosti těžkou, reakce na chronické stresy, sociofóbie, minimální frustrační tolerance a těžké postižení adaptačních schopností. Napadené rozhodnutí přitom dle žalobkyně bez přesvědčivého vysvětlení přijalo nejnižší možnou klasifikaci lehkého postižení jejího zdravotního stavu s poklesem pracovní schopnosti o 10 %. To je však dle názoru žalobkyně v rozporu s obsahem výše odkazovaných odborných nálezů, což tedy neodpovídá požadavku, aby žalovaná případné rozpory konkrétně identifikovala a racionálně vyřešila. Žalobkyně tak uvedla, že ve věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení – konkrétně podřazení jejího zdravotního stavu pod kapitolu V, položku 7a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), neboť to neodpovídá řádně zjištěnému stavu. 4. K tomu žalobkyně dodala, že její zdravotní postižení dosahuje minimálně středního až těžkého stupně funkčního dopadu (nikoliv lehkého). Žalovaná v řešeném případě též spekulativně akcentovala okolnosti jako „držení řidičského oprávnění“ či „absenci medikace“, aniž by dle názoru žalobkyně doložila medicínský význam těchto indicií pro posudkové hodnocení. 5. Zmínila také, že existoval-li rozpor mezi posudkem Institut posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) a (novými) odbornými nálezy, bylo povinností žalované tento rozpor aktivně odstranit, což se však nestalo, nadto při konstatování, že „mezi podklady nejsou rozpory“ (byť žalobkyní poukazované nálezy ze dne 23. 5. 2025 svědčí o těžkém postižení a neschopnosti trvalé výdělečné činnosti). Tím byla dle žalobkyně ve věci porušena zásada materiální pravdy (§ 3 správního řádu) i povinnost hodnotit důkazy ve vzájemných souvislostech (§ 50 odst. 4 správního řádu). Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě obsáhle popsala průběh daného správního řízení, přičemž poukázala na pro věc relevantní právní úpravu. Následně uvedla, že po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobkyně byl posudkem vypracovaným lékařem IPZS v rámci námitkového řízení plně posouzen a zjištěn zdravotní stav žalobkyně. Při vyhodnocení posudkových závěrů přitom bylo posudkovým lékařem IPZS v námitkovém řízení vycházeno ze všech zjištěných diagnóz, pročež žalovaná daný posudek považuje za objektivní. Žalovaná poté v řešeném případě navrhla provedení důkazu odborným lékařským posouzením zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „posudková komise") dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Za současné situace nicméně žalovaná setrvala na zákonnosti napadeného rozhodnutí a navrhla zamítnutí podané žaloby. Replika žalobkyně 7. Žalobkyně v písemné replice ze dne 23. 4. 2026 konstatovala závěr ve věci plynoucí z posudku posudkové komise ze dne 23. 3. 2026 s tím, že napadené rozhodnutí žalované spočívá na nesprávném odborném podkladu (tj. posudku posudkového lékaře IPZS v námitkovém řízení), a proto nemůže obstát. Posudek ze dne 23. 3. 2026 tak dle žalobkyně aktuálně potvrdil oprávněnost jejích žalobních námitek, a naproti tomu vyvrátil správnost napadeného rozhodnutí. K tomu žalobkyně obsáhle zrekapitulovala dosavadní průběh projednávaného případu, přičemž tedy setrvala na důvodnosti podané žaloby. Posouzení věci soudem 8. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobkyně výslovně uvedla, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a žalovaná nesdělila do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byla ve výzvě výslovně poučena, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání uděluje. V kontextu nadepsaného ustanovení s. ř. s. soud zároveň ve věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit a které jsou jim známy, přičemž tedy ve svém hodnocení vycházel jednak z protokolu o jednání posudkové komise ze dne 23. 3. 2026 a z posudku této komise z téhož dne, který nechal soud vypracovat pro účely předmětného soudního řízení (pozn. soudu – oběma účastníkům byly nadepsané dokumenty doručeny), a jednak z kompletního správního spisu vedeného v řešeném případě žalovanou. 9. V daném kontextu soud dále uvádí, že ve věci již samostatně neprováděl pro zjevnou nadbytečnost žalobkyní navržené dokazování (dle § 52 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 s. ř. s.) napadeným a prvostupňovým rozhodnutím – tj. listinami, které jsou součástí správního spisu, neboť obsah spisové dokumentace nelze bez dalšího považovat za důkaz. Vychází-li soud ve správním soudnictví z údajů a listin obsažených ve správním spisu, nejedná se o dokazování ve smyslu výše odkazovaného § 52 odst. 1 s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015-56, ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, nebo ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 68/2011-75). Vyplývá to ze samotné podstaty řízení ve správním soudnictví, které je přezkumným řízením řízení správního, přičemž správní spis je obrazem a výsledkem správního řízení, dokládající skutkový stav, který tu byl v době rozhodování žalované (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2019, č. j. 3 Afs 194/2017-25). 10. Stejně tak soud shledal nadbytečným provádět dokazování lékařskými zprávami a nálezy připojenými k podané žalobě (resp. doloženými žalobkyní v průběhu soudního řízení) PhDr. S. K., MUDr. P. S. a MUDr. J. H. (viz č. l. 8 a 14 až 49), jelikož veškeré pro věc relevantní okolnosti zřejmým způsobem vyplývaly už z obsahu spisového materiálu předloženého žalovanou ve spojení se skutečnostmi podávajícími se z protokolu o jednání posudkové komise ze dne 23. 3. 2026 a z posudku této komise z téhož dne. Stávající listinné důkazy tak dle názoru soudu plně dostačovaly ke zjištění skutečného stavu, zejména pak v kontextu informací seznatelných z posudku posudkové komise, o jehož správnosti a úplnosti soud neměl pochybnosti, jak bude také v podrobnostech dále vyloženo. 11. Současně je v této souvislosti třeba zdůraznit, že veškeré v řešeném případě relevantní lékařské zprávy (mj. tedy i shora odkazované) měla posudková komise k dispozici (tj. byly jí předloženy soudem či samotnou žalobkyní, popř. byly již součásti správního spisu), přičemž je tato komise vyhodnotila a z jejího posudku ze dne 23. 3. 2026 vyplýv