8 Afs 56/2007 — Nejvyšší správní soud

10 A 240/2010- 71 - text 12 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: SITA CZ a.s. ,IČ: 25638955, se sídlem Španělská 10/1073, Praha 2, adresa pro doručování: SITA CZ a.s. k rukám Mgr. M.D., Drčkova 7, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.7.2010, č.j. 2691/780/10/Ac 54986/ENV/I0, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 22.7.2010, č.j. 2691/780/10/Ac 54986/ENV/10, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,-Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Na základě zjištění kontroly provedené ve dnech 5.3.2009 a 2.4.2009 u společnosti SPOVO a.s. Českou inspekcí životního prostředí (dále jen „Inspekce“) zaměřené na dodržování ustanovení hlavy III zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), nařízení Evropského parlamentu na rady (ES) č. 2037/2000, v platném znění do 31.12.2009, a nařízení Evropského parlamentu a Rady(ES) č. 842/2006, v platném znění, v provozovně této společnosti v Ostravě, Slovenská č.p. 2071 byla výrokem rozhodnutí Inspekce ze dne 12. dubna 2010, č.j. ČIŽP/10/OOO/SR02/0904343.013/10/OJS uložena společnosti SPOVO a.s. za 1) Pokuta podle § 40 odst. 9 písm. a) zákona ve výši 150.000,-Kč za správní delikt, kterého se dopustila tím, že prováděla zneškodňování regulované látky v rozporu s vydanými povoleními, čímž porušila ust. § 29 odst. 3 zákona ve znění platném do 31. 1. 2009. za 2) Pokuta podle § 40 odst. 9 písm. a) zákona ve výši 10.000,- Kč za správní delikt, kterého se dopustila tím, že prováděla zneškodňování regulované látky v rozporu s vydaným certifikátem, čímž porušila ust. § 25 odst. 1 zákona. Současně byla uvedené společnosti uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000,-Kč. a povinnost k úhradě celkové částky ve výši 161 000,-Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí na účet zde uvedený. Proti tomuto rozhodnutí Inspekce podala společnost SPOVO a.s. odvolání, a to výslovně jen do výroku v bodě 1) o uložení pokuty ve výši 150 000,-Kč, kterým navrhovala tento výrok rozhodnutí zrušit. Odvolání bylo Inspekci doručeno dne 27. 4. 2010. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 22.7.2010 č.j. 2691/780/10/Ac 54986/ENV/10 rozhodlo Ministerstvo životního prostředí o tomto odvolání tak, že podle ust. § 90 odst. 1 písm.c) zákona č. 500/2004 Sb.,správního řádu (dále jen „správní řád“) se toto rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 12. dubna 2010 mění, a to takto: „Společnosti SPOVO, a.s. ... ukládá ČIŽP pokutu podle § 40 odst. 9 písm. a) zákona ve výši 160.000,- Kč za správní delikt, kterého se dopustila tím, že prováděla zneškodňování regulované látky v rozporu s vydanými povoleními, čímž porušila ust. § 29 odst. 3 zákona ve znění platném do 31.1. 2009, resp. v rozporu s vydaným certifikátem, čímž porušila ust. § 25 odst. 1 téhož zákona ve znění platném od 1.2. 2009. Dalším výrokem byla uložena žalobci povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1.000,-Kč a povinnost k úhradě celkové částky ve výši 161 000,-Kč ve lhůtě a na účet stejně jako rozhodnutím Inspekce. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí se žalovaný mj. (viz str.7) ztotožnil se závěry Inspekce, vyjma závěru, že šlo o dva správní delikty označené ve výroku č. 1. a 2. Podle názoru odvolacího orgánu šlo o jeden skutek, přičemž v době trvání tohoto skutku došlo ke změně příslušného právního předpisu. Povinnost uvedená v ustanovení § 29 odst. 3 zákona byla od dne 1.2.2009 novelizací provedenou zákonem č. 483/2008 Sb. nahrazena povinností uvedenou v ustanovení § 31 odst. 1, zákona, v platném znění. Tato povinnost již neobsahuje pojem „povolení“, nýbrž „certifikát“. Dle přechodného ustanovení novely zákona (čl. II. zákona č. 483/2008 Sb.) se však povolení ke zneškodnění považují za certifikáty ve smyslu nového ust. § 31 odst. 1, a sice „se stejnou dobou platnosti a v rozsahu podmínek v nich stanovených“. Uložení sankce dvěma samostatnými výroky za porušení dvou povinností by tak odporovalo ústavní zásadě ne bis in idem. Žalovaný následně uzavřel, že tak vyhověl námitkám odvolatele, „což však nemá vliv na správnost rozhodnutí o uložení pokuty a její celkové výše. Výše pokuty uložená výrokem č. 2 odpovídá době, po které odvolatel pokračoval v páchání správního deliktu po nabytí účinnosti zákona č. 483/2008Sb“. Z výše uvedených důvodů proto rozhodl, jak je ve výroku uvedeno. Toto žalobou napadené rozhodnutí žalovaného založené ve správním spise nese vyznačení právní moci dnem 10. 