— Nejvyšší správní soud

8 Ad 4/2010- 43 - text 9 pokračování 8Ad 4/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Ing. J. K., proti žalovanému: Ministerstvo obrany, Tychonova 1, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 30. 3. 2009, č.j. 126/2009-1416, t a k t o : I. Rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 30. 3. 2009, č.j. 126/2009-1416, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2000,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 30. 3. 2009, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí velitele VÚ 1618 Praha ze dne 26. 1. 2009, č.j. 81124-1/22/2009/DP-1618, jímž nebylo vyhověno žádosti žalobce, aby mu 1) byl za dobu jeho působení v zahraniční misi EUFOR RD CONGO od 11. 4. - 27 .7. 2006 a 23. 10. - 15. 12. 2006 ve smyslu ust. § 11, odst. 3 zákona č. 143/1992 Sb., a ust. § 9, odst. 24 Nařízení vlády č. 330/2003 Sb. vyplacen zvláštní příplatek v jiné než české měně; 2) byla dle § 143 odst. 1 písmeno b) zákona č. 221/1999 Sb. započtena doba strávená v misi EUFOR RD CONGO ve zvýhodněném zápočtu dvojnásobně; 3) bylo jeho působení v misi EUFOR RD CONGO vyhodnoceno v souladu s bojovými tradicemi a zvyklostmi platnými v AČR. Odvolací orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že okolnosti působení odvolatele v zahraniční operaci EUFOR RD CONGO (EU OHQ Postupim) v době od 11. dubna 2006 do 27. července 2006 a od 23. listopadu 2006 do 15. prosince 2006 byly v rámci prvoinstančního řízení řádně a průkazně zjištěny. Pro posouzení nároku odvolatele na zvláštní příplatek v jiné než české měně podle zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových organizacích (dále jen zákon o platu), v tehdy platném znění, je zásadní skutečnost, že v případě působení odvolatele v Postupimi (SRN) se od počátku nejednalo o vyslání sil a prostředků ozbrojených sil do zahraniční operace, tj. mimo území České republiky. Z tohoto důvodu nebyl s odvolatelem sepsán personální pohovor o vyslání do zahraniční operace a nebyla u něj realizována ani žádná další opatření, která jsou podle interních normativních aktů resortu MO pro vojáky z povolání v případě takového vyslání nezbytná (např. odborný výcvik, lékařské vyšetření, apod.). Status zahraniční operace navíc místo v Postupimi nenabylo ani v následujícím období, kdy zde působili další vojáci z povolání. Z tohoto důvodu se v případě působení odvolatele v Postupimi v roce 2006 nejednalo o vyslání v rámci jednotky mnohonárodních sil mimo území České republiky ve smyslu § 11 odst. 3 zákona o platu, za které by mu náležel zvláštní příplatek v jiné než české měně tak, jak odvolatel požaduje. Vzhledem k tomu byl u odvolatele pro jeho působení mimo území České republiky použit nejvhodnější právní institut, a to zahraniční služební cesta, ve smyslu § 14 a 71 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen zákon o vojácích z povolání), i když tento institut nebyl s ohledem na charakter činnosti odvolatele v Postupimi zcela ideální a bezproblémový. Tato skutečnost přitom byla v prvoinstančním řízení jasně prokázána a je také uvedena v odůvodnění napadeného rozhodnutí, stejně jako popis okolností, které ve svém důsledku vedly k tomu, že v Postupimi působil právě odvolatel a že jeho odjezd probíhal v určité časové tísni. Pokud jde o řízení o výsluhových náležitostech odvolatele, to již bylo pravomocně skončeno (odvolatel v tomto řízení žádný opravný prostředek neuplatnil, ačkoliv byl o něm řádně poučen), a proto již není možné v rámci jiného řízení o výši přiznaného výsluhového příspěvku zpětně rozhodovat. Konečně, odvolací orgán se ztotožňuje s odůvodněním prvoinstančního orgánu také ohledně požadavku odvolatele „vyhodnotit mé působení v misi EUFOR RD CONGO v souladu s bojovými tradicemi a zvyklostmi platnými v ČR“, neboť ten se netýká řízení, upraveného částí deváté zákona o vojácích z povolání, a navíc není od počátku jasně specifikován, tj. není prakticky zřejmé, čeho se odvolatel touto větou vlastně dožaduje. Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobce uvedl, za jakých okolností podal předmětnou žalobu nejprve k Okresnímu soudu v Olomouci, dále popsal průběh řízení před služebními orgány a zejména podrobně vylíčil okolnosti svého vyslání do SRN v rámci operace EUFOR RD CONGO. Dále poukázal na procesní vady, které provázely řízení o jeho žádosti ze dne 11. 