3 Ads 56/2013 — Nejvyšší správní soud

8 Ca 318/2009- 39 - text 8 pokračování 8Ca 318/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové ve věci žalobce: J. H., zast. JUDr. Irenou Wenzlovou, advokátkou, AK Litoměřice, Sovova 709/5, proti žalovanému: Policie České republiky, Policejní prezidium, se sídlem Praha 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 21.9..2009, č.j.: PPR-20321-9/ČJ-2008-99KP t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí policejního prezidenta, jímž bylo změněno rozhodnutí ředitele Policie České republiky správy Severočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 15.12.2006 č.j. PSV-8-862/FPO-26-2006 a to tak, že část výroku, která zní: „podle § 155 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků PČR (dále též ZSP), ve spojení s § 253 odst. 2 a § 256 odst. 1 a 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce (dále i ZP), zaplatit České republice-Ministerstvu vnitra, územní pracoviště: Policie ČR-Správa Severočeského kraje, Ústí nad Labem, Lidické nám. 899/9 (dále též „policie“) 12% úroky z prodlení z částky 1.033.800,- Kč za dobu ode dne 4.9.1999 do 8.10.2006, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ byla změněna na „podle § 95 zákona č. 361/2003 Sb. ve spojení s § 14 odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, zaplatit České republice-Ministerstvu vnitra, organizační složce státu Krajskému ředitelství policie Severočeského kraje Ústí nad Labem částku 880.968,- Kč jako úroky z prodlení ve výši 12% z částky 1.033.800,- Kč za dobu ode dne 2.9.1999 do 8.10.2006 a to do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“ a v dalším bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. V odůvodnění pak policejní prezident zrekapituloval průběh správního řízení a konstatoval, že po předchozím projednání v poradní komisi se podrobně zabýval nejenom námitkami žalobce, ale i celou spisovou dokumentací odvolacího řízení a napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, přezkoumal v rozsahu, jaký je uveden v odvolání. Zákonnost přezkoumal v celém rozsahu. Řízení ve věcech služebního poměru podle policejního prezidenta bylo zahájeno a nalézací rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti služebního zákona. Dne 1.1.2007 nabyl účinnosti zákon č. 361/2003 Sb., kde podle § 227 odst. 1 řízení ve věcech služebního poměru zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona provedou služební funkcionáři způsobem stanoveným v tomto zákoně, jestliže je rozhodováno o právu nebo povinnosti v něm obsaženém. V ostatních případech se řízení zastavuje dnem účinnosti tohoto zákona. Policejní prezident uvedl, že úroky z prodlení jsou podle § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. příslušenstvím pohledávky, která vychází z § 95 a násl. ustanovení zákona č. 361/2003 Sb. (dříve z ustanovení § 75 a § 77 služebního zákona). Policejní prezident odkázal na právní větu II. rozsudku Nejvyššího soudu č.j. 11 To 72/85 ze dne 3.10.1985 (Sb. NS 7-8 ročník, str. 413, uveřejněno pod pořadovým číslem 50/86), podle které úroky z prodlení jsou příslušenstvím nároku poškozeného na náhradu škody. Uplatněný nárok na náhradu škody lze upřesnit do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě. Policejní prezident rovněž uvedl, že ze spisové materie odvolacího řízení vyplývá, že dne 21.6.2006 nabyl právní moci rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 5 To 32/2006 ze dne 21.6.2006, kterým bylo mimo jiné žalobci uloženo, že je podle § 228 odst. 1 tr. řádu povinen uhradit na náhradě škody poškozené ČR-PČR správě Severočeského kraje částku ve výši 1.033.800,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázal soud poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. K námitce promlčení celého nároku, když soudy o úrocích nerozhodly, policejní ředitel odkázal na rozsudek městského soudu („soud dovodil, že k uspokojení nároku na úroky z prodlení mohlo legitimně dojít způsobem rozhodnutí služebního funkcionáře“) a konstatoval, že v předmětné věci je podstatné, že Vrchní soud v Praze řádně uplatněnou náhradu škody uznal a rozhodl o ní. Policejní prezident rovněž uvedl, že úroky z prodlení jsou příslušenstvím pohledávky, takže požadovaný nárok na zaplacení úroků z prodlení z částky 1.033.800,- Kč je oprávněný. Poškozený se připojil sdělením č.j. PSV-14-584/E-05-99 ze dne 10.6.1999 se svým nárokem na náhradu škody do trestního řízení, které upřesnil sdělením