2As 69/2010 — Nejvyšší správní soud

10 Af 33/2010- 55 - text 20 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: R.K., proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4 (dříve Celní ředitelství Praha), v řízení o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 22.4.2010, č.j. 1324-II/05-1701-21/R (1325/05), t a k t o : I. Rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 22.4.2010, č.j. 1324-II/05-1701-21/R (1325/05) se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2000,-Kč., a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobce se žalobou podanou dne 25.6.2010 domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí Celního ředitelství Praha, kterým bylo podle ustanovení § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní“) zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu Kolín (dále jen Celní úřad) č.j. 10418/04 – dodatečný platební výměr č. 744 ze dne 19.10.2004 (dále též „dodatečný platební výměr č. 744“). S účinností k 1.1.2013 došlo zákonem č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění zákona č. 407/2012Sb. k zániku celních ředitelství, jejich pravomoc rozhodovat o řádných opravných prostředcích přešla na Generální ředitelství cel. Soud proto podle ust.§ 69 s.ř.s. dále na straně žalovaného jednal se správním úřadem, na něhož pravomoc přešla.(Pozn. soudu: v textu označovaný „žalovaný“ je dle kontextu původní žalovaný Celní ředitelství Praha). Žalobce v žalobě namítá, že jádrem sporu je závěr celních orgánů v rozhodnutí, že v zásilce propuštěné Celním úřadem do volného oběhu na celní prohlášení č.11704033-01425-0 bylo obsaženo jiné zboží, a to tabákový odpad, který se zařazuje do podpoložky kombinované nomenklatury harmonizovaného systému (dále jen „KN HS“) 24013000, než které bylo deklarováno žalobcem v celním prohlášení - odřepíkovaný tabák Virginia podpoložky KN HS 24012010. S tímto žalobce nesouhlasí a namítá, že závěr celních orgánů je uplatňován za nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu. Žalobce setrvává v přesvědčení, že celním prohlášením byl propuštěn skutečně surový tabák a nikoliv tabákový odpad podléhající v době dovozu spotřební dani. Závěry celních orgánů jsou výsledkem nezákonné dezinterpretace příslušných právních předpisů. Konkrétně žalobce tvrdí: III/1 – Celní orgány v řízeních nezohlednily, že namítal jejich nesprávný postup, nedostatečné množství a nereprezentativní způsob odběru vzorku 1704-03-07-012. V protokolu č.j. 6656/04 namítl, že s kvalifikací zboží coby tabákového odpadu nesouhlasí a odkázal na vyjádření dodavatelů, osvědčující, že se nejedná o odpad a požádal o provedení nových analýz. Taktéž v něm zdůraznil, že proces vyžilování nelze ve vztahu k tabáku virginského typu zaměňovat s pojmem manipulace s tabákovými listy, z níž vzniká tabákový odpad. Tyto jeho námitky však celní orgány ignorovaly a nevyvrátily přesvědčivým způsobem v odůvodnění svých rozhodnutí ani v předkládací zprávě k odvolání, kde Celní úřad k jeho námitkám uvedl, že zástupce žalobce potvrdil správnost údajů uvedených v evidenčním listu vzorku, taktéž správnost postupu při odběru a souhlasil s tím, že odebraný vzorek je totožný s kontrolovaným zbožím – což však samo o sobě neznamená, že odběr vzorku byl proveden správně, v souladu s normami. Celní orgány v den odběru vzorků tj. 31.7.2003 (a ani následně) neumožňovaly deklarantské veřejnosti seznámit se s pracovní metodikou odběru vzorků stanovenou vnitřním předpisem SPČ 1/2000, v inkriminovaném období pak i soudu tvrdily, že nejsou vázány normou ČSN ISO 4874. Neodebráním vzorků reprezentativním způsobem z více míst pak porušily platné normy ČSN, resp. i svůj vnitřní předpis. K tomu žalobce odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 10Ca 186/2005- 204 ze dne 15.2.2007. Žalovaný nevypořádal v napadeném rozhodnutí rozpory zřejmé ze závěrů celně technické laboratoře (dále též „CTL“ nebo „CTL GŘC“) na straně jedné a z námitek žalobce, z vyjádření dodavatele a soudního znalce Ing. J.J. na straně druhé, jeho závěr na str. 6, odst. 4, že celní správa zaujala k posudku znalce stanovisko popsané ve vyjádření CTL, které se s posudkem vypořádává a popisuje postupy a závěry k nimž CTL dospěla; stanovisko CTL však není ztotožnitelné a konkrétní závěry k posudku z rozhodnutí neplynou, žalovaný pak ani dle § 50 odst. 3 zákona o správě daní