7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

9 Ca 223/2009- 76 - text 12 pokračování 9Ca 223/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Dr. S. P., proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR se sídlem Na Františku 32, Praha 1, zastoupenému JUDr. Vilémem Podešvou, advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12.5.2009, č.j. 11454/09/08100/08000, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 12.5.2009, č.j. 11454/09/08100/08000 a rozhodnutí Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest ze dne 31.3.2009, č.j. 00777/09/D/DSF/KHA se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 2. 000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo k odvolání žalobce zrušeno rozhodnutí Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest ( dále jen „Agentura“ nebo „Czechinvest“) ze dne 31.3.2009, č.j. 00777/09/D/DSF/KHA, a to v části, v níž nebyla žalobci poskytnuta dokumentace označená v Evidenčním listu složky projektu č. Prosperita 008 číslem 39 („propagace, fotodokumentace“) a v této části byla věc vrácena správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. Ve zbývající části bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí Agentury bylo potvrzeno. V napadeném rozhodnutí vyšel žalovaný správní orgán ze zjištění, že žalobce žádostí ze dne 2.2.2009 požádal podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím o poskytnutí dokumentů, které jsou v Evidenčním listu složky projektu č. Prosperita 008 označeny čísly 24-43, dále žádal o sdělení, kdo a kdy a za jakým účelem vytvořil dokument označený „TIC“, který byl žalobci poskytnut jako příloha č. 6 dopisu ze dne 11.12.2008 zaslaného CzechInvestem. Dále žádal o poskytnutí elektronické kopie veškeré elektronické korespondence, kterou vytvořil nebo obdržel projektový manažer Ing. Petr Kolář v období od 1.1.2005 do 30.1.2009 a která se vztahuje k projektu společnosti ENKI, o.p.s. „Třeboňské inovační centrum-II. etapa realizace“ podpořeného z programu Prosperita Operačního programu Průmysl a podnikání. Uvedené žádosti CzechInvest vyhověl rozhodnutím ze dne 16.2.2009 tak, že žalobci poskytnul dokumenty z Evidenčního listu označené číslem 25-37 a číslem 40-43, poskytl informace, kdo vytvořil dokument označený „TIC“ a poskytl elektronické kopie veškeré požadované elektronické korespondence. O zbytku požadovaných informací vydal CzechInvest dne 16.2.2009 rozhodnutí o částečném odmítnutí informací, které se týkaly dokumentů označených v Evidenčním listu č. 24, 38 a 39. Žalovaný dále zjistil, že na základě odvolání žalobce, k němuž bylo rozhodnutí CzechInvestu ze dne 16.2.2009 zrušeno, vydal CzechInvest nové rozhodnutí dne 31.3.2009 o částečném odmítnutí žádosti, jímž poskytl žalobci dříve odpíranou informaci (dílčí informaci o předání oznámení o zakázce, jak bylo publikováno na portálu veřejných soutěží), nicméně shodně rozhodl o tom, že žádost žalobce požadující poskytnutí dokumentů označených v Evidenčním listu složky projektu č.Prosperita 008 pod čísly 24, 38 a 39 se částečně odmítá. K odvolání žalobce žalovaný souhlasil s námitkou žalobce, že dokumenty označené číslem 39 (propagace a fotodokumentace) mu neměly být odepřeny plošně. Z odepřených dokumentů měl CzechInvest dle žalovaného poskytnout fotodokumentaci z jednotlivých akcí, dále prezenční listiny se začerněním osobních údajů účastníků a cestovní zprávu. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádával s odvolacími námitkami žalobce, že Třeboňské inovační centrum není podnikem ve smyslu obchodního zákoníku , ENKI, o.p.s. není při provozu tohoto centra podnikatelem, a proto o jejím projektu nelze poskytování informací omezovat s odkazem na ochranu obchodního tajemství. Žalovaný se s tímto názorem žalobce neztotožnil. Uvedl, že společnost ENKI, o.p.s.. je založena podle zákona 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, avšak to jí neomezuje v tom, aby kromě obecně prospěšných služeb mohla vykonávat již soustavnou činnosti, jejímž výsledkem je zisk, pokud tento zisk nebude v rozporu s § 2 odst. 1 písm. c) tohoto zákona použit ve prospěch zakladatelů, členů jejich orgánů nebo zaměstnanců, ale bude použit na poskytování obecně prospěšných služeb. Obecně prospěšná společnost může dle § 17 odst. 1 citovaného zákona vykonávat i jiné činnosti, tzv. doplňkovou činnost, pokud