2 As 77/2003 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 26/2011- 37 - text 8 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: Arkrast, s. r. o., se sídlem Na Výšinách 900/8, Praha 7 (dříve Křižíkova 180/28, Praha 8), IČ 27893405, zast. Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem, se sídlem Ječná 548/7, Praha 2, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Horní nám. 103/2, Opava (původně: Ministerstvo práce a sociálních věcí), v řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 29. 9. 2011 čj. 2011/37717-421 t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 29. 9. 2011 čj. 2011/37717-421 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.800, Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Pavla Čižinského, advokáta. Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 29. 9. 2011 č.j. 2011/37717-42, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce v České Lípě (dále jen úřad práce) ze dne 23. 3. 2011 č.j. 518/11/CL sp.zn. 1-11-CL a toto rozhodnutí potvrzeno. Citovaným rozhodnutím úřad práce uložil žalobci pokutu ve výši 30 000,- Kč za správní delikt podle ust. § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, kterého se dopustil tím, že dne 14. 9. 2010 na prováděné stavby fotovoltaické elektrárny v obci Jabloneček-Kuřivody umožnil cizinci S.K., nar. X, státní příslušnost Ruská federace, výkon nelegální práce definované v § 5 písm. e) bod 1 a 2 zákona o zaměstnanosti a současně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000,- Kč. Žalobce v první žalobní námitce namítá, že nelze souhlasit se závěrem žalovaného, že předmětem činnosti právnické osoby ve smyslu § 89 zákona o zaměstnanosti je to, co právnická osoba skutečně vykonává, zatímco stav zápisu v obchodním rejstříku je irelevantní. Žalobce se domnívá, že pro stanovení předmětu činnosti právnické osoby je rozhodující zápis v obchodním rejstříku. Pokud tento zápis neodpovídá skutečnosti, může to mít následky předvídané obchodním zákoníkem. Nelze však bez dalšího dojít k názoru, že předmětem činnosti je obsah živnostenského oprávnění. Ve druhé žalobní námitce žalobce uvádí, že nelze souhlasit se žalovaným v tom, že i společník a jednatel společnosti s ručením omezeným musí mít pro výkon práce sjednanou pracovní či jinou soukromoprávní smlouvou. Žalobce se domnívá, že takovou povinnost žádný zákon nestanoví a že člen či společník právnické osoby může pro tuto právnickou osobu pracovat právě na základě svého členského vztahu k této právnické osobě. Nejedná se totiž o závislou činnost ve smyslu zákoníku práce. Ve třetí žalobní námitce žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že odvolací orgán nemůže stanovit, že pokuta bude uhrazena ve splátkách. Žalobce se domnívá, že správní řád nevylučuje takovou formulaci uložení pokuty. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a odůvodnění rozhodnutí úřadu práce a navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ze správního spisu byly zjištěny následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Dne 14. 9. 2010 byla celními orgány provedena na stavbě fotovoltaické elektrárny Jabloneček-Kuřivody provedena kontrola zaměstnávání cizinců podle § 126 odst. 4 zákona o zaměstnanosti. Při této kontrole bylo zjištěno, že zde vykonává pracovní činnost (stavební práce) cizinec S.V.K. Na místě kontroly byl s tímto cizincem sepsán protokol o podaném vysvětlení, ve kterém uvedl, že na stavbě pracuje od konce dubna tohoto roku jako stavební dělník, má živnostenský list a pracuje na základě smlouvy o dílo pro firmu VINEXSTAV. Na práci vystavuje fakturu vždy na konci měsíce, v České republice má povolen dlouhodobý pobyt. Následně byly celnímu úřadu předloženy faktury, které vystavil žalobce za srpen 2010 za provedené pomocné práce na předmětné stavbě a dále objednávka těchto prací. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalobce má živnostenské oprávnění pro „přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti“. Na základě těchto zjištění úřad práce opatřením ze dne 12. 1. 