1 As 41/2005 — Nejvyšší správní soud

7 Ca 214/2009- 51 - text 13 pokračování 7Ca 214/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobců: 1. Ing. Z.D., 2. JUDr. P. F., 3. RNDr. J. M., 4. J.N., 5. Mgr. P. Š., , 6. Mgr. P. Ž., právně zast. Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem, se sídlem Botičská 4 Praha 2, proti žalovanému: Předseda vlády České republiky, se sídlem Edvarda Beneše 4, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.6.2009, čj. 10031/09-OVL, t a k t o : I. Rozhodnutí Předsedy vlády České republiky ze dne 5.6.2009, čj. 10031/09-OVL, se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení v částce 26.912,- Kč do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců Prof. JUDr. Aleše Gerlocha, CSc., advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze dne 4.8.2009 se žalobci domáhají přezkoumání rozhodnutí předsedy vlády České republiky ze dne 5. června 2009, č.j.: 10031/09-OVL, kterým byli odvoláni z funkce členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „Rada“). Žalobci tvrdí, že žalobou napadeným rozhodnutím došlo k nezákonnému zásahu do jejich práv a povinností z následujících skutkových a právních důvodů: V prvním okruhu žalobních námitek žalobci uvádějí, že je žalovaný odvolal z funkce členů Rady v rozporu s § 7 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen "zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání“), když již nejsou členy této Rady a řízení o návrhu Poslanecké sněmovny bylo již skončeno. Podle § 7 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání odvolává členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání z funkce předseda vlády na návrh Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Jelikož jde o řízení návrhové je předseda vlády oprávněn rozhodnout o odvolání pouze na návrh Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (nikoliv z moci úřední). V tomto případě byl návrh učiněn Poslaneckou sněmovnou dne 2. března 2003, v době, kdy ještě všichni žalobci členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání byli. Jestliže je rozhodnutí předsedy vlády právním důvodem zániku členství v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, lze návrhu Poslanecké sněmovny vyhovět pouze, jestliže konkrétní osoby jsou v době rozhodnutí předsedy vlády členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Jestliže již zanikla funkce člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání z jiného důvodu, např. v důsledku jeho smrti, uplynutí funkčního období či vzdáním se funkce, nemůže být tato osoba již odvolána. Odvolat z funkce člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání lze nepochybně pouze její členy. To platí i v případě žalobců. Žalobci nebyli v době rozhodování předsedy vlády členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Přestože došlo rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 6 Ca 9/2007 ze dne 24. 5. 2007 ke zrušení původního rozhodnutí o jejich odvolání pro nezákonnost, nemohlo dojít k obnovení členství v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, když funkce v mezidobí zanikla již pro uplynutí funkčního období, konkrétně Ing. Z. D. dne 21. 5. 2007, JUDr. P. F. dne 27.2.2007, RNDr. J. M., CSc. dne 8. 7. 2006, J.N. dne 8.7.2006, Mgr. P. Š. dne 0.7.2006. V rámci druhého okruhu žalobních námitek žalobci tvrdí, že nemohou být odvoláni po šesti letech zpětně, neboť tím dochází k porušení principů právního státu, jakož i ust. § 7 odst. 6 písm. c) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Podle § 7 odst. 6 písm. c) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání zaniká členství v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání dnem následujícím po dni doručení písemného rozhodnutí předsedy vlády o odvolání člena Rady z funkce, popřípadě dnem uvedeným v písemném rozhodnutí o odvolání člena Rady z funkce. Napadeným rozhodnutím byli žalobci odvoláni z funkce zpětně k datu 4. dubna 2003, tedy šest let zpětně. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání neupravuje možnost, že by předseda vlády mohl odvolat členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání zpětně. K odvolání členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání již zrušeným rozhodnutím, podle něhož mělo také dojít k zániku funkce ke dni 4. 4. 