78 Ad 9/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 Ad 9/2025- 69 - text  13 78 Ad 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: V. S., narozený X bytem X zastoupený Mgr. Kateřinou Polákovou, advokátkou sídlem Lubojaty 116, 742 92 Bílovec proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2025, č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 1. 2025, č. j. X, jímž byla pro nesplnění podmínek dle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 13. 1. 2025 žalobce nebyl invalidní. Žaloba 2. V předmětné žalobě žalobce nejprve stručně popsal dosavadní průběh věci, přičemž namítl, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného posouzení jeho zdravotního stavu. Skutečné dopady onemocnění žalobce totiž byly dle jeho názoru bagatelizovány. Z doložené lékařské dokumentace totiž dle žalobce vyplývá, že trpí schizoidní poruchou osobnosti v kombinaci s depresivní anxiosní symptomatologií a rysy Aspergerova syndromu. K tomu odkázal na psychiatrické zprávy MUDr. E. P. ze dne 18. 11. 2024 a 27. 1. 2025, ze kterých podle žalobce vyplývá, že je míra jeho postižení hodnocena jako těžká, s výrazně sníženou úrovní sociálního fungování, těžkou depresivní náladou, výraznou nevýkonností, hypobulií až abulií, špatným soustředěním a poruchami emocí a efektivity. Posudkovými lékařkami IPZS nicméně byly nadepsané lékařské zprávy zcela ignorovány. Posudkové lékařky IPZS navíc měly zdravotní postižení žalobce ve svých posudcích zlehčovat, a to právě v přímém rozporu s odbornými zprávami shora jmenovaného psychiatra. Žalovaná tak dle žalobce napadené rozhodnutí zatížila vadou, neboť jej vydala, aniž by byl úplně zjištěn skutkový stav. 3. Dále žalobce ve věci namítl, že posudek lékařky IPZS v námitkovém řízení neobjektivně posoudil dopad jeho zdravotních postižení, aniž by vyhodnotil všechny diagnózy společně, přičemž byl zdravotní stav žalobce nesprávně zařazen pod položku 7b, kapitoly V, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Žalobce měl za to, že na základě dopadů jeho zdravotního stavu na schopnost výdělečné činnosti měla být správně aplikována položka 7c, kapitoly V, přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tedy těžké postižení s poklesem pracovní schopnosti 70 %. Podle předložených lékařských zpráv je totiž jeho postižení těžké, dlouhodobé, rezistentní na farmakoterapii, a významně narušuje pracovní i společenské fungování. Není přitom pravdou, že by se zdravotní stav žalobce díky medikamentům ustálil. Posudkové lékařky IPZS také použily nesprávná kritéria pro invaliditu stran absence dlouhodobé hospitalizace žalobce. 4. Závěrem pak žalobce konstatoval, že si lze jen těžko představit jakýkoliv výkon pracovní činnosti, a to při ztrátě jeho vůle a neschopnosti zahájit činnost a rozhodovat se. Vyjádření žalované 5. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě nejprve obsáhle zrekapitulovala průběh daného správního řízení včetně závěrů posudkových lékařek IPZS a odkázala na dotčenou právní úpravu. Poté uvedla, že neshledala správní řízení za nesprávné, jakož ani posudkové hodnocení za neobjektivní či chybné. Napadené rozhodnutí bylo dostatečně odůvodněno, přičemž v něm byly uvedeny a konkretizovány všechny lékařské zprávy, z nichž posuzující lékařka IPZS vycházela včetně posudkové rozvahy. Zdravotní dokumentace přitom byla pro posouzení a vyhotovení posudku v námitkovém řízení zcela dostačující a závěr posudku vychází z objektivně zjištěného zdravotního stavu, který byl převzat do odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dle žalované tak podkladový posudek splňuje náležitosti úplnosti, správnosti a přesvědčivost. 