č.j. PSV-14-74/E-05-99 ze dne 25.8.1999 tak, že byly požadovány i úroky z prodlení. Nelze souhlasit podle policejního prezidenta s tím, že by byl výrok odvoláním napadeného rozhodnutí nejasný v tom, zda jde o požadavek z titulu náhrady škody. Ve výroku rozhodnutí je uvedeno, že je rozhodováno o úrocích z prodlení z částky 1.033.800,- Kč ze dobu ode dne 4.9.1999 do 8.10.2006. K námitkám ohledně marného uplynutí objektivních a subjektivních lhůt podle občanského potažmo pracovního práva policejní prezident uvedl, že tyto normy se na služební poměr nepoužijí, neboť lhůty upravuje zákon č. 361/2003 Sb. samostatně v § 206 a následujících, jedná se o přednost speciální právní úpravy před obecnou. Pokud žalobce odkazoval na § 148 zákona č. 186/1992 Sb., nyní § 207 zákona č. 361/2003 Sb., s tím, že subjektivní dvouletá promlčecí doba marně uplynula již předtím, než se poškozený se svým nárokem připojil k trestnímu řízení, neboť neexistovala žádná zákonná překážka, aby bylo podle zákona o služebním poměru (zákona č. 186/1992 Sb.) postupováno i v průběhu trestního řízení, a že poškozenému byla již nejpozději ke dni zahájení trestního řízení známa výše škody a kdo ji způsobil a stejně tak uplynutí objektivní desetileté promlčecí doby, když k poslednímu skutku, pro který byl žalobce pravomocně odsouzen došlo v květnu 1996, policejní prezident uvedl, že § 148 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb. (nyní § 207 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb.) se týká náhrady škody, nikoli nároku na úroky z prodlení. Pro uplatnění úroků z prodlení platí tříletá lhůta dle § 207 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., neboť se jedná o peněžitý nárok ze služebního poměru odvozovaný od odpovědnosti za škodu podle § 95 zákona č. 361/2003 Sb. Úhradě náhrady škody byl žalobce pravomocně odsouzen. Policejní prezident dále odkázal na ust. § 14 odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb. z něhož je zřejmé, že organizační složka státu Ministerstvo vnitra, územní pracoviště Policie ČR-Správa Severočeského kraje, Ústí nad Labem (od 1.1.2009 Krajské ředitelství policie Severočeského kraje) měla nejenom právo, ale i povinnost požadovat úroky z prodlení odvíjející se od výše škody a délky prodlení s plněním povinnosti náhrady škody. Odvolací orgán tedy k námitce promlčení konstatoval, že práva na náhradu škody a úroky z prodlení bylo řádně a včas uplatněno u příslušného soudu sdělením ze dne 25.8.1999 č.j. PSV-14-74/E-05-99. Policejní prezident dále uvedl, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.11.1992 č.j. 11 To 154/92 jestliže byl obviněný požádán poškozeným o zaplacení způsobené škody, je povinen podle § 563 občanského zákoníku následujícího dne tento dluh zaplatit. Ode dne následujícího po tomto dni je v prodlení. V trestním řízení je pak zpravidla rozhodné, kdy byl obviněný seznámen s výsledky vyšetřování a tak se dozvěděl o požadavku poškozeného na náhradu škody. Tím ovšem není vyloučeno, že se o uplatněném nároku mohl dovědět jindy, tedy i dříve. Pokud se tedy žalobce dozvěděl o požadavku poškozeného dne 31.8.1999, což je zřejmé ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 1T 116/2000 a žalobce to ve svém odvolání nezpochybňuje, měl žalobce podle policejního prezidenta uspokojit nárok policie na náhradu škody 1.9.1999. Protože se náhrada škody v tomto případě neřídí zákoníkem práce, má policejní prezident za to, že není možno uplatnit třídenní lhůtu pro splacení dluhu, jak to učinil služební funkcionář prvního stupně v době, kdy se i na služební poměr uplatňovala některá ustanovení zákoníku práce, z tohoto důvodu proto byla ve výroku rozhodnutí změněna doba trvání prodlení a to od 2.9.1999 do 8.10.2006. Dne 9.10.2006 náhradu škody ve výši určené Vrchním soudem v Praze uhradil. V závěru odůvodnění svého rozhodnutí ještě policejní prezident odkázal na ust. § 6 odst. 1 písm. c) a ust. § 8 zákona č. 273/2008 Sb. a také na nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a na nařízení vlády č. 163/2005 Sb. Rovněž pak policejní prezident uvedl vzorec, který byl pro výpočet úroku použit. Žalobce v žalobě namítal nesprávné právní závěry, jakož i nesprávné hodnocení zjištěného skutkového stavu, kdy o počátku a průběhu adhezního řízení i o všech okolnostech souvisejících svědčí spis KS Ústí nad Labem 1T 116/2000. Žalobce trval na tom, že za situace, kdy poškozený v řízení o uplatněném nároku řádně nepokračoval, když rozsudek