1 As 28/2010 — Nejvyšší správní soud

7 A 70/2010- 52 - text 9 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara ve věci žalobce: Mgr. R.S., zast. JUDr. Janem Žákem, advokátem, sídlem Praha 2, Anny Letenské 34/7, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.3.2010, č.j. MHMP/203060/2010, OMK/1047/2010, t a k t o : I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 12.3.2010, č.j. MHMP/203060/2010, OMK/1047/2010, a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10 ze dne 20.1.2010, č.j. P10-005138/2010, se zrušují. II. Úřadu městské části Praha 10 se nařizuje poskytnout žalobci do 25 dnů od právní moci tohoto rozsudku informaci obsahující jména a příjmení členů zastupitelstva, Rady městské části Praha 10, zaměstnanců Úřadu městské částí Praha 10 a manželů/manželek všech těchto osob, kteří uzavřeli s městskou části Praha 10 úplatnou nebo bezúplatnou smlouvu o převodu bytu nebo smlouvu o smlouvě budoucí o převodu bytu, a to s uvedením identifikace bytu a sjednané ceny. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6.800,- Kč a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám do jeho právního zástupce JUDr. Jana Žáka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10, kterým byla zamítnuta jeho žádost o poskytnutí informace ze dne 8.8.2009 ohledně privatizace bytů svěřených do správy městské části Praha 10, a zároveň uložení povinnosti poskytnout požadovanou informaci. Dle žaloby žalovaný nesprávně aplikoval ust. § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále zákon o svobodném přístupu k informacím nebo zákon), dle kterého povinný subjekt poskytne informace o osobě, které poskytl veřejné prostředky, neboť bytové jednotky obce byly nájemcům prodávány za zvýhodněnou cenu. Prodejem bytů jejich nájemníkům za zvýhodněnou cenu dle žaloby došlo ke vzdání se práva na výnos za poskytnuté veřejné prostředky ve smyslu § 8b zákona, neboť dle § 3 odst. 2 písm. e) zákona č. 316/2006 Sb., o zprůhlednění finančních vztahů, se za poskytnuté veřejné prostředky považuje i vzdání se práva na obvyklý výnos za poskytnuté veřejné prostředky. Nabyvatelé bytů jsou dle žalobce příjemci veřejných prostředků ve smyslu § 8b zákona. K prokázání zvýhodněné ceny žalobce předložil znalecké posudky, ze kterých má plynout, že cena bytů byla určena jako poměrná část ceny domu, tedy za cenu nižší než kdyby byl byt oceněn samostatně. Dále byla cena stanovena ke dni 28.6.2004, přestože byly posudky zhotoveny v období 2007-2009. Při 10 % růstu ceny bytů ročně byla dle žalobce posudkem stanovená cena o 40 % nižší, než byla cena bytů v době zhotovení posudku. Při stanovení ceny bytů bylo dle žalobce přihlédnuto k existenci nájemní smlouvy na dobu neurčitou, a proto byla konečná cena bytů určena ve výši 40 % ceny. Žalobce namítá vady řízení spočívající v nezjištění skutečného stavu věci (skutečné ceny bytů) v rozporu s § 50 odst. 4 s.ř., kdy žalovaný opřel své tvrzení o obvyklé ceně prodaných domů pouze o existenci obecně závazných předpisů upravujících postup při prodeji obecních bytů, aniž by zkoumal tvrzení žalobce. Pokud měl žalovaný za to, že žalobce neprokázal své tvrzení, měl jej vyzvat k doplnění důkazů a zároveň měl nechat zpracovat znalecký posudek na stanovení obvyklé ceny privatizovaných bytů. Dále žalovaný neseznámil žalobce s provedenými podklady (předpisy upravující prodej bytů a další provedené žalobou nespecifikované podklady). Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Vzhledem k ust. § 90 odst. 1 písm. c) s.ř. žalovaný nemohl změnit rozhodnutí povinného subjektu, neboť se požadované informace vztahovaly k samostatné působnosti městské části. Ceny privatizovaných bytů byly stanoveny znalcem na základě platných předpisů o oceňování majetku v souladu se Zásadami postupu při prodeji bytových domů ve vlastnictví hl. m. Prahy, které schválilo zastupitelstvo hl. m. Prahy usnesením ze dne 24.6.1999, č. 09/14, jehož přílohu č. 1 tvoří Rámcová pravidla pro prodej obecních bytů a nebytových prostor v nemovitostech ve vlastnictví hl. m. Prahy podle zákona č. 72/1994 Sb. Dle žalovaného nelze v dané věci aplikovat ust. § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím, jestliže bylo postupováno při prodeji bytů v souladu se zákonem a stanovenými pravidly. I kdyby byli účastníci privatizace