6. Následně žalovaná připomněla, že jedině posudkový lékař se specializací posudkového lékařství je ze zákona oprávněn posoudit zdravotní stav žadatele o důchod a vyhodnotit jej dle platné vyhlášky o posuzování invalidity. Takto bylo dle žalované ve věci postupováno. Žalovaná tedy rozhodla napadeným rozhodnutím v souladu se závazným posudkem lékařky IPZS v námitkovém řízení. Činil-li zjištěný pokles pracovní schopnosti u žalobce pouze 30 %, nebyly naplněny zákonné podmínky invalidity vyžadující pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 % (resp. pro vznik nároku na invalidní důchod). Replika žalobce 7. Žalobce v podané replice znovu poukázal na nepřípustnou bagatelizaci závažnosti jeho postižení a selektivní hodnocení odborných nálezů. Závěr žalované ve věci tak označil za rozporný se zprávami ošetřujícího psychiatra MUDr. E. P., který shledal, že míra postižení žalobce je těžká. Žalobce též zmínil, že se posudek posudkové komise MPSV opírá toliko o jednorázové přešetření jeho stavu při jednání této komise, která přecenila krátký osobní pohovor. Dále žalobce poukázal na nesprávné skutkové zjištění týkající se jeho výchovy, neboť nelze hovořit o hyperprotektivní výchově ze strany jeho matky, o čemž tato byla ostatně i opakovaně ujištěna ošetřujícím psychiatrem žalobce. Posudková komise MPSV pak dle žalobce nepřípustně spoléhala na zastaralé psychologické vyšetření z jeho dětství a rané adolescence, přičemž výrazné zhoršení jeho stavu nastalo od února 2022, kdy se objevila depresivní a úzkostná problematika. Následně žalobce uvedl, že jeho vysokoškolské vzdělání svědčí o kognitivních schopnostech, nikoliv o jeho funkční schopnosti vykonávat soustavnou výdělečnou činnost v důsledku duševního onemocnění. Poukázal též na zprávy psychiatra MUDr. E. P. potvrzující jeho hospitalizace v roce 2022 i 2023, nicméně specifická porucha žalobce nesvědčí pro jeho vytržení z domova, nadto nejsou dostatečné kapacity na lůžkovém oddělení psychiatrie. Těžká fáze depresivní poruchy a nespavost, poté podle žalobce představují posudkově relevantní vážné komorbidity, které by měly vést k navýšení míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % dle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Žalobce měl také posudkové komisi MPSV předložit lékařskou zprávu psychiatra MUDr. E. P., která však nebyla začleněna do podkladů k vypracování posudkových závěrů. Žalobce tedy s ohledem na vše uvedené považoval posudek posudkové komise MPSV za nevěrohodný a nepřesvědčivý. Napadené rozhodnutí žalobce závěrem repliky označil za nepřezkoumatelné. Jednání soudu 8. Žalobce při jednání soudu, které bylo nařízeno na den 13. 1. 202, prostřednictvím své právní zástupkyně úvodem plně odkázal na argumentaci obsaženou v podané žalobě a replice. Následně zdůraznil, že posudek posudkové komise MPSV nevycházel z aktuálních lékařských zpráv jeho ošetřujícího psychiatra, resp. vycházel pouze ze stavu, který se vázal k období adolescence žalobce. Dále zmínil, že si zdravotní pojištění nehradí on sám, ale jeho matka. Uvedl též fakt, že k rozvodu rodičů došlo až v období jeho dospělosti – tj. nebyl vychováván pouze matkou a babičkou. Konstatoval, že se jeho zdravotní stav zhoršil až později, a to i v důsledku úmrtí v jeho rodině (zejména po smrti otce). V posudcích o invaliditě poté byly dle žalobce ignorovány skutečnosti ztěžující jeho pracovní výkon – zejména deprese a nespavost. Doplnil také, že jako OSVČ neměl zcela logicky stanovenou dlouhodobou pracovní neschopnost. 9. Žalovaná se z účasti na jednání soudu písemně omluvila, přičemž plně odkázala na obsah svého vyjádření k žalobě. Soud proto podle § 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 10. Soud provedl podle § 52 odst. 1 s. ř. s. dokazování protokolem o jednání posudkové komise MPSV ze dne 3. 11. 2025 a posudkem této posudkové komise z téhož dne, který nechal soud vypracovat pro účely předmětného soudního řízení. Soud provedl dokazování též lékařskými zprávami MUDr. E. P. (psychiatrie) ze dne 31. 10. 2025, které byly soudu předloženy až dne 19. 12. 2025, popisující zdravotní stav žalobce se závěrem, že je u něj přítomna „těžká depresivní nálada, výrazné exogeny, úzkostné stavy s nespavostí, výrazná nevýkonnost, hypobulie až abulie, se špatným soustředěním, i přes farmakoterapii zatím nedochází k významnému zlepšení a ústupu potíží. U žalobce jsou přítomny poruchy emocí, afektivity, potíže se zvládáním interpersonálních situací. Míra postižení hodnocena jako těžká. Pracovní prognóza velice nepříznivá.“ Současně shora jmenovaný psychiatr konstatoval, že je stav žalobce dlouhodobě stejný. 11. Naproti tomu soud dle nadepsaného ustanov