1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

10 A 373/2011- 45 - text 14 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: CV Petrol, a. s., se sídlem Pražská 344, Dolní Břežany, IČ 48953776, zast. JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Národní 43, Praha 1, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2011 čj. ČOI 86138/11/O100/1000/11/Be/Št, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí ústředního inspektorátu České obchodní inspekce, kterým bylo změněno rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Středočeský a hlavní město Praha (dále jen správní orgán prvého stupně) ze dne 1. 8. 2011 č.j. 10/0980/10/11/II. Tímto rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 500.000,- Kč za naplnění skutkové podstaty dle § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, ve znění pozdějších předpisů. Změna provedená v odvolacím řízení spočívala v tom, že uložená pokuta byla snížena z částky 500.000,- Kč na částku 300 000,- Kč. Žalobce v žalobě namítá, že jednání České obchodní inspekce, v rámci kterého došlo dne 27. 4. 2010 k odběru vzorků u čerpacích stanic žalobce, bylo iniciováno Policií České republiky v souvislosti s řízením, v jehož rámci byly v souladu s § 88 trestního řádu prováděny odposlechy telefonních hovorů a v souladu s ust. § 158b trestního řádu sledování osob, které dodaly motorovou naftu dne 26. 4. 2010 do čerpacích stanic žalobce. Zjištěné údaje z těchto odposlechů a sledování pak vedly k iniciaci zásahu policie dne 27. 4. 2010 na těchto čerpacích stanicích, ke kterému byla přizvána Česká obchodní inspekce. Žalobce namítá, že žalovaný vydal napadené rozhodnutí i přesto, že si nevyžádal výše uvedený trestní spis. Žalobce považuje připojení tohoto trestního spisu za klíčové pro správné rozhodnutí v této věci, jelikož obsahuje důkazy, které potvrzují, že správní orgány ve vztahu k žalobci zneužily své vrchnostenské postavení, neboť věděly (nejméně policie), že dodávka pohonné látky dodávaná firmou M.K. 24. 10. 2010 na čerpací stanice žalobce obsahuje nedovolené příměsi. Přesto státní orgány neučinily nic pro to, aby takovému dodání zabránily nebo aby alespoň žalobce o takové skutečnosti předem informovaly, ačkoliv jsou k ochraně majetkových a jiných hodnot povinny ze zákona. Orgány zneužily své postavení, když bez jakéhokoliv upozornění umožnily, aby dodávkou kontaminované motorové nafty do čerpacích stanic žalobce došlo ke spáchání trestného činu proti žalobci (trestný čin podvodu podle § 209 trestního zákona) a poškození žalobce. Orgány veřejné moci tak sice získaly dostatek důkazů proti osobám stíhaným v předmětném trestním řízení, avšak žalobce, ač je sám obětí trestné činnosti těchto osob, je žalovaným de facto trestán za to, že se dané osoby vůči němu dopustily trestné činnosti. Žalobce se tak nemůže ubránit dojmu, že orgánům veřejné moci posloužil jako jakási „volavka“, kterou je navíc nutno potrestat, ačkoliv se na dané trestné činnosti nepodílel, nevěděl o ní a aniž by bylo v jeho silách takové trestné činnosti předem zabránit. Žalobce má za to, že takové jednání orgánů veřejné moci má likvidační charakter a je v rozporu se základními principy, na kterých má být postaven právní stát. Žalovaný nepovažuje připojení trestního spisu za významné a odkazuje se na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 8 As 24/2007 - 103. Toto rozhodnutí však nelze vztáhnout na tuto věc, žalobce totiž namítá, že orgány veřejné moci selhaly, když ho neochránily před důsledky trestné činnosti třetích osob, naproti tomu v citovaném judikátu se stěžovatel domáhal u správních orgánů ochrany před vlastním deliktním jednáním, což je pochopitelně nepřípustné. Žalobce dále namítá, že pro naplnění deliktního je nutno prokázat, že osoba prodá nebo vydá pohonnou hmotu, která nesplňuje zákonné požadavky. Orgán prvého stupně prokazoval, že pohonné hmoty, jejichž vzorky odebral dle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 64/1986 Sb. z čerpacích stanic žalobce, nevyhověly parametrům stanoveným podle zákona podle § 3 odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb. Ze spisového materiálu vyplývá, že orgán prvého stupně se nezabýval prokázáním toho, zda došlo k prodeji či vydání pohonné látky z čerpacích stanic žalobce (prodej ve smyslu ust. § 588 a následujících občanského zákoníku nebo § 409 a následujících obchodního zákoníku, vydání ve smyslu § 2 písm. e/ zákona č. 311/2006 Sb.) a aby takový prodej či výdej byl zdokumentován. Orgán prvého stupně dospěl k závěru, že žalobce dne 27. 