1 As 94/2009 — Nejvyšší správní soud

8 Ca 155/2009- 42 - text 6 pokračování 8Ca 155/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: M. P., zastoupen JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem se sídlem Strakonice, Bezděkovská 53, proti žalovanému: Policejní prezídium, Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, pošt. schránka 62, 170 89 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2009, č.j. PPR-10568-3/ČJ-2009-0099US, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál České Budějovice č.j. KRPC-20847-6/ČJ-2009-0200IZ ze dne 1. 4. 2009, kterým byly žalobci zajištěny zbrojní průkaz č. AK 113660, brokovnice – broková kozlice vz. CZ 584-04, hlaveň vz. CZ 584-15, kulovnice opakovací Sauer& Sohn, vz. Sauer 200, a průkazy zbraně MS 675846, MS 675847 a MS 679871. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že podnětem pro zahájení správního řízení o zajištění zbrojního průkazu, průkazů zbraní a zbraní (dále jen „zajištění ZP“) účastníku řízení bylo usnesení Policie ČR, Správa Jihočeského kraje, služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality České Budějovice vydané dne 20.11.2007 pod č.j. PJC-205/TČ-HK-2006, kterým bylo zahájeno trestní stíhání proti účastníku řízení pro trestný čin: porušování povinností řízení o konkurzu podle § 126 odst. 2 trestního zákona, podvod podle § 250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona a zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, odst. 2 trestního zákona. Usnesením Okresního státního zastupitelství ze dne 20.08.2008, č.j. ZT 526/2007, bylo zastaveno trestní stíhání pro porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 2 trestního zákona. Správní řízení o zajištění ZP bylo zahájeno dne 27.03.2009 a dne 1. 4. 2009 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí ve věci, v jehož odůvodnění poukázal na to, že žalobce je trestně stíhán pro úmyslně spáchané trestné činy, na které se vztahuje ustanovení § 22 odst. t písm. c) zákona o zbraních, a proto rozhodl, s ohledem na závažnost spáchaných trestných činů a způsobenou škodu, o zajištění zbrojního průkazu, průkazů zbraní, zbraní a střeliva žalobce podle § 57 odst. 1 zákona o zbraních. Na základě žalobcova odvolání žalovaný správní orgán věc přezkoumal a neshledal vady, pro které by rozhodnutí I. stupně nebylo v souladu s právními předpisy. Žalovaný konstatoval, že zákon o zbraních umožňuje podle ust. § 57 odst. 1 omezit dispoziční právo ke zbrani jejímu legitimnímu držiteli formou zajištění ZP. Zajištění je možné tehdy, bylo-li zahájeno trestního stíhání proti držiteli zbrojního průkazu a pokud toto trestní stíhání je vedeno pro trestný čin uvedený v § 22 odst. 1 zákona o zbraních. Oba předpoklady pro zahájení správního řízení byly splněny, protože trestní stíhání účastníka, který je držitelem zbrojního průkazu bylo zahájeno, a to pro trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1 a 2 trestního zákona a zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1 a 2 trestního zákona . Každý z nich je úmyslným trestným činem, a tedy jsou „jiným úmyslným trestným činem" ve smyslu § 22 odst. 1 písm. c) věta první zákona o zbraních. Institut zajištění ZP je správní opatření, které nemá charakter vyslovení viny za spáchaný trestný čin ani sankční povahu a je svou povahou preventivní. Neomezené držení a nošení střelných zbraně by významně kolidovalo s veřejným zájmem, který lze vymezit jako stav možného i konkludentního vyhrožování nebo ohrožení osob zúčastněných na projednávané trestní věci. Je tu tedy přítomen veřejný zájem na ničím neovlivňovaný průběh trestního řízení. Prostřednictvím § 57 zákona o zbraních je tedy regulován poměr osoby ozbrojené a jejího okolí v případě kolize veřejného zájmu na právně předvídatelný průběh trestního řízení s obecně přijímaným náhledem na střelnou zbraň jako na předmět ohrožující, a to již svou fyzickou podstatou a existencí její držby. Držitel zbrojního průkazu má zákonem přiznanou možnost disponovat, v mezích právních předpisů, se střelnou zbraní. Pokud dosáhne úmyslné jednání držitele zbrojního průkazu takové intenzity, že je proti němu zahájeno trestní stíhání, pak je tato možnost omezena pro doložitelné úmyslné nerespektování právních norem. Je tu tedy přítomna presumpce právně předvídatelného chování držitele zbrojního průkazu s výhradním ohledem na subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu. Pokud pomine důvod, který vedl k zajištění ZP, bez zbytečného odkladu je nutné zajištěné věci vrátit. Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobce uvedl, že správní orgán byl povinen zdůvodnit, proč využil možnosti omezit žalobce na jeho právech, pokud mu zákon dává k takovému opatření možnost, nikoliv povinnost. Dále namítl, že v předmětné věci správní orgán možnost rozhodnout o zajištění vůbec neměl, jelikož si nesprávně vyložil ustanovení § 22 odst. 1 zákona o zbraních, které nedává možnost zajistit zbraně v případě zahájení trestního stíhání pro jakýkoliv trestný čin. Navrhl proto, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl žalobní námitky s tím, že v rozhodnutí správních orgánu obou stupňů jsou uvedeny věcné důvody, které vedly k vydání napadného rozhodnutí, a dále že žalobce odmítá připustit existenci ust. § 22 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jako i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se především zabýval tím, zda žalobou napadené rozhodnutí je přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví, vědom si názoru Nejvyššího správního soudu, vyjádřeného v rozsudku ze dne 30. 9. 2004, č. j. 5 As 29/2003 – 68 (č. 790/2006 Sb. NSS), z něhož se podává zejména závěr, že „[r]ozhodnutí o zajištění zbrojního průkazu a zbraně podle § 50 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, je úkonem předběžné povahy, který je vyloučen ze soudního přezkumu [§ 70 písm. b) s. ř. s.].“ Městský soud v Praze však konstatoval, že tento názor Nejvyššího správního soudu byl překonán jeho pozdější judikaturou, a to zejména rozsudkem ze dne 26. května 2010, č.j. 1 As 94/2009 – 70. Tam Nejvyšší správní soud s odkazem na rozhodnutí rozšířeného senátu ze dne 27. 10. 2009, č. j. 2 Afs 186/2006 - 54 (č. 1982/2010 Sb. NSS), dospěl k závěru, že „Rozhodnutí o zajištění zbrojního průkazu tedy není rozhodnutím předběžné povahy vyloučeným ze soudního přezkumu podle § 70 písm. b) s. ř. s.“ Za tohoto stavu věci tak soud přistoupil k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Žalobce především namítl, že dává-li zákon správnímu orgánu možnost, nikoliv povinnost, určitým způsobem rozhodnout, pak správní orgán musí zdůvodnit, proč, za splnění dalších zákonných podmínek, této možnosti využívá. Žalobce již v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu l.stupně namítal, že rozhodnutí o zajištění zbraní přišlo po 1,5 roce jeho trestního stíhání, kdy z jeho chování nevzešla jediná příčina, která by nasvědčovala závěru, že je nutné mu zbraně zajistit. Dává-li zákon správnímu orgánu možnost správním rozhodnutím občana omezit v jeho právech, pak správní orgán zcela nepochybně musí zkoumat, zda jsou dány důvody k tomu, aby k takovému zásahu přikročil a pokud takové důvody shledá, pak je ve svém rozhodnutí musí uvést. Podstatu této žalobní námitky shledal soud správnou, avšak v projednávané věci není námitka důvodná. Podle ust. § 57 odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, příslušný útvar policie může rozhodnout o zajištění zbraně, střeliva, zakázaného doplňku zbraně, zbrojního průkazu, průkazu zbraně nebo zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva, jestliže proti držiteli zbrojního průkazu nebo zbrojního průvodního listu bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v § 22 odst. 1 nebo bylo zahájeno správní řízení pro přestupek uvedený v § 76 odst. 1 písm. a), § 76a odst. 1 písm. a), b) anebo d), § 76a odst. 4 písm. a), § 76a odst. 5 písm. a) anebo b) nebo v § 76a odst. 11 písm. a) anebo b). Není sporu o tom, že zákon v citovaném ustanovení dává správnímu orgánu možnost rozhodnout o zajištění zbraně, zbrojního průkazu, průkazu zbraně, apod., nikoliv tedy povinnost. V takovém případě je nezbytné, aby správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí o zjištění vyložil, z jakých důvodů přikročil k realizaci tohoto svého oprávnění, tedy aby uvedl, jaké skutečnosti jej vedly k závěru o tom, že takového zajištění je třeba. Z obsahu správního spisu je však zřejmé, že rozhodnutí správních orgánů obou