5 As 17/2005 — Nejvyšší správní soud

11 A 334/2011- 48 - text 11 pokračování 11 A 334/2011 11A 334/2011 - 48 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobkyně nezletilé B. P., narozené dne …, zastoupené matkou S. S., obou bytem v P. 4, Z. 505/6, zastoupených Mgr.Jiřím Švejnohou, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní 2569/108a, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 12.8.2011, č.j.: S-MHMP 468364/2011 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobkyně se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhala přezkoumání a zrušení jednak rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 12.8.2011, jednak rozhodnutí ředitelky Mateřské školy Montessori v Praze 12, Urbánkova 2, jimiž bylo pravomocně rozhodnuto o nepřijetí nezletilé B. P. do uvedené mateřské školy. Žalobkyně, respektive její zákonná zástupkyně v podané žalobě uvedla, že její postoj je motivován především péčí o zdraví žalobkyně v souladu s jejich přesvědčením, svědomím, nabytými znalostmi a životním postojem. Při péči o zdraví žalobkyně jeho zákonní zástupci kladou důraz na emoční pohodu žalobkyně, poskytovanou a projevovanou lásku a respekt, časný pobyt a pohyb na čerstvém vzduchu, co nejvíce v přírodě, na vyváženost psychického, intelektuálního a fyzického rozvoje, zdravou stravu, prostě zdravý životní styl. Důvodem, proč nebyla žalobkyně přijata do mateřské školy, byla skutečnost, že neprodělala očkování. Očkování jako takové zákonní zástupci žalobkyně neodmítají, chtějí pouze jako rodiče, zodpovědní za zdraví svého dítěte, mít rozhodující slovo, co se týká jakéhokoliv medicínského zákroku, očkování nevyjímaje. Žalobkyně a její zákonná zástupkyně považují za nezbytné vyjádřit se k opodstatněnosti povinného očkování proti jednotlivým onemocněním samostatně. Pokud jde o očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, má žalobkyně za to, že odborníci prospěšnost tohoto očkování zpochybňují vzhledem k tomu, že v konkrétních západních zemích statistika hovoří o nepatrném množství případů, zatímco v České republice není k dispozici statistika výskytu vedlejších účinků po tomto typu očkování ani statistika úspěšnosti očkování. Pokud jde o očkování proti dávivému kašli, poukázala žalobkyně na studii Státního zdravotního ústavu, podle něhož touto nemocí onemocnělo 765 laboratorně prokázaných případů, z nichž však 693 bylo proti tomuto onemocnění očkováno. Pokud jde o očkování proti tetanu, žalobkyně namítla, že od roku 2002 do roku 2007 nebyl hlášen ani jediný případ tohoto onemocnění, postiženy bývaly osoby nejvyšších věkových skupin s převahou žen, které se nakazily prostřednictvím bércového vředu. Pokud jde o očkování proti hepatitidě typu B, tato není dětskou nemocí a dítě jí s ohledem na její šíření pouze krví, spermatem či poševním sekretem nemá možnost dostat. S ohledem na preventivní povahu očkování, jeho pochybnou účinnost a nízký výskyt onemocnění, proti kterým očkováním směřuje, dospěli zákonní zástupci žalobkyně k závěru, že povinné očkování podle vyhlášky č. 537/2006 Sb. nesplňuje podmínku nezbytnosti v demokratické společnosti v zájmu ochrany veřejného zdraví. Žalobkyně v podané žalobě dále namítla, že zmocňovací ustanovení § 108 odst.1 zákona č. 258/2000 Sb. a na základě něho vydaná vyhláška č. 537/2006 Sb. jsou v rozporu s principem zákazu subdelegace k tvorbě práva, jak dovozuje odborná literatura a jsou tedy v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Žalobkyně poukázala na to, že budoucí zákonná úprava očkování by měla před schválením projít mnohem větší odbornou diskuzí a probíhat pod větší veřejnou kontrolou, než tomu bylo v minulosti a než tomu je v současnosti, kdy stanovení rozsahu povinného očkování bylo a je v kompetenci pouze Ministerstva zdravotnictví a hlavního hygienika, jenž je v poslední době spojován s korupčními skandály a jenž vzbuzuje pochybnosti o své nestrannosti a objektivnosti. Zákonní zástupci žalobkyně nikdy neposkytli svobodný a informovaný souhlas ani žádné svolení s tím, aby jejich nezletilá dcera byla očkována, nebyli předem řádně informováni o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Informace, které obdrželi na hygienické stanici, byly pouze povrchní a nekomplexní, zdravotní rizika, plynoucí z očkování, byla bagatelizována