2011 zahájil správní řízení. Jako podklady, které budou sloužit pro rozhodnutí ve věci, úřad práce uvedl kromě shora uvedených listin také výpis z obchodního rejstříku žalobce, ze kterého vyplývá jako jeho předmět podnikání jednak pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a dále výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Žalobce ve vyjádření k zahájenému řízení uvedl, že celá věc vznikla v důsledku neznalosti a orientace v právních předpisech upravujících zaměstnávání cizinců, respektive v jejich výkladu ze strany příslušných orgánů. V předmětnou dobu předmětem činnosti žalobce nebyla stavební činnost. Proto nebyla plněním úkolu vyplývajícího z předmětu činnosti žalobce a teprve od 20. 10. 2010 byla do Obchodního rejstříku zapsána jako předmět činnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Z tohoto důvodu se žalobce domníval, že se na něj ust. § 89 zákona o zaměstnanosti nevztahuje. Rozhodnutím úřadu práce ze dne 23. 3. 2011 č.j. 518/11/CL sp.zn. 1-11-CL byla žalobci podle ust. § 140 odst. 4 písm. e) zákona o zaměstnanosti uložena pokuta ve výši 30.000,- Kč za správní delikt podle ust. § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, kterého se dopustil tím, že dne 14. 9. 2010 na prováděné stavbě fotovoltaické elektrárny umožnil uvedenému cizinci výkon nelegální práce definované v § 5 písm. e) bod 1 a 2 zákona o zaměstnanosti. V odůvodnění tohoto rozhodnutí úřad práce uvedl, že v daném případě se jedná o nelegální zaměstnávání, které má negativní dopad do pracovněprávních vztahů a do sociálních oblastí. Jedná se o jev s vysokou společenskou nebezpečností. Pro výkon nelegální práci je nepodstatné, jak dlouho je tato vykonávána. Zákon o zaměstnanosti nestanoví minimální dobu, po kterou musí k výkonu nelegální práce docházet. Nelegální prací je i výkon práce nepravidelný či zcela ojedinělý, trvající třeba po dobu jednoho dne či krátkého časového úseku. Stejně tak není podstatné, zda byla provedená činnost vykonávaná dobrovolně a bez nároku na odměnu. V daném případě cizinec vykonával pracovní činnost (stavební práce) bez platného povolení k zaměstnání a mezi žalobcem a cizincem nebyla v době kontroly prokazatelně uzavřena žádná pracovní smlouva ani jiná smlouva na druh práce stavební činnost a předmětný cizinec jako fyzická osoba neměl platné živnostenské oprávnění k provádění této činnosti. Cizinec prováděl osobní výkon stavebních prací v pracovním oděvu na pracovišti právnické osoby a na její příkaz a odpovědnost. V tomto případě se jedná o závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, a kterou je podle zákoníku práce možno vykonávat výlučně v pracovněprávních vztazích. Namítaný rozpor mezi zápisem v obchodním rejstříku a vydaným živnostenským oprávněním nemá vliv na výše uvedený závěr, že došlo ke spáchání správního deliktu. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí blanketní odvolání, které následně doplnil tak, že podle jeho názoru se žalobce dopustil omylu v důsledku neznalosti právních předpisů. Žalobce žádal, aby odvolací orgán přezkoumal, zda výklad pojmu „plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti“, který učinil prvoinstanční orgán, je v souladu se zákonem, tedy zda je pro výklad tohoto pojmu relevantní nejen zápis v obchodním rejstříku, nýbrž též zápis v rejstříku živnostenského podnikání. Dále žalobce žádá o přezkoumání toho, zda se dopustil umožnění výkonu nelegální práce nejen dle § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti, nýbrž také dle § 5 písm. e) bodu 1 zákona o zaměstnanosti. Prvoinstanční rozhodnutí totiž došlo k názoru, že se jedná o výkon závislé činnosti a že k výkonu této práce měla být uzavřena smlouva. Rozhodnutí však opomíjí skutečnost, že předmětný cizinec byl jednak jednatelem, jednak i společníkem žalobce, přičemž například z ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů jasně vyplývá, že ne všechna práce, kterou společníci obchodních společností pro tuto společnost vykonávají, musí být nutně závislou činností. Závěrem žalobce uvedl, že zejména žádá odvolací orgán, aby změnil rozhodnutí o uložení pokuty tak, že povolí úhradu této pokuty ve splátkách, neboť žalobce v současné době nedisponuje prostředky, aby mohl celou prvoinstančním orgánem uloženou pokutu bezodkladně uhradit. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 29. 9. 2011 č.j. 2011/37717-421, a to tak, že odvolání bylo zamítnuto a rozhodnutí úřadu práce potvrzeno. K jednotlivým odvolacím námitkám uvedl odvolací orgán