3 Ads 87/2010 — Nejvyšší správní soud

5 Ca 23/2008- 44 - text 6 pokračování 5Ca 23/2008 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V.H., proti žalovanému: Policie České republiky, Policejní prezidium, Strojnická 27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí Policejního prezidenta ze dne 21.11.2007, č. 1848 t a k t o : Žaloba s e z a m í t á . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal k soudu žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Policie ČR správy Severomoravského kraje ve věcech služebního poměru, č. RŘSMK-1303/2007 ze dne 2.5.2007, jímž bylo podle § 155 a 156 odst. 1 a 2 zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále zákon) žalobci přiznáno odchodné ve výši 290 448,- Kč. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí zmínil důvody podaného odvolání a konstatoval, že odvolatel dne 13.2.2007 požádal o propuštění ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. m) zákona a jeho žádosti bylo vyhověno rozhodnutím ze dne 21.2.2007 a služební poměr skončil dnem 30.4.2007. Na základě toho bylo odvolateli přiznáno podle § 155 a § 156 odst. 1, 2 zákona odchodné ve výši 290 448,- Kč, za výkon služby v trvání 35 roků, pro účely zvýšení základní výše odchodného bylo započteno 29 roků. Odchodné bylo vypočteno z měsíčního služebního příjmu za předchozí kalendářní rok, tj. za rok 2006, který činil 48 408,- Kč Odchodné odvolatele činí šestinásobek měsíčního služebního příjmu. Částka počítaného odchodného přesáhla 6-ti násobek měsíčního služebního příjmu, odchodné bylo přiznáno v této nejvyšší zákonné výměře. Služební poměr odvolatele trval od 1.10.1971 do 30.4.2007. Částka odchodného byla vypočtena podle věty první ustanovení § 166 odst. 1 zákona, tedy z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu poskytovaného odvolateli za předchozí kalendářní rok. K námitce uplatněné v odvolání, že odůvodnění napadeného rozhodnutí postrádá náležitosti v podobě „úvah“, které vedly k rozhodnutí, odvolací orgán uvedl, že odchodné je nárokovou, tedy obligatorní peněžní částkou, kdy příslušný služební funkcionář nemá možnost úvahy zda a v jaké výši výsluhový nárok přizná. Výše odchodného je stanovena na základě aritmetických výpočtů, jejichž podkladem jsou materiály z personálního spisu odvolatele a výstupy ze mzdové účtárny. Odvolací orgán konstatoval, že napadené rozhodnutí bylo řádně odůvodněno a je přezkoumatelné. Odvolatel splnil podmínku stanovenou v § 155 zákona, tj. služební poměr trval alespoň šest let; vzhledem k tomu, že odvolatel byl ve služebním poměru 35 roků, za 29 roků mu náleží za každý rok zvýšení o 1/3. Průměrný hrubý měsíční služební příjem za předchozí kalendářní rok činí 48 408,- Kč. Naproti tomu průměrný hrubý měsíční příjem za předchozí tři roky činí pouze 46 482,- Kč, jde tedy o částku nižší, která je pro odvolatele nevýhodná. Pro stanovení odchodného byla proto správně vzata částka 48 408,- Kč, jejíž šestinásobek činí 290 448,- Kč. Odvolatelům služební poměr netrval po dobu kratší než jeden rok, proto průměrný hrubý měsíční služební příjem nebyl zjišťován z celé doby trvání služebního poměru podle věty třetí § 166 odst. 1 zákona, jak odvolatel požadoval v podaném odvolání. S účinností zákona od 1.1.2007 sice vzniká nové právní prostředí pro služební poměry, které však neanulovalo předchozí odsloužené roky (§ 224 zákona). Odvolací orgán nesouhlasí s tvrzením odvolatele, že jeho služební příjem pro účely stanovení výsluhových nároků měl být zjištěn podle věty třetí ust. § 166 odst. 1 zákona, tj. vypočten za období od 1.1.2007 do 30.4.2007, neboť podle odvolatele jeho služební poměr podle zákona vznikl až 1.1.2007 a trval tak po dobu kratší než jeden rok. Odvolací orgán však konstatuje, že (ke dni 1.1.2007) nenastal žádný z důvodů pro ukončení služebního poměru uvedených v § 103 zákona č. 186/1992 Sb., ani nebylo rozhodnuto o vzniku nového služebního poměru podle zákona. Odvolatel byl v souvislosti s nabytím účinnosti zákona dnem 1.1.2007 podle § 215 odst. 1 zákona ustanoven na služební místo ředitele správy a jmenován do služební hodnosti rada. Z dikce ustanovení § 215 zákona je zřejmé, že podle něho mohli být ke dni účinnosti zákona ustanoveni na služební místo a jmenováni do služebních hodností pouze příslušníci bezpečnostních sborů, kteří byli ustanoveni do funkce podle dosavadních právních předpisů a jejichž služební poměr trval. Nebylo proto možné pro výpočet odchodného použít hrubý měsíční služební příjem za období leden až duben 2007, ale v souladu s ust. § 166 odst. 1 zákona byl použit průměrný hrubý služební příjem za předchozí kalendářní rok přede dnem skončení služebního poměru. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaný nesprávně ztotožňuje pojmy „služební poměr“ jímž nelze rozumět jiný než pouze služební poměr podle zákona č. 361/2003 Sb. (služební zákon) se služebním poměrem podle jiných zákonů. Rozdíl mezi nimi vyplývá podle žalobce z ustanovení § 165 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 2 služebního zákona. Doba trvání služebních poměrů podle zvláštních předpisů (mezi něž patří i zákon č. 186/1992 Sb.) je pouze dobou započtenou pro výsluhové nároky, vedle doby trvání samotného služebního poměru. Mezi služebním poměrem podle služebního zákona a podle zákona č. 186/1992 Sb. případně podle zákona č. 153/1994 Sb., trvajícími do 31.12.2006, neexistuje zákonem založená právní kontinuita, která by tu mohla být jen za situace totožnosti těchto služebních poměrů. Dosavadní služební poměry podle žalobce zanikly 31.12.2006 ve 24:00 hod a od 1.1.2007 00:00 hod vznikly služební poměry nové, a to podle služebního zákona. K jejich vzniku nedošlo automaticky zákonem, ale na základě předpokladů stanovených přechodnými ustanoveními tím, že služební funkcionář vydal rozhodnutí, jímž dosavadního příslušníka jmenoval do příslušné služební hodnosti a ustanovil na příslušné služební místo. Pokud by takové rozhodnutí nevydal, příslušník dosavadního bezpečnostního sboru by se příslušníkem podle služebního zákona nestal. To se také dělo v případě příslušníků, kteří podali žádost o uvolnění ze služebního poměru a výpovědní lhůta zasahovala do doby účinnosti služebního zákona. Služební zákon neobsahuje žádné přechodné ustanovení, které by deklarovalo kontinuitu, jako tomu bylo např. v zákoně č. 186/1992 Sb., kde ustanovení § 157 odst. 1 výslovně uvádělo, že podle tohoto zákona se posuzují též služební poměry vzniklé před jeho účinností, pokud tento zákon nestanoví jinak. Přechodné ustanovení služebního zákona namísto toho v § 215 stanoví, že 1) Příslušník ustanovený do funkce podle dosavadních právních předpisů, který vykonává službu podle § 1 odst. 4, bude dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ustanoven na služební místo, pro které splňuje stanovený stupeň vzdělání a jmenován do služební hodnosti, která je stanovena pro toto služební místo. Splnění požadavku oboru nebo zaměření vzdělání a dalšího odborného požadavku pro služební místo se nevyžaduje. 2) Příslušníkovi ustanovenému do funkce podle dosavadních předpisů, který nevykonává službu podle § 1 odst. 4 a jehož nelze ustanovit na služební místo podle odstavce 1, skončí služební poměr uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato ustanovení stanoví předpoklady, které musí příslušník ve služebním poměru podle dosavadních předpisů splnit, aby se stal příslušníkem podle služebního zákona a stanoví i obsah rozhodnutí, které k tomu musí být vydáno, jinak se dosavadní příslušník příslušníkem podle služebního zákona nestal. Významná je i dikce § 1 odst. 3 služebního zákona, podle které jsou příslušníci ve služebním poměru k České republice, na rozdíl od předchozí úpravy, kdy byli ve služebním poměru k jednotlivému sboru. Rozdílnost dosavadních služebních poměrů a služebního poměru podle služebního zákona sám služební zákon demonstruje v ust. § 165 odst. 1, podle kterého dobou rozhodnou pro výsluhové nároky je doba trvání služebního poměru a doby započtené ke dni účinnosti tohoto zákona nebo při přijetí do služebního poměru podle § 224. Ustanovení § 224 odst. 2 služebního zákona pak stanoví, že do doby rozhodné pro výsluhové nároky se započtou doby, po které trval služební poměr podle zvláštních právních předpisů na území ČR včetně trvání služebních poměrů na území československého státu do 31.prosince 1992, do nabytí účinnosti tohoto zákona; odkaz pod čarou pak sděluje, že služebními poměry podle zvl. zákonů je např. i služební poměr podle zákona č. 186/1992 Sb. Žalobci proto služební poměr podle služebního zákona vznikl ke dni 1.1.2007 a byl mu ukončen rozhodnutím o propuštění k datu 31.3.2007. Proto výpočet měsíčního služebního příjmu pro stanovení odchodného podle § 155 záko