a nebyla jim ani poskytnuta nikým žádná záruka, že aplikace očkování poskytne stoprocentní ochranu žalobkyni před onemocněními, proti kterým očkování směřuje. Pokud žalovaná rozhodla o nepřijetí žalobkyně do předškolního zařízení s odvoláním na ustanovení § 34 odst.5 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, z důvodu, že nebyly dodrženy podmínky, stanovené zvláštním právním předpisem, konkrétně ustanovením § 50 zákona č. 258/2000 Sb., protože se žalobkyně nepodrobila stanoveným pravidelným očkováním ani nemá doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci, lze dojít k závěru, že pravidelná očkování nejsou v současnosti platně stanovena a nebyla stanovena ani ke dni rozhodování o přejetí žalobkyně do mateřské školy. Vzhledem k tomu, že nebyla platně stanovena pravidelná očkování, kterým by se žalobkyně před přijetím do předškolního zařízení měla ve smyslu ustanovení § 50 zákona č. 258/2000 Sb. podrobit, nemá oporu v zákoně ani napadené rozhodnutí o nepřijetí žalobkyně do mateřské školy. Rozhodnutí žalované dále představuje negativní dopad na oprávněné zájmy žalobkyně a na možnost vzdělání a svobodnou volbu, garantovanou v článku 33 Listiny základních práv a svobod a v článku 28 Úmluvy o právech dítěte, neodpovídá okolnostem daného případu a je v rozporu s ústavněprávní zásadou přiměřenosti. V bodě X podané žaloby žalobkyně dovozuje, že nepředstavuje pro ostatní děti v mateřské škole žádné nebezpečí z důvodu, že i kdyby se některým z předmětných onemocnění nakazila, což je pro jejich nízký výskyt nepravděpodobné, nemůže ostatní proočkované děti nakazit a ohrozit. Očkování je pro žalobkyni zdravotně rizikové a nikoliv zdraví ochraňující, riziko možných nežádoucích účinků rodiče žalobkyně zhodnotili jako vyšší než je riziko možného onemocnění. Správní rozhodnutí by nemělo v zájmu odvrácení v podstatě neexistujícího nebezpečí poškodit zcela konkrétní zájmy a další vývoj nezletilého dítěte. Zákonní zástupci nezletilé jsou v příbalovém letáku očkovací látky upozorňováni na možná nebezpečí, spojená s vedlejšími účinky, je jim sdělována informace, že zdraví dítěte může být aplikací očkování trvale poškozeno, případně může dítě i zemřít a rodiče jsou tak před aplikací očkování prokazatelně srozuměni s možnými riziky pro případ, kdy by chtěli v budoucnu vznášet jakékoliv nároky v souvislosti s poškozením zdraví dítěte, ačkoliv rodičům vyhláška neumožňuje svobodnou volbu, zda své dítě očkování podrobí. Z procesního hlediska žalobkyně v podané žalobě poukázala na skutečnost, že odvolací správní úřad se nevypořádal s argumenty v odvolání žalobkyně ani s předkládanými důkazy. Nevypořádal se například s tvrzením žalobkyně, že postupem žalované došlo k porušení zákona č. 198/2009 Sb., antidiskriminačního zákona, neboť není splněna podmínka přiměřenosti a nezbytnosti diskriminační praxe. Jelikož zákonní zástupci žalobkyně z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvého stupně nepochopili, že pravým důvodem nepřijetí je skutečnost, že se žalobkyně nepodrobila povinnému očkování, ve svém odvolání se otázkou očkování vůbec nezabývali. Tím byla porušena zásada dvojinstančnosti správního řízení, když důvody rozhodnutí správního úřadu prvého stupně se žalobkyně a její zákonní zástupci dozvěděli až z odůvodnění rozhodnutí správního úřadu druhého (odvolacího) stupně. V konečném důsledku tak bylo dotčeno i jejich základní lidské právo na spravedlivý proces. V bodech XII a XIII podané žaloby odkázala žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2010, č.j.: 3Ads 42/2010 - 92, dostupné na www.nssoud.cz, s jehož závěry se ztotožnila a lze je částečně aplikovat i na případ žalobkyně. Pokud je vyhláška č. 537/2006 Sb. shledána v rozporu s ústavním pořádkem, není platným právním předpisem stanoven rozsah pravidelných očkování, kterému by se ve smyslu ustanovení § 50 zákona č. 258/2000 Sb. mělo podrobit dítě, přijímané do jeslí nebo předškolního zařízení. Pro nesplnění neurčitého příkazu tak ani nebylo možné žalobkyni nepřijmout a napadené rozhodnutí je nezbytné zrušit a správnímu úřadu vrátit k dalšímu řízení. V bodě XIV podané žaloby žalobkyně poukazuje na to, že nemůže ohrožovat ostatní děti v kolektivu, pokud jsou očkované. Správní úřad prvého stupně měl možnost zjistit, zda se v předmětném kole