4. 2010 prodal na svých čerpacích stanicích pohonnou hmotu, která nesplňovala požadavky jak uvedeno shora, ačkoliv tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Žalovaný k této argumentaci uvedl, že nevidí racionální důvod, proč pochybovat o tom, že předmětné palivo bylo předmětem nabídky prodeje konečným spotřebitelům, dále uvádí, že kontrola byla provedena na veřejném místě speciálně určeném pro prodej pohonných hmot automobilistům. Žalovaný dále uvádí, že o předmětných kontrolách byly pořízeny protokoly, kdy se při popisu stavu věci mimo jiné uvádí, že vzorky motorových paliv byly odebrány přímo z výdejní pistole postupným plněním všech vzorkovnic vždy po předchozím odběru minimálně 4 l motorového paliva spotřebitelem přes výdejní pistoli, a to bezodkladně. Žalobce k tomu uvádí, že naplnění skutkové podstaty správního deliktu musí být podloženo důkazy. V daném případě ze spisu vyplývá, že orgán prvého stupně se vůbec nezabýval prokázáním toho, zda došlo k prodeji či vydání pohonné látky z čerpací stanice účastníka řízení a aby takový prodej byl zdokumentován. Nahrazuje-li žalovaný chybějící důkazy tvrzeními uvedenými shora, jde o nepřípustné nahrazování důkazu spekulacemi a úvahami žalovaného. Odkazuje-li žalovaný na protokoly o odebrání vzorků a tam uvedenou formulaci, žalobce v této souvislosti namítá, že tato formulace je formulářovým zněním, což znamená, že je předvyplněna a ve všech protokolech České obchodní inspekce o odběru vzorků, z této formulace tak nelze zjistit, kdo měl být oním spotřebitelem, nelze objektivně překontrolovat, zda k odběru skutečně došlo a zda tvrzený odběr byl prodejem či vydáním pohonné látky z čerpacích stanic žalobce nebo měl nějaký jiný charakter. K argumentům žalovaného, že měl žalobce vznést k tomuto protokolu námitky, žalobce uvádí, že protokol byl sepsán jako protokol o odběru kontrolních vzorků. Pokud by žalobce věděl (pokud by ho správní orgán prvého stupně takto informoval), že ve skutečnosti nejde o protokol o odběru vzorků, ale o protokol, kterým má být zaprotokolován prodej motorové nafty třetím osobám, tak by námitky k tomuto protokolu vznesl, a to především z důvodu jeho neurčitosti stran této otázky. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl k námitce, že nebyl vyžádán trestní spis související s předmětnou věcí, že o tomto již bylo několikrát pojednáno v odůvodnění správních rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Žalovaný proto odkazuje na odůvodnění těchto rozhodnutí, pokládá však za vhodné připojit ještě několik poznámek. Podle názoru žalovaného je otázkou, nakolik lze v daném řízení o spáchání správního deliktu operovat jako s hotovou věcí, že nevyhovující výsledek rozboru odebraných vzorků byl důsledkem trestné činnosti osob kolem dodavatele předmětného paliva. V průběhu správního řízení dosud nebyl vydán ve věci pravomocný rozsudek, který by konstatoval vinu uvedených osob za nezákonnou manipulaci s palivy. Na druhou stranu byla kontrola provedena ve spolupráci s policií na základě podezření, že nafta dodávaná firmou M.K. žalobci může obsahovat příměsi v podobě olejů zatížených spotřební daní. Následným rozborem paliva odebraného u žalobce pak byly zjištěny nedostatky v destilační křivce, které odpovídají předpokladu, že došlo ke kontaminaci zkoumaných vzorků nafty cizorodou příměsí. Proto považuje žalovaný za nejpravděpodobnější příčinu zjištěných nedostatků skutečně manipulaci s palivem ve fázi, kdy se nacházel u dodavatele, vzhledem k tomu, že trestně stíháni nejsou statutární zástupci ani zaměstnanci žalobce, vychází žalovaný z toho, že se tak dělo bez vědomí žalobce. To však nic nemění na faktu, že prodejem takovéhoto paliva se žalobce dopustil správního deliktu podle § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách, který je založen na objektivní odpovědnosti právnických a podnikajících fyzických osob, které prodají pohonnou hmotu neodpovídající co do jakosti požadavkům § 3 odst. 1 tohoto zákona. Žalobce, pokud měl důvěru v jakost dodávek, může se cítit jednáním dodavatele oklamán či podveden, což však ještě neznamená, že byla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu. Zcela jistě však není důvod k tomu, aby se žalobce cítil být „volavkou“