8 Afs 111/2005 — Nejvyšší správní soud

9 Ca 410/2009- 74 - text 14 pokračování 9Ca 410/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Ing. I. C., zast. JUDr. Marcelou Vilímkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Vinohradská 37, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Brno, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 13.10.2009, č.j. 5527/09-1100-202289, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze, nyní Odvolacího finančního ředitelství (dále jen žalovaný), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmu fyzických osob (dále jen daň z příjmu) za rok 2002, vydanému Finančním úřadem v Benešově dne 19.4.2005 pod č.j. 40254/05/021910/3646 (dále též správce daně) a dodatečně vyměřena daň ve výši 854 281 Kč. Žalobce v žalobě popsal skutkový stav a namítal pochybení správních orgánů obou stupňů s tím, že nesprávně posoudily charakter obchodní operace realizované žalobcem, zejména pak obsah smlouvy uzavřené mezi žalobcem a panem J., neúplně zjistily skutkový stav, z provedených důkazů vytvořily nesprávné skutkové závěry a skutková zjištění nesprávně právně kvalifikovaly. To vedlo k rozhodnutí, které je v rozporu se zákonem, kdy základ daně a daň byly stanoveny v nesprávné výši. Konkrétně žalobce namítal nesprávnost posouzení právního vztahu založené smlouvou se společností Falkon a právního stavu založené smlouvou s A. J. (dále též A. J.) jako dvou na sobě nezávislých právních vztahů a z toho plynoucího nesprávného závěru o tom, že spolu nesouvisí ani plnění učiněná na základě smluv, tj. výplata částky 3 000 000 Kč žalobci od společnosti Falkon a částky 2 790 000 Kč vyplacené žalobcem A. J. Podle žalobce uzavřením smlouvy se společností Falkon a jejím plněním plnil žalobce svůj závazek ze smlouvy s A. J.. Pokud by nebylo smlouvy s A. J., žalobce by smlouvu se společností Falkon vůbec neuzavíral. Neproběhla by ani plnění, která byla na základě obou smluv realizována. To je zřejmé ze smluv samotných a žalobce na to v řízení opakovaně upozorňoval. Nesprávné pochopení souvislosti obou smluv vyplývá především z nepochopení obsahu smlouvy uzavřené mezi žalobcem a A. J. Z obsahu smlouvy vyplývá, že se jedná nikoliv o smlouvu mandátní, ale o smlouvu, jejímž obsahem je obstarání záležitostí žalobcem pro A. J. vlastním jménem na účet A. J., tedy o smlouvu, odpovídající svým obsahem smlouvě komisionářské ve smyslu § 577 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též obchodní zákoník). Dále poukázal na § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též občanský zákoník) a § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále též daňový řád), přičemž pro výklad projevů vůle v obchodních vztazích platí § 266 obchodního zákoníku, který se zde vykládá podle úmyslu jednající osoby. S využitím těchto interpretačních pravidel je zřejmé, že smlouva uzavřená mezi žalobcem a A. J. odpovídá svým obsahem smlouvě komisionářské, nikoliv mandátní. K tomu žalobce poukázal na základní znaky komisionářské smlouvy, jejíž obsah stručně charakterizoval jako závazek komisionáře vlastním jménem vykonat určitou činnost vymezenou ve smlouvě a výsledek této činnosti následně převést na komitenta. Nemusí se jednat jen o komisní prodej nebo koupi věci, předmětem činnosti komisionáře může být i poskytnutí služeb. Nelze určitý okruh záležitostí z možného předmětu plnění na základě komisionářské smlouvy vyloučit jen proto, že takové plnění je u tohoto smluvního typu méně obvyklé, jsou-li jinak základní znaky tohoto smluvního typu naplněny. Okruh obchodních záležitostí, jenž mohou být zařízeny komisionářem, není obchodním zákoníkem ani jiným právním předpisem nijak vymezen, může jít o jakoukoliv záležitost. Obchodní záležitostí (její součástí) je zpravidla uzavření a plnění smlouvy. V případě žalobce měl A. J. informace o tom, že společnost Falkon má zájem na poskytování poradenských služeb v souvislosti z deblokací ruského dluhu a je připravena vyplatit za ně odměnu. Žalobce nikdy A. J. dotazy, týkající se původu jeho informací ani jeho skutečného zájmu na poskytování služeb společnosti Falkon, nekladl. Nepovažoval to tehdy za podstatné, bylo by i nepatřičné toto činit. Lze předpokládat, že A. J. měl zájem především na odměně, kterou zamýšlela společnost Falkon vyplatit za poskytování služeb. Uzavření a plnění