1 As 46/2010 — Nejvyšší správní soud

9 Ca 347/2009- 29 - text 15 pokračování 9Ca 347/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: Blue style s.r.o., se sídlem Praha 1, Jindřišská 873/27, IČ: 25 60 96 88, zast. Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1685/19, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 17.8.2009, č.j.: ČOI 14008/2009/0100/1000/2009/Vo/Št, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím ředitele inspektorátu České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeského a Hl. města Praha ze dne 11.5.2009, č.j.: 3451-10-09 byla žalobci jako podnikateli provozujícímu živnost v provozovně CK Blue Style Jindřišská 873/27, Praha 1, uložena pokuta ve výši 10.000,- Kč: - pro porušení ust. § 4 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) v návazností na ust. § 5 odst. 1 písm. a) tohoto zákona a naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ust. § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se žalobce v postavení prodávajícího dopustil tím, že porušil zákaz používání nekalých obchodních praktik, které byly v rozporu s požadavky odborné péče a byly způsobilé podstatně ovlivnit rozhodování spotřebitele tak, že mohl učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil, neboť v katalogu Blue Style Egypt 2008 (zájezdy do destinace Hurghada, Sharm El Sheikh), který byl k dispozici na provozovně v průběhu kontroly, byl užit nepravdivý údaj: u zájezdů nabízených v tomto katalogu byla uvedená písemná informace, že v ceně je obsažená letenka, ubytování, uvedené stravování, základní pojištění ECP, transfery, služby českého delegáta, povinné smluvní pojištění a dále, že v ceně nejsou zahrnuty následující povinné příplatky: letištní a bezpečnostní taxy včetně pozemních služeb (2 190 Kč na osobu), vízum (15 USD na osobu), cestovní pojištění BlueComfort (360 Kč na osobu, 180 Kč na dítě do 12 let) a palivový příplatek dle aktuální informace. Informace o cestovním pojištění BlueComfort jakožto povinném příplatku je však nepravdivá, a to z toho důvodu, že právní předpis, který upravuje tuto problematiku (zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu), upravuje možnost, nikoliv povinnost uzavřít individuální pojištění zákazníka pro cesty a pobyt včetně pojištění pro případ, že zákazníkovi vzniknou náklady v souvislosti s jeho odstoupením od cestovní smlouvy; - pro porušení ust. § 13 zákona o ochraně spotřebitele a naplnění skutkové podstaty ust. § 24 odst. 7 písm. i) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se žalobce v postavení prodávajícího dopustil tím, že řádně neinformoval spotřebitele o podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady služeb, neboť ve Všeobecných smluvních podmínkách, které byly obsaženy v katalogu Blue Style Egypt 2008 (zájezdy do destinace Hurghada, Sharm El Sheikh) a které byly uvedeny na zadní straně cestovní smlouvy, byly uvedeny následující informace: v kapitole 9. Reklamační řád v bodě 9.7 „V případě, že se oznámený nedostatek nepodaří odstranit, sepíše cestující se zástupcem Blue Style písemný protokol o reklamaci. Zákazník odpovídá za čitelnost a pravdivost uvedených údajů v rekl. protokolu potřebných pro identifikaci zákazníka. Reklamaci provádí zákazník, který uzavřel s Blue Style platně cestovní smlouvu nebo jeho zmocněný zástupce, přičemž plná moc nemusí být ověřená notářem. CK Blue Style je povinna sdělit svoje stanovisko k reklamaci do 30 - ti dnů od jejího doručení v písemné formě do Blue Style.“ Takto poskytnuté informace o podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady služeb odporují obecně platným právním předpisům (ust. § 55, § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a jsou způsobilé omezit a znevýhodnit spotřebitele oproti zákonné úpravě, jak bylo zjištěno při kontrole provedené dne 9.10.2008 ve výše uvedené provozovně. Druhým výrokem rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1.000,- Kč podle ust. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) ústřední ředitelka České obchodní inspekce zamítla odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a toto rozhodnutí potvrdila. