78 Ad 7/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 Ad 7/2025- 55 - text  13 78 Ad 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobkyně: I. Š., narozená X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2025, č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 11. 2024, č. j. X, jímž bylo podle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), rozhodnuto o tom, že se žalobkyni ode dne 14. 12. 2024 snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, jelikož dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 4. 11. 2024 žalobkyně již nebyla podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění invalidní pro invaliditu třetího stupně, avšak byla dle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona uznána ode dne 3. 11. 2024 invalidní pro invaliditu prvního stupně. Žaloba 2. V předmětné žalobě (ve znění její opravy) žalobkyně nejprve stručně popsala dosavadní průběh věci, přičemž namítla, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného posouzení jejího zdravotního stavu, který se nijak nezlepšil, resp. se dle tvrzení žalobkyně od roku 2023 výrazně zhoršil. K tomu obecně poukázala na lékařské zprávy ošetřujících lékařů z oboru psychiatrie a psychologie. Žalobkyně tedy uvedla nesouhlas s důvody, které vedly ke snížení stupně její invalidity, přičemž zvláště upozornila na faktický finanční dopad napadeného rozhodnutí na její osobu (včetně jeho vyčíslení). 3. Dále popsala, že dle lékařské dokumentace trpí postižením uvedeným v kapitole V, položce 5 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), konkrétně posttraumatickou stresovou poruchou se souvisejícími závažnými úzkostně-depresivními projevy a dalšími psychickými a fyzickými obtížemi, které jsou trvalým následkem několikaleté systematické šikany na pracovišti – tzv. „bossingem“. Dřívější lékařský posudek o invaliditě ze dne 29. 8. 2023 (a na něj navazující rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 10. 2023) přitom podle žalobkyně plně odpovídá jejímu skutečnému zdravotnímu stavu – tj. podřazenému pod kapitolu V, položku 5d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, nikoliv pod kapitolu V, položku 5c téže přílohy, jak bylo nyní učiněno. 4. Závěrem žalobkyně uvedla, že byl její zdravotní stav (diagnóza F43.1 posttraumatická stresová porucha) v řešeném případě (tj. naproti dřívějšímu posouzení) značně podhodnocen a zlehčován. Upozornila také na těžko představitelné negativní a trvalé dopady (následky), které měla jí prožitá šikana na její osobu a život. K tomu zmínila, že nyní není schopna zapojit se do běžného společenského a pracovního života. Vyjádření žalované 5. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě nejprve zrekapitulovala průběh daného správního řízení, jakož i uplatněnou žalobní argumentaci. Následně poukázala na dotčenou právní úpravu, přičemž připomněla, že byla v tomto správním řízení vázána posudky lékařek Institutu posuzování zdravotního stavu ve smyslu § 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), neboť se jednalo o otázky odborné, vyžadující znalosti z oboru medicíny a posudkového lékařství. 6. V posuzované věci přitom bylo shledáno, že se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní, avšak již nešlo o invaliditu třetího stupně, ale o invaliditu druhého stupně (pozn. soudu – správně má být invaliditu prvního stupně), jelikož pracovní schopnost žalobkyně poklesla pouze o 35 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti bylo vyhodnoceno zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 35 %, která ve smyslu § 3 téže vyhlášky nebyla měněna. 7. Žalovanou konkrétně odkazovaný posudek vypracovaný v námitkovém řízení poté dle jejího názoru splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, přičemž se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi – posudková lékařka jednoznačně vymezila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. Replika žalobkyně 8. Žalobkyně v podané replice předně zmínila, že se v posudku posudkové komise MPSV ze dne 24. 