11. 2008, namítl nedostatky ve zjištění skutkového stavu, zejména v důsledku neprovedení některých důkazů, a nesprávnost závěru žalovaného ohledně právní povahy jeho vyslání do zahraniční vojenské operace. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zejména uvedl, že žalobce nebyl vyslán v rámci jednotky mnohonárodních sil, resp. k výkonu služby do zahraničí, pročež nebyla naplněna zákonem stanovená podmínka pro výplatu zvláštního příplatku v jiné než české měně. Povaha služby, kterou žalobce konal na zahraničním pracovišti, by neměla vliv na jemu přiznaný výsluhový příspěvek, neboť mu byl přiznán v nejvyšší zákonné výši. Požadavkem žalobce na vyhodnocení jeho působení v misi EUFOR RD CONGO se žalovaný nezabýval, protože není jasně specifikován. Při jednání soudu dne 31. října 2013 žalobce setrval na obsahu své žaloby, a nadto poukázal na skutečnost, že správní spis, předložený soudu, byl dodatečně doplněn o kopie dokumentů – vnitřních rozkazů zástupce ředitele sekce, které byly pořízeny až po vydání napadeného rozhodnutí. Dále trval na názoru, že v rámci zahraniční operace EUFOR RD CONGO vykonával vojenskou službu v zahraniční vojenské operaci, nikoliv uskutečnil zahraniční služební cestu. Po poučení soudem upravil závěrečný návrh své žaloby tak, že navrhuje zrušení jak rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, tak i jemu předcházející rozhodnutí velitele VÚ 1618 Praha. Zástupce žalovaného setrval na stanovisku vyjádřeném ve sdělění ze dne 11. 6. 2010 a navrhl zamítnutí žaloby. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nutno zrušit pro nepřezkoumatelnost. Jak je z napadeného rozhodnutí a z obsahu správního spisu zřejmé, žalobce se svou žádostí ze dne 11. 11. 2008 obrátil na ministryni obrany s tím, aby Ministerstvo obrany ČR uznalo jeho působení v misi EUFOR RD CONGO jako službu v jednotkách mnohonárodních ozbrojených sil v zahraničí. Žalobce v žádosti uvedl, že dne 10. dubna 2006 byl na základě aktivačního rozkazu orgánu EU vyslán do mise EUFOR RD CONGO. Službu v zahraniční misi EUFOR RD CONGO vykonával na Operačním velitelství EU vPostupimi (SRN) v době od 11. 4. - 27 .7. 2006 a 23. 10.-15. 12. 2006. Po dobu jeho působení v zahraniční misi EUFOR RD CONGO mu nebyl vyplácen zvláštní příplatek v jiné než české měně, jak upravoval v té době platný RMO ČR č. 49 ze dne 2. prosince 2003 - Poskytování zvláštního příplatku v jiné než české měně v rezortu. Při zániku služebního poměru nebyla žalobci do výkazu dob a kategorií funkcí započtena doba působení v misi EUFOR RD CONGO ve zvýhodněném zápočtu dvojnásobně tak, jak stanoví § 143 odst. 1 písmeno b) zákona 221/1999 Sb. Žalobce proto žádal vyplacení zvláštního příplatku v jiné než české měně za dobu jeho působení v zahraniční misi EUFOR RD CONGO tak, jak stanoví právní normy, dále zpočtení doby strávené v misi EUFOR RD CONGO ve zvýhodněném zápočtu dvojnásobně a vyhodnocení svého působení v misi EUFOR RD CONGO v souladu s bojovými tradicemi a zvyklostmi platnými v Armádě České republiky. Ze správního spisu je zřejmé, že kancelář ministryně obrany předala tuto žádost k řešení náčelníkovi Generálního štábu Armády české republiky, jehož zástupce dne 28. 11. 2008 požádal žalobce o další listinné podklady, zejména kopii personálního pohovoru, personálního rozkazu Ředitele personální podpory MO a další dokumenty, který žalobce může své tvrzení o vyslání do operace prokázat. Téhož dne si od Ředitelství personální podpory MO vyžádal písemné stanovisko ohledně toho, na základě jakých personálních opatření žalobce v zahraniční operaci působil a zda se jednalo o vyslání do zahraniční operace ve smyslu § 11 odst. 3 zákona č. 143/1992 Sb. Stejnou žádost zaslal i řediteli sekce rozvoje druhů sil – operační sekce MO. Ředitel Ředitelství personální podpory MO dne 12. 12. 2008 na žádosti zástupce náčelníka generálního štábu sdělil, že žalobce nebyl vyslán žádným personálním rozkazem ředitele Ředitelství personální podpory MO do předmětné mise. Ing. K. byl vysílán do zahraničí formou služebních zahraničních cest, a to vnitřními rozkazy zástupce ředitele selce – ředitele operačního odboru Sekce rozvoje druhů