smlouvy se společností Falkon a poskytování služeb nepochybně bylo obchodní záležitostí, která mohla být předmětem komisionářské smlouvy. A. J. patrně nedisponoval potřebnými odbornými znalostmi k výkonu této činnosti, rovněž mohl mít zájem na tom zůstat v pozadí. Proto obchodní záležitost nerealizoval sám, ale využil služeb žalobce. Jestliže někdo má informace o tom, že je zde konkrétní poptávka po určitých službách za zajímavou odměnu, přitom ale nemá možnost, schopnost či zájem tyto služby poskytovat sám, je logické, že si na pořízení této obchodní záležitosti zajistí jinou osobu, která tuto možnost, schopnost a zájem má. Motiv komitenta k uzavření komisionářské smlouvy není pro posouzení obsahu právního úkonu důležitý, důležitý je jeho obsah. K výslechu svědka Ing. J. Č.(dále též Ing. Č.) ze společnosti Falkon, který provedl žalovaný, žalobce uvedl, že žalovaný učinil závěry, které z výpovědí Ing. Č.učinit nelze. To, že svědek neměl povědomí o existenci A. J. a o tom, že smlouva mezi společností Falkon a žalobcem byla žalobcem uzavřena právě na základě smlouvy mezi žalobcem a A. J. a pokynu pana J., vyplývá z povahy komisionářské smlouvy, kdy osoba komitenta nemusí být a obvykle ani není třetí osobě vůbec známa, komitent může zůstat v dané věci v pozadí. Komisionář uzavírá smlouvu s třetí osobou svým jménem, komitentu nevznikají vůči třetí osobě žádná práva ani povinnosti (§ 581 obchodního zákonu). K hodnocení výpovědi A. J. žalovaným žalobce uvedl, že Ing. Č. nemohl mít povědomí o vztahu mezi žalobcem a A. J. Dále poukázal na rozpornost závěrů žalovaného, kdy žalovaný uvedl, že A. J. v uvedeném obchodě jinak nefiguroval, přitom o několik řádků výše žalovaný uvedl, že svědek A. J. uvedl, že on sehnal obchod a najal si žalobce. A. J. tedy byl iniciátorem obchodu. K tomu žalobce zdůraznil, že role A. J. při uzavření smlouvy mezi žalobcem a společností Falkon není podstatná. Žalobce byl tím, kdo vykonával činnost pro A. J., ne naopak. Role A. J. spočívala v tom, že si najal žalobce na činnost uvedenou ve smlouvě mezi žalobcem a A. J.. Obsahem této smlouvy není poskytování žádného plnění A. J. žalobci. Žalobci byl v průběhu výkonu činnosti pro společnosti Falkon v kontaktu s A. J., kterého informoval o průběhu jejich obchodní záležitosti. Není podstatné, zda vůbec a jaké konkrétní aktivity, které měly napomoci úspěchu jednání, A. J. vyvíjel. Z vědomosti nebo nevědomosti Ing. Č.o existenci smlouvy mezi žalobcem a A. J. a o činnosti A. J. před uzavřením smlouvy mezi žalobcem a společností Falkon, i při jejím plnění, nemůže být učiněn závěr o roli A. J., ani o tom, zda oba smluvní vztahy spolu souvisí. Pokud by A. J. měl zájem uzavřít smlouvu se společností Falkon, mohl tak učinit sám nebo k tomu zmocnit žalobce nebo jinou osobu. Obecně řečeno jedna osoba měla informace o možnosti učinit obchod, druhá zase potřebné schopnosti obchod uskutečnit. Je proto logické, že při souhlasu s podmínkami spolupráce došlo k dohodě. To potvrdil A. J. ve své svědecké výpovědi dne 29.9.2009. Na skutečnost, že žalobce vykonal činnost pro A. J. lze usuzovat i z výplaty částky 2 790 000 Kč A. J.. Pokud by činnost nebyla vykonávána pro A. J., neměl by žalobce důvod mu plnění, přijaté od společnosti Falkon, vyplatit. Žalobce jednal na základě příkazu A. J. ve smyslu § 578 obchodního zákoníku. Pokud jde o způsob jednání žalobce (vlastním jménem na účet A. J.) poukázal žalobce na článek A a C smlouvy s A. J. (smlouva ze dne 5.2.2001), kde se žalobce zavázal, že na základě pokynu A. J. zahájí jednání se společností Falkon, s níž podepíše příslušnou smlouvu s vymezeným předmětem plnění (obecně poskytování konzultačních služeb pro společnost Falkon a převzetí odměny). Přestože ve smlouvě není výslovně uvedeno, že měla být uzavřena žalobcem vlastním jménem, takovýto způsob jednání z vymezení povinností žalobce vyplývá. Pokud by smlouva uzavřená mezi žalobcem a A. J. byla skutečně smlouvou mandátní, jak je pojmenována, muselo by z ní vyplývat, že smlouva se společností Falkon má být uzavřena jménem mandanta, tj. A. J.. K jednání žalobce vlastním jménem při výkonu činnosti podle smlouvy směřovala i vůle obou smluvních stran, účel smlouvy mezi žalobcem a A. J. byl bez problému naplněn. Z chování obou smluvních stran po uzavření smlouvy je zřejmé, že smlouva byla jako komisionářsk