11. 2025 neuvádí kompletní zdravotní dokumentace vedená její psychiatričkou MUDr. D. K. a že v diagnostickém souhrnu absentuje tularémie, kterou prodělala, přičemž se zde naopak uvádí dyslipidémie, jíž si není vědoma. Opětovně upozornila na to, že se její zdravotní stav nijak nezlepšuje. Následně poukázala na skutečnost, že posudková komise MPSV kladla velký důraz na to, že má jen základní vzdělání a že bylo v posudku ze dne 24. 11. 2025 uvedeno nesprávné datum přiznání invalidního důchodu třetího stupně. 9. Dle žalobkyně pak měl být posudkovou komisí MPSV zcela pominut závěr plynoucí ze zprávy z psychiatrie MUDr. D. K. ze dne 26. 11. 2024, že stav žalobkyně „stále odpovídá pracovní neschopnosti, pacientka zvýšeně labilní, se sníženou frustrační tolerancí, není schopna dle názoru psychiatričky začlenění do pracovního procesu, a to ani v úlevovém režimu.“ Žalobkyně také nesouhlasila s tvrzením posudkové komise MPSV, že si doporučenou individuální psychoterapii nezajistila, jelikož tato služba není dle jejího názoru (i přes snahu) dostupná, a nadto na ni ani nemá finance. Upozornila též, že nebyla posudkovou komisí MPSV v úplnosti psychiatricky vyšetřena a testována. 10. Dále uvedla, že ji během jednání posudkové komise MPSV její předsedkyně slovně napadala, pročež měla žalobkyně následně zdravotní problémy. Jednání posudkové komise tak hodnotí jako další trauma v jejím životě. Nemělo jí být umožněno ani přečíst si protokol o jednání posudkové komise MPSV, žalobkyně proto neví, co podepsala. 11. Žalobkyně poté citovala kapitolu V, položku 5 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. o posuzování invalidity, k čemuž uvedla, že závěr posudkové komise MPSV o tom, že nesplňuje konkrétně položku 5d nadepsané kapitoly považuje toliko za tvrzení, neboť s ní „žádná komise nežije a nebydlí“. S hodnocením jejího zdravotního stavu posudkovou komisí MPSV ve věci, tak žalobkyně zásadně nesouhlasila. 12. Závěrem žalobkyně popsala už shora rekapitulované vyjádření žalované, přičemž uvedla, že se v něm opakovaně zmiňuje přiznání invalidity druhého stupně, což se však nezakládá na pravdě. Jednání soudu 13. Žalobkyně při jednání soudu, které bylo nařízeno na den 27. 1. 2026 úvodem plně odkázala na argumentaci obsaženou v podané žalobě a replice. Následně zdůraznila, že posudková komise MPSV hodnotila její zdravotní stav bez přihlédnutí k potížím, které vnímá sama žalobkyně. Žalobkyně přitom dle svého tvrzení není schopna se zařadit do pracovního procesu. Nebylo jí tedy ani zřejmé, z čeho konkrétně ve věci vycházely posudkové lékařky a posudková komise MPSV. Předsedkyní posudkové komise MPSV pak žalobkyni nebyl dán prostor k vyjádření se (resp. k popisu jejích zdravotních obtíží) ve věci. Tato předsedkyně byla dle tvrzení žalobkyně arogantní a jednala vůči ní agresivně. Posudková komise MPSV se tak nevcítila do zdravotních komplikací a pocitů deprese žalobkyně v důsledku dříve prožité šikany, přičemž se přítomná psychiatrička žalobkyně toliko dotázala na její váhu. 14. Při tomtéž jednání pověřená pracovnice žalované odkázala na dosavadní vyjádření ve věci a navrhla žalobu zamítnout. Poukázala též na skutečnost, že posudek posudkové komise MPSV ze dne 24. 11. 2025 považuje za úplný, objektivní a přesvědčivý. 15. Soud provedl podle § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dokazování protokolem o jednání posudkové komise MPSV ze dne 24. 11. 2025 a posudkem této posudkové komise z téhož dne, který nechal soud vypracovat pro účely předmětného soudního řízení. 16. Naproti tomu soud dle nadepsaného ustanovení s. ř. s. pro zjevnou nadbytečnost neprovedl žalobkyní navržené dokazování posudkem o invaliditě ze dne 29. 8. 2023, rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 10. 2023, posudkem o invaliditě ze dne 4. 11. 2024, rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 11. 2024, lékařskou zprávou MUDr. D. K. ze dne 26. 11. 2024, profesními dotazníky žalobkyně ze dne 20. 7. 2023 a 30. 8. 2024 a sebeposuzovací stupnicí žalobkyně, tj. listinami,