3 Afs 5/2004 — Nejvyšší správní soud

9 Af 56/2010- 50 - text 17 pokračování 9Af 56/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: STROJÍRNY TATRA PRAHA, a.s. v likvidaci, se sídlem Praha 5 – Zličín, K metru 312, IČ: 00674311, zast. JUDr. Janem Hegerem, advokátem se sídlem Jablonec nad Nisou, Dělnická 388, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 14.9.2010, č.j.: 11763/10-1500-105418 t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 14.9.2010, č.j.: 11763/10-1500-105418 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.712,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Jana Hegera. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu zamítlo odvolání podané žalobcem proti platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem pro Prahu 5 dne 5.4.2006 pod č.j. 164135/06/005513/6310, kterým byl žalobci podle § 63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“) sdělen předpis penále za prodlení s úhradou daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2004 do 31.12.2004 v celkové výši 7.619.900,- Kč. V odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací orgán konstatoval, že penále vzniklo na základě vyměřené neuhrazené daně z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“) za zdaňovací období roku 2004 ve výši 47.372.380,- Kč. Odvolání, které žalobce podal proti platebnímu výměru na daňové penále, bylo rozhodnutím Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 20.12.2006 č.j. FŘ 18828/15/06 zamítnuto. Toto rozhodnutí odvolacího orgánu však Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27.5.2010 č.j. 8Ca 66/2007-35 zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil finančnímu ředitelství k dalšímu řízení. Z tohoto důvodu bylo o odvolání rozhodováno znovu. Odvolací orgán následně v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsal námitky uplatněné žalobcem v odvolání proti platebnímu výměru na penále. Ten v odvolání namítal, že předpis daňového penále je nesprávný, nedůvodný a vůči němu krajně nespravedlivý. V této souvislosti zmínil, že dne 17.5.2004 mu byl doručen zajišťovací příkaz č.j. 218675/04/005942/7800 ze dne 12.5.2004 na nesplatnou a nestanovenou DPPO za rok 2004 na částku 80.640.000,- Kč. Žalobce požádal o posečkání s termínem složení této částky do 30.6.2004, této žádosti však správce daně nevyhověl a dne 25.5.2004 vydal pod č.j. 232438/04/005942/7538 exekuční příkaz na částku 80.640.000,- Kč. Exekuci uvedené částky z účtu žalobce mohl správce daně vykonat bez ohledu na žalobcem uplatněné opravné prostředky. Citovaný exekuční příkaz nabyl právní moci dne 2.12.2004. Přes vykonatelnost zajišťovacího příkazu a právní moci exekučního příkazu exekuce provedena nebyla s tím, že žalobce byl od 25.5.2004 zbaven možnosti nakládat se svými peněžními prostředky blokovanými na účtu dle uvedeného exekučního příkazu, a to až do 5.9.2005, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o zastavení řízení č.j. 318465/05/005942/6910, vydané správcem daně dne 31.8.2005, kterým byla zastavena daňová exekuce nařízená exekučním příkazem č.j. 232438/04/005942/7538 ze dne 25.5.2004 k vymožení vykonatelného nedoplatku ve výši 80.640.000,- Kč s odůvodněním, že zajišťovací příkaz pozbyl platnosti. Nicméně v důsledku existence tohoto exekučního příkazu do dne 5.9.2005 byl žalobce zbaven možnosti zaplatit DPPO za rok 2004 v řádném termínu splatnosti daně. Současně s rozhodnutím o zastavení řízení správce daně vydal další exekuční příkaz č.j. 318486/05/005942/6910 na částku 50.403.830,05 Kč, z čehož se DPPO za rok 2004 týkal nedoplatek ve výši 46.829.805,05 Kč. Žalobce dále v odvolání namítl, že podáním ze dne 28.6.2005 upozornil správce daně na blokaci svých prostředků exekučním příkazem, která mu brání v řádném a včasném zaplacení DPPO za rok 2004, když exekuce do této doby nebyla realizována. Správce daně nemohl očekávat, že žalobce zaplatí splatnou daň z volných prostředků, a to ani částečně, neboť mu muselo být jasné, že taková úhrada by jej mohla přivést do finanční tísně. Žalobce se zcela domníval a byl v dobré víře, že správce daně, tak jako dosud, využije všech svých oprávnění a pravomocí a příslušnou částku daně si vybere. Správce daně však svým nesprávným úředním postupem způsobil paradoxní situaci, kdy v důsledku