touto činností bude dosaženo účinnějšího využití majetku a nebude ohrožena kvalita a dostupnost obecně prospěšných služeb. Společnost ENKI, o.p.s. má jako doplňkovou činnost zaregistrované živnosti, jejichž hospodářský výsledek je žádoucí, neboť umožňuje zkvalitňování a rozšiřování obecně prospěšných služeb. Neexistuje proto zákonný důvod, proč by společnost ENKI, o.p.s nemohla požívat stejné ochrany jako jiné podnikající subjekty včetně ochrany obchodního tajemství. Žalovaný odmítl námitku žalobce, že skutečnost, že společnost ENKI, o.p.s. obdržela podporu ve výši 75% uznatelných nákladů, protože nebyla klasifikována jako podnikatel, má význam pro rozlišení podnikatelských a nepodnikatelských subjektů v míře její podpory. Toto rozlišení se dle žalovaného vztahuje jen vůči těm programů, které byly Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a posléze i Generálním ředitelstvím pro veřejnou soutěž při Evropské komisi notifikovány jako programy s veřejnou podporou, kde pro podnikatelské subjekty existuje maximální hranice veřejné podpory daná výši 46% celkově uznatelných výdajů projektu. Dotčený program OPPP-Prosperita byl však nastaven na podporu infrastrukturálních projektů, kdy pro podporovanou činnost neexistuje obchodní výměna a tento program byl tak schválen v režimu neveřejné podpory, kdy i podnikatelský subjekt mohl získat podporu až 75%, což bylo dáno výjimkou z rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže z 15.4.2004. Žalovaný se také při posuzování, zda požadované informace obsahují obchodní tajemství, řídil judikaturou NSS, která vyslovila, že takové informace musí být označeny za obchodní tajemství před podáním žádosti. Protože program Prosperita byl zaměřen na vysoce inovativní podnikatelské záměry, pak žadatel o dotaci musel podepsat mimo jiné i poučení o tom, že veškeré předložené materiály budou ministerstvem využity pouze pro účely hodnocení projektu, tzn., že žadatel podával kompletní informace o projektu již v etapě předložení projektové žádosti v dobré víře, že tyto nebudou poskytovány třetím osobám a nemusel tudíž specielně na ochranu svého obchodního tajemství CzechInvest nebo ministerstvo takto výslovně upozorňovat. Skutečnost, že dokumenty předložené společností ENKI, o.p.s. obsahovaly obchodní tajemství, byla následně písemně potvrzena CzechInvestu i ministerstvu. Nelze tedy dovozovat, že by společnost tyto své informace nechránila od počátku jejich předložení v souvislosti s žádostí o podporu. V uvedené souvislosti žalovaný odkázal na dopis společnosti ENKI, o.p.s. CzechInvestu ze dne 4.8.2006. Žalovaný na základě nového prověření požadovaných informací proto došel k závěru, že CzechInvest tyto informace v souladu s § 9 správně neposkytl s výjimkou toho, že bylo třeba podrobně rozlišit odepřené doklady v rámci dokumentu č. 39 propagace, fotodokumentace, jinak ostatní informace splňují všechny znaky obchodního tajemství. Žalovaný neshledal důvodným ani odvolání žalobce týkajícího se odepření dokumentu označených v Evidenčním listu č. 24 (dodatky ke smlouvám), neboť jde o informace o obchodních partnerech a i tato je zahrnuta do vymezení obchodního tajemství ze strany společnosti ENKI, o.p.s. Žalovaný byl navíc toho názoru, že žalobce mohl z těchto dokumentů sám získat nájemní smlouvu, kterou uzavřel jako společník společnosti ENVI, s.r.o. a tuto smlouvu mohl získat cestou obchodně právní. Stejně tak žalovaný neshledal důvodným odvolání týkající se poskytnutí dokumentu pod č. 38 z evidenčního listu (výběrového řízení), neboť i kopie živnostenských listů a výpisů z obchodního rejstříku jsou veřejně dostupnými informacemi, ale v daném případě by se jejich vyjmutím z dokumentace výběrového řízení odhalili právě potencionální a skuteční obchodní partneři příjemce dotace, což by mohlo vést o ohrožení obchodního tajemství. Na závěr žalovaný uvedl, že rozsah informací, které byly žalobci již v této věci poskytnuty, jde nad rámec a účel zákona, zejména pak ust. § 8b, podle něhož měli být odvolateli poskytnuty pouze informace o tom, kdo, v jaké výši, na jaký účel a podle jakých podmínek veřejné prostředky obdržel, přičemž toto ustanovení koresponduje povinnostem členských států v oblasti informační povinnosti vůči veřejnosti zakotvené v Nařízení komise (ES) č. 1828/2006. Nakonec koresponduje i s průběžnými stanovis