2003, došlo doručením rozhodnutí. To respektovaly, jak soudy v rámci správního soudnictví, tak soudy civilní, když přiznaly právo na mzdu až do okamžiku doručení rozhodnutí. Tento princip zcela odpovídá charakteru rozhodnutí předsedy vlády, které je rozhodnutím konstitutivním. Z § 7 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání vyplývá, že toto rozhodnutí je právní skutečností, která vede k zániku funkce. Konstitutivní rozhodnutí přitom zásadně působí ex nunc. Nemají účinky do minulosti. Nepochybně lze však stanovit datum pozdější, po doručení rozhodnutí. Takto je nutné interpretovat možnost uvedenou v § 7 odst. 1 písm. c) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, že k zániku členství dochází dnem uvedeným v rozhodnutí. Nelze přehlédnout, že tato část navazuje na předchozí možnost navázanou na první den po doručení rozhodnutí. Žalobci jsou toho názoru, že ust. § 7 odst. 6 písm. c) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání je nutné interpretovat z hlediska ústavních principů, resp. hlediska principů právního státu (ochrany nabytých práv, zákazu retroaktivity, právní jistoty a dobré správy). Členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání se podílejí na vydávání rozhodnutí, vykonávají práci, a zpětným odvoláním by tak došlo ke zpětnému zpochybnění legality přijatých rozhodnutí, jakož i práva na odměnu za v mezidobí vykonanou práci. Nesmyslnost zpětného odvolávání osob, které již členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání nejsou, je velmi zřetelná v případě žalobce č. 2, který byl 14 dní před svým opětovným zpětným odvoláním členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání znovu jmenován. Žalovaný, dle mínění žalobců, nesprávně dovozuje, že z rozhodnutí Městského soudu čj. 6 Ca 9/2007-130 vzniká jeho povinnost žalobce opětovně odvolat. Žalovaný je povinen na základě § 7 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání v první řadě posoudit, zda návrhu vůbec vyhovět lze. Návrhu jistě nelze vyhovět, jestliže již konkrétní osoby členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání nejsou (např. protože již zemřely), rovněž tak v případě, kdy návrh bude naprosto neurčitý nebo nesrozumitelný. Ze zákona nevyplývá povinnost žalovaného vyhovět návrhu Poslanecké sněmovny, který není realizovatelný. Poté, co došlo k vrácení věci předsedovi vlády k dalšímu řízení, tento konal. Předseda vlády na dotaz předsedy Stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR sdělil, že žádné nové rozhodnutí o odvolání vydáno nebude, neboť, přestože došlo ke zrušení rozhodnutí o odvolání soudem, jednotliví dotčení členové nejsou již členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, když jejich mandát zanikl v mezidobí již uplynutím funkčního období člena Rady. Návrh Poslanecké sněmovny v důsledku toho realizován být nemůže (dopis předsedy vlády ze dne 20. března 2008, č. j. 04718/08-0SV). Tento dopis byl následně projednán na 8. zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky. Ve stejném duchu byl pak informován právní zástupce žalobců vedoucím Úřadu vlády České republiky, a to dopisem ze dne 5. března 2009, č. j. 04718/08- OSV. Žalovaný tedy vydal napadené rozhodnutí v době, kdy již řízení o návrhu Poslanecké sněmovny ze dne 2. dubna 2003, usnesení č. 368, skončilo. Žádný další návrh Poslanecké sněmovny učiněn nebyl, žalovaný rozhodl o odvolání členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v rozporu s § 7 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, tedy bez návrhu. Návrhu Poslanecké sněmovny, jak byl formulován, nešlo vyhovět i z toho důvodu, že Poslanecká sněmovna navrhovala neprodlené odvolání. Odvolání po šesti letech od původního návrhu a dva roky od zrušení původního rozhodnutí tuto podmínku nesplňuje. V rámci třetího okruhu žalobních námitek žalobci poukazují na skutečnost, že žalovaný, jestliže přistoupil k vydání rozhodnutí navzdory skutkové situaci popsané výše, neodstranil nedostatky původního rozhodnutí, když v rozhodnutí nesdělil skutkové a právní důvody pro odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Paušální odkaz na § 5 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, v němž jsou povinnosti Rady stanoveny, není takovým odůvodněním. Základním důvodem zrušení předchozích rozhodnutí o odvolání z funkce člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání byla skutečnost, že rozhodnutí žalovaného nebylo odůvodněno (viz též rozhodnutí Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 1 As 41/2005). Napadené rozhodnutí žalovaného žádné důvody odvolání neobsahuje. Odkazuje pouze paušáln