8. 2010. Žalobce společnost SITA CZ a.s. v žalobě tvrdí, že dne 9. 8. 2010 bylo do datové schránky elektronickou poštou na adresu zaniklé společnosti SPOVO a.s. doručeno rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 7. 2010, kterým bylo rozhodnuto o odvolání společnosti SPOVO a.s. podaném proti rozhodnutí Inspekce ze dne 12.4.2010; žalobce napadá všechny výroky rozhodnutí žalovaného a namítá hmotně právní i procesně právní vadnost napadeného rozhodnutí v plném rozsahu, ale také jeho nicotnost. Za prvé namítá ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. že napadené rozhodnutí žalovaného bylo doručeno do datové schránky již neexistující společnosti SPOVO a.s. dne 9. 8. 2010, ačkoliv nebylo ze strany žalovaného zahájeno šetření o procesním nástupnictví. Napadené rozhodnutí je tak stiženo vážnou procesní vadou, protože je uloženo k tíži neexistujícího subjektu a to k tíži společnosti SPOVO. Žalobce se stal právním nástupcem společnosti SPOVO a.s., ale nikdy nebyl účastníkem řízení vedených žalovaným a Inspekcí a nemohl se tak účinně procesně ani důkazně bránit. Žalovaný tak jednal v rozporu s procesními pravidly a ustálenou judikaturou správního soudnictví, která určila pro tento případ zřetelné hranice pro spravedlivý proces tzn. že žalovaný měl řízení zastavit. K tomu odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp.zn. 6A 103/94 ze dne 30. 4. 1996, dle něhož „Rozhodnutí o pokutě za správní delikty rozhodnutím konstitutivního charakteru; povinnost pokutu platit vzniká ex nunc právní mocí rozhodnutí, kterým se pokuta ukládá. Zanikne-li v průběhu řízení právnická osoba, se kterou bylo řízení o uložení pokuty za správní delikt vedeno, nelze pokutu uložit jejímu právnímu nástupci, a to i kdyby přejímal všechna práva a povinností v okamžiku zániku svého právního předchůdce.“ Žalobce poukazuje na to, že Inspekce nerespektovala ustálenou judikaturu a požadovala úhradu uložené pokuty po žalobci s tím, že jinak bude přistoupeno k exekuci na majetek žalobce. K tomu žalobce dokládá dopis Inspekce ze dne 30.8.2010 s tím, že s ohledem na nutnost zabránit důsledkům takové exekuce pokutu uhradil. Za druhé žalobce namítá ve smyslu ust. § 76 odst. 2 s.ř.s., že napadené rozhodnutí žalovaného je od počátku nicotné, společnost SPOVO a.s. totiž nepodala odvolání proti výroku č. 2 rozhodnutí Inspekce tj. proti výroku o uložení pokuty ve výši 10 000,-Kč, proto tento výrok nabyl právní moci a žalovaný neměl ze zákona pravomoc k tomu, aby tento pravomocný výrok v odvolacím řízení zrušil, naopak jej měl respektovat.(Pokuta ve výši 10tis.Kč byla zaplacena již po právní moci tohoto výroku rozhodnutí I. stupně.) Za třetí žalobce namítá dle ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., že žalovaný porušil ust. § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť jeho povinností bylo nepravomocnou část rozhodnutí Inspekce zrušit a řízení zastavit. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí na straně 7 uvádí, že se jako odvolací orgán neztotožnil s názorem Inspekce, že došlo ke spáchání dvou správních deliktů označených výroky č. 1 a 2, podle názoru odvolacího orgánu se jednalo o jeden skutek, přičemž v době trvání tohoto skutku došlo ke změně příslušného právního předpisu. Žalovaný tak rozhodl v rozporu se zásadou rei iudicatae. Výrok č 2. rozhodnutí Inspekce je pravomocný a společnost SPOVO a.s.pokutu v tomto výroku uvedenou uhradila. Pokud se jedná podle žalovaného o jeden skutek, tak je logické, že pravomocným výrokem č. 2 rozhodnutí Inspekce byla již společnost SPOVO a.s. potrestána a znovu za tento skutek ji nelze již trestat. Za čtvrté žalobce namítá ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., že žalovaný porušil ust. § 90 odst. 3 správního řádu, neboť jeho povinností je nezměnit rozhodnutí v neprospěch společnosti SPOVO a.s. Žalovaný v napadeném rozhodnutí totiž uložil pokutu ve výši částky 160.000,- Kč, ačkoliv maximálně mohl žalovaný rozhodnout o pokutě pouze do výše částky 150.000,- Kč, tzn. do výše částky uvedené ve výroku č. 1 rozhodnutí Inspekce. Za páté žalobce namítá ve smyslu téhož ustanovení, že žalovaný učinil napadené rozhodnutí vadným a porušil tak právo účastníka řízení na spraved