4 Ads 20/2007 — Nejvyšší správní soud

3 Ad 3/2010- 27 - text 7 pokračování 3 Ad 3/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobkyně: V. M., zastoupená JUDr. Alenou Fojtíkovou, advokátkou, se sídlem ve Frýdku- Místku, U Staré pošty 53, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 29.ledna 2010, č. 12/2010, t a k t o : I. Rozhodnutí ministra vnitra č. 12/2010 ze dne 29.1.2010, a rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru č.j. OSZ-140945/V-Že-2009 ze dne 12.10.2009, se z r u š u j í a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 6.800,- Kč k rukám JUDr. Aleny Fojtíkové, advokátky, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 23.3.2010 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí ministra vnitra (dále jen ,,ministr“) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra (dále jen ,,ministerstvo“ nebo „správní orgán I. stupně“) ve věcech služebního poměru ze dne 12.10.2009, č.j. OSZ-140945/V-Že-2009. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně žalobkyni přiznal příspěvek za službu v souvislosti se skončením jejího služebního poměru ke dni 1.9.2009. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ministr konstatoval, že odvolatelka namítá, že jí měl být poslední hrubý měsíční služební příjem rozhodný pro stanovení výše příspěvku za službu stanoven z hrubého služebního příjmu za měsíc srpen 2009, tedy ze služebního příjmu určeného výlučně podle § 117 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (dále jen „zákon č. 186/1992 Sb.“), a nikoliv podle vyhlášky č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky (dále jen „vyhl. č. 287/2002 Sb.“). Na podporu svého stanoviska poukázala odvolatelka na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, č.j. 4 Ads 20/2007-59. K tomuto rozsudku ministr uvedl, že označený rozsudek nemá pro ministerstvo precedenční povahu a byl závazný pouze pro konkrétní případ a pro Městský soud v Praze. Dále ministr uvedl, že skutečnost vyplývající z § 117 zákona č. 186/1992 Sb., tedy že příspěvek za službu se vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu příslušníka před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, není v rozporu s úpravou obsaženou v § 76 vyhl. č. 287/2002 Sb., která následně upřesnila obecnou právní úpravu obsaženou v zákoně. Smyslem a cílem tohoto upřesnění bylo upřednostnění prvku ochrany před případnou nahodilou možností pohybu proměnlivých složek služebního příjmu. V podané žalobě namítá žalobkyně nezákonnost napadených rozhodnutí a konkrétně uvádí, že nesouhlasí s názorem žalovaného, že pro stanovení výše příspěvku za službu, kdy je rozhodný poslední hrubý měsíční příjem za měsíc srpen 2009, je pro výpočet hrubého měsíčního příjmu aplikován § 76 vyhl. č. 287/2002 Sb. Finanční částka hrubého měsíčního příjmu je zúžena a neodpovídá tak hrubému měsíčnímu příjmu za měsíc srpen 2009 podle výplatní pásky žalobkyně vedené mzdovou účtárnou zaměstnavatele. Žalobkyně dále poukázala na § 226 věta první zákona č. 361/2003 Sb., dle něhož příslušník, jehož služební poměr skončí do 3 let po nabytí účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., a který nesplnil podmínku doby služby pro nárok na výsluhový příspěvek, má nárok na příspěvek za službu podle právních předpisů platných do 31.prosince 2006. Tímto dle ust. § 117 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., příspěvek za službu činí 20% služebního příjmu a za každý další rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle § 117 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru. V daném případě žalobkyni vznikl dle odsloužených a započtených 11 let nárok na příspěvek za službu ve výši 21% služebního příjmu. Při výpočtu příspěvku za službu bylo postupováno dle zákona č. 186/1992 Sb., který byl upraven vyhláškou č. 287/2002 Sb., jenž v § 76 definuje poslední hrubý měsíční příjem policisty a tímto ho zužuje. V případě žalobkyně tedy nelze ust. § 76 uvedené vyhlášky použít, neboť jeho aplikací byla žalobkyně poškozena a nepřípustně omezena ve svých nárocích na příspěvek za službu, a to použitím právního předpisu, který není v souladu se zákonem samotným, tedy normou nižší právní síly. Žalobkyně namítá, že ministerstvo nemělo v daném případě aplikovat vyhl. č. 287/2002 Sb., neboť při určení výše příspěvku za službu znamenala její aplikace horší výsledek, než by přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona. Poslední hrubý měsíční příjem, který má být pro výpočet použit, je hrubý příjem za měsíc srpen 2009, jenž činil 36.235,- Kč. Průměrný hrubý měsíční příjem žalobkyně za posledních 12 měsíců dle výpočtu žalovaného však činí 31.132,- Kč. Žalovaný použil pro výpočet poslední hrubý měsíční příjem za měsíc srpen 2009, který dle jeho výpočtu činí 31.218,- Kč a pro jeho výpočet aplikoval již uvedený § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Závěrem žalobkyně poukázala na podporu výše uvedeného i na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4Ads 20/2007-59. V písemném vyjádření k žalobě navrhl žalovaný zamítnutí žaloby a k meritu věci poukázal na ustanovení § 121 zákona č. 186/1992 Sb., dle něhož ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru. Tímto předpisem je vyhláška, podle jejíhož ust. § 76 odst. 1, 4 a 5 je posledním hrubým měsíčním příjem policisty služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou (platový tarif, osobní příplatek, příplatek za vedení, příplatek za zastupování, hodnostní příplatek a zvláštní příplatek) a dále zvýšení služebního příjmu o průměrný měsíční úhrn proměnlivých složek (příplatek za službu v noci, příplatek za službu v sobotu a v neděli, služební příjem za službu ve svátek, příplatek za dělenou směnu, služební příjem za službu konanou nad základní dobu služby) a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku. V daném případě poslední hrubý měsíční příjem žalobkyně za měsíc srpen 2009 byl vypočten ze složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou, tj. platový tarif (25.010,- Kč), osobní příplatek (800,- Kč), zvláštní příplatek (4.500,- Kč). Průměrný měsíční úhrn proměnlivých složek a odměn za rok 2008 činil 908,- Kč. Poslední hrubý měsíční služební příjem jmenované tak činil celkem 31.218,- Kč. Průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru se zjišťuje z dosažených služebních příjmů za 12 kalendářních měsíců před skončením služebního poměru. Průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, tj. za měsíce září 2008 - srpen 2009, činil 31.132,- Kč a byl tedy nižší, než poslední hrubý měsíční služební příjem. Žalobkyně již při podání žádosti o příspěvek za službu písemně vyjádřila svůj nesouhlas s podklady pro vyměření příspěvku uvedený v žádosti o příspěvek za službu Krajským ředitelstvím policie Severomoravského kraje a požadovala, aby za její poslední hrubý služební příjem byla považována částka 36.235,- Kč, která je vykázána na vyúčtování služebního příjmu za měsíc srpen 2009, což nemohlo však být s odkazem na § 76 vyhl. akceptováno. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce (výzva k vyjádření ohledně možnosti rozhodnout ve věci bez jednání byla zástupci žalobkyně doručena dne 19. 4.2010) ani žalovaný ve stanovené lhůtě dvou týdnů svůj nesouhlas s takovým projednáním věci nevyjádřili (výzva k vyjádření ohledně možnosti rozhodnout ve věci bez jednání byla žalovanému doručena dne 11.5.2010). Měs