své nečinnosti dostal žalobce do prodlení se splněním daňové povinnosti. V této souvislosti zmínil žalobce zmiňuje rovněž rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu č.j. FŘ 12952/15/05 ze dne 22.11.2005, které se otázkou vymáhání daně a vzniku příslušenství zabývalo na základě odvolání žalobce proti exekučnímu příkazu, který správce daně vydal dne 31.8.2005 pro částku ve výši 50.403.830,05 Kč, v němž finanční ředitelství uvádí na str. 3: „správce daně měl po doručení exekučního příkazu č.j. 232438/04/005942/7538 ze dne 25.5.2004 zaslat peněžnímu ústavu vyrozumění o nabytí právní moci,“ a dále na straně 6 téhož rozhodnutí: „skutečnost, že správce daně nevyrozuměl peněžní ústav o nabytí právní moci a z toho plynoucí následně vzniklé exekuční náklady z dalšího exekučního řízení a též vzniklé penále z neuhrazené DPPO za rok 2004 by mohlo být důvodem pro prominutí příslušenství daně. “ I nadřízený správce daně tedy věc vnímá přinejmenším tak, že správce daně nekonal, jak konat měl, a v žalobci vzbuzuje naději, že mu možná penále, které bude vyměřeno, bude prominuto. Prominout lze ovšem toliko tomu, kdo se provinil a byl za své provinění potrestán. Žalobce je ale toho názoru, že se v daném případě žádným způsobem neprovinil a především nezavinil prodlení se zaplacením daně, když vybrání této daně bylo v podstatě od vydání exekučního příkazu v rukou správce daně a i nejvyšší vyměřená částka byla po celou dobu na účtu žalobce a mohla být správcem daně bez jakýchkoliv problémů včas vybrána. Snížením nebo prominutím penále by dle názoru žalobce rovněž došlo k poskytnutí nedovolené podpory v rozporu s předpisy Evropské unie. Odvolací orgán po shrnutí odvolacích námitek v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že při přezkoumání platebního výměru na daňové penále zjistil následující skutečnosti a došel k těmto závěrům: Dne 29.6.2005 podal žalobce na Finanční úřad pro Prahu 5 pod č.j. 261415/05/005513/6310 přiznání k DPPO za zdaňovací období roku 2004 na daňovou povinnost ve výši 47.372.380,- Kč, kterou správce daně vyměřil v souladu s ust. § 46 odst. 5 ZSDP. Jelikož vyměřenou daň v zákonné lhůtě neuhradil, vzniklo mu v souladu s ust. § 63 ZSDP penále, jehož výši mu správce daně sdělil předmětným platebním výměrem. Podle ust. § 63 ZSDP ve znění účinném do 31.12.2006 je-li daňový dlužník v prodlení, vzniká mu penále za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně, a to od původního dne splatnosti. Penále je splatné dnem, kdy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění. Předpis penále sdělí správce daně daňovému dlužníku platebním výměrem. Dlužná DPPO za zdaňovací období roku 2004 vyměřená a předepsaná na základě výše uvedeného daňového přiznání ve výši 47.372.380,- Kč byla splatná dle ust. § 40 odst. 1 a 3 ZSDP dne 30.6.2005. Jelikož dlužná daň nebyla do 30.6.2005 uhrazena, následujícího dne, tj. dne 1.7.2005, začalo žalobci ze zákona vznikat penále, které bylo také ihned splatné. Správce daně platebním výměrem na daňové penále pouze sdělil předpis tohoto penále a k jeho uhrazení stanovil v souladu s ust § 63 odst. 4 ZSDP náhradní lhůtu splatnosti, protože původní lhůta splatnosti již uběhla. Penále vzniká z dlužného nedoplatku na dani každým dnem poté, co marně uplynula bez úhrady platební povinnosti zákonná lhůta splatnosti, a je též splatné dnem svého vzniku. Rozhodnutí, kterým správce daně sděluje výši penále, má deklaratorní povahu, vznik povinnosti platit penále pouze deklaruje, protože tato povinnost vzniká na základě zákona. Nejde tedy o rozhodnutí konstitutivní povahy, kterým by povinnost platit penále byla zakládána. Předpis penále musí být daňovému dlužníku vždy sdělen, a to nejdéle v promlčecí lhůtě pro vybrání daně dle § 70 ZSDP. Odvolací orgán konstatoval, že platební výměr na penále byl vydán správně a důvodně a žalobcem zmiňovaná daňová řízení nemají na jeho vydání vliv. Dále uvedl, že penále patří mezi sankce, které se uplatňují obligatorně v případě nesplnění povinnosti zaplatit daň ve stanoveném termínu. Penále nabíhá automaticky, bez možnosti ovlivnění této skutečnosti správcem daně. Jestliže z právního předpisu nevyplývá, že by záleželo na správním uvážení správce daně, zda penále uloží či neuloží (např. podle toho, zda daňový subjekt mohl či