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě namítl, že správní orgán extenzivním výkladem dovodil, že se zákonná povinnost sepsat písemné potvrzení o přijetí reklamace vztahuje i na reklamační protokol. Reklamační protokol má sloužit k tomu, aby zákazník sepsal svou reklamaci, tedy k uplatnění reklamace v souladu s § 852i občanského zákoníku. Nejedná se tedy o potvrzení přijetí reklamace ve smyslu § 19 zákona o ochraně spotřebitele, ale o samotný projev vůle zákazníka reklamovat poskytnuté plnění. Zákazník do protokolu vypisuje, co je předmětem reklamace, přičemž toto může učinit doma po návratu z dovolené, tedy zcela mimo účast žalobce. Poté, co zákazník reklamační protokol předá kompetentní osobě, tedy poté, co uplatní reklamaci, potvrdí tato kompetentní osoba, že reklamace byla uplatněna, a to podpisem protokolu. Zároveň jsou pak splněny náležitosti požadované zákonem o ochraně spotřebitele pro potvrzení. Samotný dokument má tedy dvě části, když jedna je uplatněním reklamace a druhá potvrzením o převzetí. Dle žalobce je v rozporu s logikou věci ukládat žalobci povinnost sepsat jakýkoliv dokument, který je vytvořen zákazníkem, neboť i tento by z pohledu extenzivního výkladu mohl být považován za potvrzení přijetí reklamace. Žalobce dále argumentoval tím, že sepisování reklamačních protokolů samotnými zákazníky je realizováno pouze a výlučně za účelem maximalizace spokojenosti zákazníků, neboť jedině zákazník sám je schopen přesně vymezit nedostatek, který je předmětem jím podané reklamace. Nemůže tak dojít k tomu, že by osoba zapisující za něj reklamaci uvedla do protokolu jiný stav věci. Skutečnost, že obsah reklamace do reklamačního protokolu sepisují zákazníci, tedy nelze považovat za ztížení postavení zákazníka. Závěr správního orgánu, že shora popsaným postupem dochází k porušení zákona, je absurdní, a to zejména s ohledem na skutečnost, že zpravidla sám zákazník trvá na vyplnění reklamačního protokolu vlastní rukou, neboť v reklamačním protokolu je zachycen projev jeho vůle. V vyplnění reklamačního protokolu zákazníkem v žádném případě nejde k tíži zákazníka a nemůže způsobovat tvrzené porušení zákona, neboť je činěno výlučně za účelem spokojenosti zákazníka. S ohledem na shora uvedené je dle žalobce zjevné, že nesouhlas správního orgánu s odpovědností zákazníka za čitelnost údajů v reklamačním protokolu není správný. Věta „CK Blue Style je povinna sdělit své stanovisko do 30-ti dnů od doručení reklamace v písemné formě“ nikterak nepoškozuje spotřebitele, neboť nikde není uvedeno, že nebude-li reklamace doručena v písemné podobě, nebude stanovisko žalobce zákazníkovi zasláno. Význam předmětné věty je třeba vykládat v kontextu celého dotčeného odstavce Všeobecných smluvních podmínek (dále jen „VSP“), z něhož v žádném případě nevyplývá, že by žalobce požadoval po spotřebiteli pro vyřízení reklamace splnění jakékoli podmínky spočívající v písemné formě. Správní orgán zcela pomíjí začátek předmětného ustanovení 6.7. (správně 9.7.) VSP, kde je primárně uvedeno, že se zákazníkovi doporučuje oznámit případnou reklamaci pracovníkovi žalobce neprodleně (tedy bez uvedení formy projevu vůle) a až v případě, že se nedostatek oznámený jakoukoli formou nepodaří ihned odstranit, sepíše se reklamační protokol. Tedy bude-li cokoli nahlášeno ústně, vždy je to předmětem řešení. Písemná forma reklamace je volena, nikoli však vynucována, až tehdy, nelze-li nedostatek odstranit na místě a jeho náprava si vyžaduje více času, případně odeslání do místa sídla žalobce. Písemná forma je pak pro zákazníka mnohem vhodnější, neboť se nemůže ocitnout v důkazní nouzi. Ani tato část VSP tedy ničím nezhoršuje postaveni zákazníka. K závěru žalovaného, že žalobce v odst. 6.7. VSP umožňuje podání reklamace pouze zákazníkovi jakožto osobě, která uzavřela cestovní smlouvu, přestože právo na reklamaci vzniká i osobám, které jsou toliko účastníky zájezdu, ačkoliv cestovní smlouvu neuzavřeli, žalobce uvedl, že hlava XXI občanského zákoníku obsahuje komplexní a speciální úpravu dopadající na cestovní smlouvy. V uvedené hlavě je ve spojitosti s právy a povinnostmi plynouc