nedoplňoval výsledky nalézacího řízení. III/2 – Celní prohlášení č. 11704033-01425-0, kterým bylo předmětné zboží propuštěno do volného oběhu, bylo předmětem následné kontroly zahájené 10.6.2004 samotným Celním ředitelstvím Praha (původním žalovaným) pod značkou NK027/04/1701 a mj. byla ověřována správnost sazebního zařazení zboží. Tato následná kontrola tedy proběhla ještě před zahájením „daňového řízení“ a její výsledky měly vést k případnému navazujícímu daňovému řízení. Žalobce požaduje, aby se předmětem soudního přezkumu staly i postupy žalovaného při této kontrole, neboť ji nepovažuje za řádně a zákonným způsobem ukončenou dle § 127 odst. 13 a 14 celního zákona(zákona č. 13/1993Sb. ve znění účinném k 1.5.2005) projednáním a podpisem kontrolního protokolu. Žalovaný se nevypořádal s námitkami žalobce ohledně nezákonnosti postupu při provádění následné kontroly uplatněnými postupně po 21.12.2006, např. při jednání 8.2.2007, s jejich vypořádáním pak při třetím projednání protokolu dne 24.4.2007 nesouhlasil, když o nich nebylo řádně rozhodnuto, nadto jeho námitky bylo odmítnuto do protokolu ze dne 24.4.2007 zaznamenat a proto jej nepodepsal, proto trval na samostatném zaprotokolování téhož dne, přičemž současně žádal, aby byl seznámen s podklady a veškerými vnitřními předpisy celní správy; na toto podání reagováno nebylo. Následnou kontrolu proto žalobce považuje za dosud neukončenou a celý proces doměření za defektní, což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným a nezákonným (námitky nebyly vypořádány transparentně, nebylo reagováno na jeho protokolární podání ze dne 24.4.2007). Defektní je podle žalobce také postup, v němž Generální ředitelství cel v rozporu se zákonem znegovalo pravomocné rozhodnutí žalovaného č.j. 3418/07-170100-24, a taktéž je protiprávní odmítnutí žalovaného (ze dne 24.4.2007 při sepisování kontrolního protokolu) protokolovat vyjádření žalobce ke kontrolním zjištěním. III/3 – Celní orgány porušily princip dvojinstančnosti vedeného daňového řízení. Celní ředitelství Praha (původní žalovaný) nepostupovalo v odvolacím řízení spravedlivě, směřovalo vše k doměření celního dluhu za každou cenu, samo osnovalo a defacto řídilo postup podřízeného Celního úřadu předcházející vydání dodatečného platebního výměru č. 744, když samo toto ředitelství /namísto celního úřadu/ zahájilo a provedlo následnou kontrolu po propuštění zboží. Celní úřad sice na základě výsledků těchto kontrol obecně přijímá příslušná opatření, tady však bylo opatření provedeno na základě podkladů, za jejichž nezákonnost při pořizování zodpovídalo samo Celní ředitelství Praha, které vystupovalo následně v postavení současně odvolacího orgánu. Mělo tak možnost zakrývat své nezákonné jednání a postupy, což v žalobcově případě také učinilo. V souvislosti s porušením principu dvojinstančnosti žalobce poukazuje na předkládací zprávu celního úřadu z 21.1.2005, v níž se zaštiťuje dosavadním postupem nadřízeného ředitelství, který ve vyjádření sp. zn. 4802/04-23 ze dne 5.4.2004 aproboval vůči celnímu úřadu správnost postupů stran hodnocení zboží coby odpadu, to vše za situace nesprávného odebrání vzorků právě celním úřadem, při nepořízení protokolu o odběru vzorků a kdy není možnost zjistit způsob odebrání vzorků, jak uvádí sám zpracovatel rozhodnutí nyní žalobou napadeného ve svém e-mailovém sdělení Generálnímu ředitelství cel dne 14.10.2009, které je součástí spisu. Celní ředitelství tak uvedeným vyjádřením 4802/04-23 fakticky negovalo všechny námitky žalobce již před stanovením daňové povinnosti žalobci celním úřadem a předem bylo rozhodnuto o neúspěchu odvolání žalobce. Tento postup způsobuje vadu řízení zakládající nezákonnost rozhodnutí napadeného žalobou i dodatečného platebního výměru č. 744. III/4 – Žalovaný se nezabýval výkladem pojmu „Scraps“ stran námitek žalobce, že tabák virginského typu ve formě Scraps není, na rozdíl od tabáku orientálního typu, tabákovým odpadem a žalovaný účelově nereflektoval ani sdělení řeckého dodavatele a producenta předmětného zboží ze dne 16.2.2004 (obsažené ve spise již před vydáním rozsudku čj. 8Ca 223/2008-184 v této věci), ale ani to, že oba svědci /osoby jednající za producenta zboží a současně dodavatele zásilky/ před řeckým soudem v Soluni dne 8.2.2008 tvrzení žalobce potvrdili. Tyto výpovědi pak byly učiněny v rámci mezinárodní právn