příjemci veřejných prostředků ve smyslu § 8b zákona, nebyl by povinný subjekt oprávněn zpracovávat bez jejich souhlasu jejich osobní údaje vytvářením a vedením jejich evidencí a přehledů z hlediska pracovních vztahů k povinnému subjektu nebo z hlediska jejich zastávaných funkcí. Na danou situaci by se vztahovalo omezení práva na informaci dle § 8a zákona s odkazem na § 5 a 10 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Žalovaný nebyl povinen dát možnost žalobci se vyjádřit k podkladům, pokud na základě stejných podkladů vyšel pouze z jiného právního názoru. Ze správního spisu plynou tyto rozhodné skutečnosti : Žalobce dne 8.8.2009 požádal Úřad městské části Praha 10 o poskytnutí informace obsahující jména a příjmení členů zastupitelstva, Rady městské části Praha 10, zaměstnanců Úřadu městské části Praha 10 a manželů/manželek všech těchto osob, kteří uzavřeli s městskou částí Praha 10 úplatnou nebo bezúplatnou smlouvu o převodu bytu nebo smlouvu o smlouvě budoucí o převodu bytu, a to s uvedením identifikace bytu a sjednané ceny. Rozhodnutím Úřadu městské části Praha 10 ze dne 20.1.2010, č.j. P10-005138/2010, nebylo dle § 8a zákon o svobodném přístupu k informacím žádosti žalobce vyhověno a informace nebyla poskytnuta (co do výroku srovnej ust. § 15 zákona). Úřad městské části Praha 10 konstatoval, že je povinnou osobou ve smyslu zákona, avšak poskytnutím požadované informace by bylo porušeno právo fyzické osoby na soukromí, bez souhlasu dotčených osob tak nelze informaci poskytnout. Zároveň nelze aplikovat výjimku dle § 5 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů, neboť se požadovaná informace netýká úřední činnosti ani pracovního zařazení osob, nýbrž osobního vlastnictví. Dále povinný uvedl, že odprodej obecních bytů jejich nájemníků za ceny stanovené kvalifikovaným způsobem dle stanovených pravidel nelze považovat za poskytnutí veřejných prostředků ve smyslu § 8b zákona, nehledě k tomu, že pro splnění stanovených podmínek nebylo rozhodné, zda je privatizující nájemník zaměstnanec úřadu nebo zastupitel. V odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10 žalobce namítl, že veřejnými prostředky ve smyslu § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím se rozumí nejen peněžní prostředky, ale i movité a nemovité věci. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 12.3.2010, č.j. MHMP/203060/2010, OMK/1047/2010, bylo odvoláním napadené rozhodnutí potvrzeno, neboť bytové jednotky byly oprávněným nájemníkům prodány za cenu obvyklou v souladu s obecně závaznými právními předpisy, tudíž je nelze považovat za příjemce veřejných prostředků ve smyslu § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím a zároveň s ohledem na podmínky stanovené v 8a zákona nelze poskytnout ani jejich základní osobní údaje. Městský soud v Praze přezkoumal bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s. žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, vycházejíc přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Věc posoudil následovně. Zákon o svobodném přístupu k informacím upravuje povinnost tzv. povinných subjektů poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, kterými jsou podle § 2 odst. 1 zákona státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Není tak sporu, že Úřad městské části Praha 10 je povinným subjektem dle § 2 odst. 1 zákona. Požadované informace se vztahovaly k působnosti povinného, neboť jde o informace ohledně majetku obce (resp. obci svěřeného), zaměstnanců, zastupitelů Městské části Praha 10 a členů Rady, na Úřad městské části Praha 10. Proto se na Úřad městské části Praha 10 obecně vztahuje povinnost poskytnout informaci dle zákona, pokud není dána zákonná výluka z této povinnosti. Právo na informace garantuje každému Listina základních práv a svobod v čl. 17, podle kterého je právo na informace zaručeno a lze jej omezit jen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Právo na informace je jednou z důležitých záruk zákonnosti ve veřejné správě, slouží ke kontrole činnosti veřejné správy a umožňuje nejen občanům kvalifikovaně (informovaně) se podílet na správě věcí veřejných. Provedení Listinou garantovaného práva na informace zabezpečuje zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákon o svobodném přístupu k informací