— Nejvyšší správní soud

1 Ad 3/2011- 45 - text 5 pokračování 1Ad 3/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobce: Ing. Z. D., bytem X., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, orgán sociálního zabezpečení, PO BOX 122, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí o námitkách ze dne 23. 7. 2010, č.j. OSZ-113840-59/M-Kř-2010, t a k t o : I. Rozhodnutí ze dne 23. 7. 2010, č.j. OSZ-113840-59/M-Kř-2010 s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 23. 7. 2010, č.j. OSZ-113840-59/M-Kř-2010, kterým ředitel orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ČR zamítl námitky a potvrdil rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra č.j. OSZ-113840-50/D-Pi-2010 ze dne 26. 4. 2010, jímž byl žalobci přiznán starobní důchod od 13. 1. 2010 v celkové výši 22. 084,- Kč měsíčně. V odůvodnění žalovaný popsal výpočet důchodu s tím, že do ročního vyměřovacího základu za rok 1986 nelze započítat 16 dní, kdy žalobce pobíral dávky nemocenské péče. Z toho důvodu nešlo provést výpočet, který žalobce uvedl v námitkách, ale vycházel z toho, že výše hrubého výdělku činila v tomto roce 61.274,- Kč s tím, že výše hrubého výdělku byla při výpočtu osobního vyměřovacího základu kompenzována vyloučením 16 dnů z počtu dnů rozhodného období. Žalobce v námitkách zároveň žádal o zvýšení započitatelné doby služby. K tomu žalovaný uvedl, že kádrové rozkazy náčelníka federální správy Veřejné bezpečnosti číslo 107, 108 a 109 ze dne 3. 5. 1984 byly zrušeny kádrovým rozkazem náčelníka federální správy Veřejné bezpečnosti číslo 163 ze dne 29. 6. 1984, a proto tyto doby nemohly být započteny. Žalobce nesouhlasí s napadeným rozhodnutím. V žalobě nejprve popisuje své zařazení u Veřejné bezpečnosti a náplň své práce, kterou byl výzkum, vývoj, zkoušení a zavádění nových technických prostředků pro potřeby pořádkové a dopravní služby Veřejné bezpečnosti. Mimo jiné pracoval s látkou - dinitril kyseliny malonové (zkráceně CS), účinnější chemická látka, než chloracetonfenon, která se používá pro výrobu KASRu. Žalobce doplnil, že šlo o zdraví škodlivou látku, což bylo potvrzeno stanoviskem katedry toxikologie Vojenského lékařského výzkumného a doškolovacího ústavu J. E. Purkyně v Hradci Králové z roku 1984. Vzápětí po obdržení stanoviska byly práce s látkou zastaveny a nikdy tato látka nebyla v technických prostředcích Veřejné bezpečnosti použita. Protože pracoval s nebezpečnou látkou, požádal v souladu s nařízením Ministerstva vnitra č. 3/1976, který zvýhodňoval příslušníky SNB za činnost ohrožující zdraví zvýšením započitatelné doby služby, o zvýšení zápočtu doby služby v měsících, kdy pracoval s látkou CS více než 50 % pracovní doby. Kádrovými rozkazy náčelníka FS VB č. 107/1984 (5 měsíců za rok 1981), č. 108/1984 (6 měsíců za rok 1982) a č. 109/1984 (4 měsíce za rok 1983) mu byl ve smyslu uvedeného nařízení přiznán odůvodněný zvýšený zápočet doby služby v celkové délce 15 měsíců, přičemž uvedené rozkazy byly vyhlášeny ústně. V této souvislosti žalobce zdůraznil, že dle tehdy platného ustanovení § 172 odst. 1 zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB, byly pro rozhodnutí stanoveny náležitosti, tj. výrok, odůvodnění a poučení. Mělo být na nich také poznamenáno, že byly zapsány do kádrové a zřejmě do evidence pro účely sociálního zabezpečení, tj. do vložky kmenového listu. Žalobce přiznal, že tyto „přiznávací“ kádrové rozkazy náčelníka FS VB byly následně zrušeny dalším kádrovým rozkazem náčelníka FS VB č. 163/1984. K tomu rozkazu žalobce však uvádí, že tento nebyl nikdy vyhlášen a o jeho existenci se dověděl až z osobní evidenční karty, kterou si spolu s dalšími doklady jako důkazy k podání námitek osobně vyžádal z archivu bezpečnostních složek. Za závažnější považuje skutečnost, že tento zrušovací rozkaz nemá požadované náležitosti uvedené v ustanovení § 127 odst. 1 tehdy platného zákona č. 100/1970 Sb. Podle žalobce s ohledem na základní zásadu správního práva -presumci správnosti správních rozhodnutí - je „zrušovací“ rozkaz náčelníka FS VB právně neúčinný, nemůže mít právní důsledky, a nemůže ani „přiznávací“ rozkazy zrušit. Žalovaný ve vyjádření k námitkám žalobce uvedl, že při rozhodování vycházel z předpokladu platnosti a účinnosti kádrového rozkazu FS VB č. 163 ze dne 29. 6. 1984, kterým byly zrušeny předchozí „přiznávací“ kádrové rozkazy. Z tohoto důvodu neprovedl zvýšený zápočet doby služby v celkovém rozsahu 15 měsíců. Podle žalovaného je důkazní břemeno o neplatnosti tohoto kádrového rozkazu na straně žalobce. Připomněl, že v té době byla právní úroveň praxe ve vydávání personálních rozhodnutí nízká a rozhodování funkcionářů s kádrovou pravomocí naprosto autoritativní. Doplnil, že pokud by žalobci byla zhodnocena tato doba, došlo by ke zvýšení procentní výměry jeho starobního důchodu o 1,5 %, tj. o 259,- Kč měsíčně. Žalobce v doplněné žalobě nesouhlasil s případným výpočtem, který uvedl žalovaný v rozhodnutí a argument, který žalovaný zvolil ohledně právní úrovně praxe ve vydávání personálních rozhodnutí tehdejšími funkcionáři MV s kádrovou pravomocí, považuje za důkaz, který svědčí jeho tvrzení o neúčinnosti „zrušovacího“ rozkazu. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 1 s.ř.s. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce argumentuje především tím, že žalovaný při výpočtu důchodu nezapočetl zvýšenou dobu pojištění v délce 15 měsíců, která mu byla přiznána kádrovými rozkazy náčelníka FS VB č. 107/1984 (5 měsíců za rok 1981), č. 108/1984 (6 měsíců za rok 1982) a č. 109/1984 (4 měsíce za rok 1983). Na rozdíl od žalovaného kádrový rozkaz náčelníka FS VB č. 163/1984, kterým byly zrušeny shora uvedené „přiznávací“ rozkazy, považuje za neúčinný. Ve správním spise jsou tyto dokumenty založeny v přílohách, kterou žalobce připojil k podkladům pro rozhodnutí o přiznání starobního důchodu. Soud ověřil, že Kádrovým rozkazem náčelníka federální správy VB ze dne 29. 6. 1984 č. 165, byly zrušeny shora uvedené kádrové rozkazy náčelníka federální správy VB o „přiznání“ zvýšení zápočtu služební doby pojištění žalobce a jeho spolupracovníka. Z tohoto kádrového rozkazu lze vyčíst iniciály dotčených osob, jejich identifikační číslo a jejich působnost. Dále je tam uveden pokyn ke zrušení příslušného „přiznávacího“ kádrového rozkazu v celém rozsahu. Jak bylo výše uvedeno, žalobci byl kádrovými rozkazy náčelníka FS VB č. 107/1984 (5 měsíců za rok 1981), č. 108/1984 (6 měsíců za rok 1982) a č. 109/1984 (4 měsíce za rok 1983) přiznán zvýšený zápočet doby služby v celkové délce 15 měsíců, a to na základě nařízení č 3/1976 Sb., nařízení vlády Československé socialistické republiky o jednorázovém mimořádném odškodnění za poškození zdraví nebo smrt v souvislosti s pomocí poskytnutou Sboru národní bezpečnosti, který nabyl účinnosti dnem 01.04.1976 a který byl zrušen předpisem č. 174/1993 Sb. V té době byl účinný zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, upravující služební poměr, zejména práva a povinnosti z něho vyplývající, jakož i základní otázky hmotného zabezpečení příslušníků Sboru národní bezpečnosti (dle § 1 tohoto zákona). V ustanoveních § 127 – § 139 jsou uvedena společná ustanovení o řízení. Podle § 127 tohoto zákona byl služební orgán povinen oznámit rozhodnutí (vyhlásit písemný rozkaz) příslušníku, jehož se týká. Rozhodnutí měl obsahovat výrok, odůvodnění a poučení, u kterého orgánu a v jaké lhůtě šlo podat odvolání proti rozhodnutí. Písemné vyhotovení rozhodnutí (písemný rozkaz) nebylo třeba příslušníku doručit s výjimkou případů, které stanovil ministr vnitra Československé socialistické republiky. Ministr vnitra Československé socialistické republiky může též podrobněji upravit řízení předcházející rozhodnutí služebního orgánu. Je zřejmé, že zákon na tomto (mimo jiné i v ustanovení § 122 citovaného zákona) místě odkazoval na nařízení Ministerstva vnitra ČSSR ze dne 7. 12. 1983, o řízení ve věcech služebního poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Toto nařízení ukládalo služebnímu orgánu, jímž byl bezesporu i náčelník federální správy VB, postupovat před rozhodnutím ve věcech služebního poměru příslušníků podle zákona č. 100/1970 Sb. s tím, že má být zjištěn přesný a úplný skutkový stav věci a za tím účelem byl povinen si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Podle § 128 odst. 2 zákona č. 100/1970 Sb. je právní úkon neplatný tehdy, pokud nebyl učiněn předepsanou formou. Formu rozhodnutí upravovalo shora uvedené nařízení v čl. 39 tak, že odkazovalo zpět na ustanovení § 127 zákona č. 100/1970 Sb. Tedy rozhodn