— Nejvyšší správní soud

10 A 18/2011- 28 - text 6 pokračování 10A 18/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: H. Q. M., nar. X, st. přísl. Vietnam, bytem X, X 436, zast. Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3 Praha 4, (původně: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie), v řízení o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 21.12.2010, čj. CPR-5000-1/ČJ-2010-9CPR-C218, t a k t o : I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 21. 12. 2010, čj. CPR-5000-1/ČJ-2010-9CPR-C218, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí vydanému Policií České republiky, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké policie Zlín, Inspektorátem cizinecké policie Zlín, Skupinou povolování pobytu Zlín pod č.j. CPBR-02694-16/CI-2009-064063 dne 25.02.2010, kterým bylo podle ustanovení § 46 odst. 1 s odkazem na ust. § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., neuděleno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání. Žalobce považuje rozhodnutí uvedené v záhlaví za nezákonné z následujících důvodů: Druhostupňové rozhodnutí je dle názoru žalobce nepřezkoumatelné, neboť tato se v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně nevypořádalo s odvolacími námitkami žalobce. Podstatou žalobcem podaného odvolání byla námitka, že v řízení o žádosti o povolení dlouhodobého pobytu nelze tuto žádost zamítnout dle ustanovení § 46 odst. 1 v návaznosti na ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. s odůvodněním, že se přes provedení pohovoru a vyhodnocení předložených dokladů nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu. Žalobce v rámci této námitky poukázal na skutečnost, že v v řízení před správním orgánem I. stupně byl dne 27.1.2010 se žalobcem sepsán protokol o výslechu účastníka řízení. V poučení uvedeném v tomto protokolu je mimo jiné uvedeno (a správním orgánem zvýrazněno a zdůrazněno), že "jestliže se žadatel bez vážného důvodu nedostaví .", odmítne vypovídat ", může mít za následek zamítnutí žádosti o udělení povolení k dlouhodobému pobytu (§ 46 odst. 1 s odkazem na ust. § 56 odst. 1 písm. aj zákona o pobytu cizinců". Správní orgán I. stupně tedy v rámci tohoto úkonu postupoval tak, že tento procesní úkon je pohovorem. Pohovor v rámci správního řízení o povolení k dlouhodobému pobytu však dle názoru žalobce nelze provést, protože k provedení tohoto úkonu nebyla správnímu orgánu I. stupně dána žádná zákonná pravomoc. Přitom je potřebné důsledně v souladu s ustanovením § 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. rozlišovat pojem "pohovor“ a "výslech", kdy k provedení každého z těchto úkonů je dána pravomoc správního orgánu odlišným ustanovením. Zatímco možnost provedení výslechu je upravena ustanovením § 169 odst. 3 či § 169 odst. 11 zákona č. 326/1999 Sb., možnost provedení pohovoru je upravena výlučně ustanovením § 57 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. Z hlediska systematiky zákona o pobytu cizinců lze pak dovodit, že ustanovení § 169 odst. 3 je ustanovením obecně použitelným v rámci jakéhokoli řízení podle tohoto zákona, avšak ustanovení § 57 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. je ustanovením použitelným výhradně v rámci správního řízení o udělení víza a oprávnění provést pohovor je přiznáno výlučně zastupitelskému úřadu. Z řízení o povolení k dlouhodobému pobytu je použití tohoto ustanovení vyloučeno § 46 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. Z uvedeného důvodu správní orgán I. stupně nebyl oprávněn úkon spočívající v provedení pohovoru vůbec provést a následně nemohl důsledky zákonem stanovené pro institut pohovoru vztáhnout na institut účastnického výslechu. Shodnou námitku uplatnil žalobce v rámci jím podaného odvolání, nicméně v odvolacím rozhodnutí druhostupňový správní orgán nečiní žádného rozdílu mezi institutem pohovoru a institutem výslechu, když v rozporu s uvedenými ustanoveními mimo jiné uvádí, že "formou pohovoru byl v tomto případě protokol o výslechu účastníka řízení". Takovýto závěr je v rozporu s ustanovením § 57 odst. 3 z.č.326/1999 Sb. i ustanovením § 169 odst. 3 z.č. 326/1999 Sb. Ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) z.č. 326/1999 Sb. směřuje k možnosti neudělit žadateli povolení k pobytu, jestliže se mimo jiné nedostaví k pohovoru nebo se i přes provedení pohovoru nepodaří údaje v žádosti uváděné ověřit. Řízení o žádosti žalobce bylo řízením o povolení k dlouhodobému pobytu, který je upraven v ustanoveních § 42 až § 48b zákona č. 326/1999 Sb. V ustanovení § 46 odst. 1 z.č. 326/1999 Sb., že "pro povolení k dlouhodobému pobytu platí obdobně ... § 56 ... vztahující se na vízum k pobytu nad 90 dnů". Slovo "obdobně" je pak nutno vykládat v souladu s legislativními pravidly vlády ČR, kde podle čI. 41 odst. 1 platí, že "slovo "obdobně" ve spojení s odkazem na jiné ustanovení téhož nebo jiného právního předpisu vyjadřuje, že toto ustanovení se vztahuje na vymezené právní vztahy v plném rozsahu". Z tohoto důvodu je nutné § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. vykládat doslovně, přičemž toto ustanovení hovoří výslovně o pohovoru nikoli o výslechu. Pohovor (tak jak je v rámci zákona o pobytu cizinců upraven výhradně v ustanovení § 57 odst. 3) však dle výše uvedeného není úkonem, který by bylo možno provést v rámci řízení o povolení k dlouhodobému pobytu, a to právě s ohledem na znění § 46 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. Z uvedených důvodů žalobce navrhl soudu, aby rozhodnutí odvolacího orgánu i rozhodnutí prvostupňové bylo zrušeno. Ve vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na povinnost správního orgánu zjistit skutkový stav věci tak, jak ukládá zákon o pobytu cizinců. Pokud měl správní orgán pochybnosti za účelem ověření si skutkového stavu věci si předvolal správně účastníka řízení k protokolu o výslechu účastníka správního řízení podle § 18 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., a podle ustanovení § 169 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. Odvolací orgán konstatuje, že podle § 49 zákona č. 500/2004 Sb., ústní jednání správní orgán nařídí v případech, kdy to stanoví zákon a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné, a v té souvislosti poukázal na znění § 169 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. Odvolací orgán konstatoval, že pokud správní orgán, v tomto případě policie, provede s účastníkem řízení procesní úkon, tedy i pohovor, sepíše vždy protokol a to i za situace, kdy s jeho sepsáním účastník řízení nesouhlasí. Formou pohovoru byl v tomto případě protokol o výslechu účastníka správního řízení. Účastník byl před sepsáním protokolu poučen o důsledcích odmítnutí výpovědi. Účastník řízení na radu právního zástupce odmítl vypovídat s poukazem na nesprávné poučení, kdy je v poučení protokolu odkazováno na ust. § 56 odst. 1 písm. a) zákona Č. 326/1999 Sb. Právní zástupce poukazuje na propojení § 56 odst. 1 zákona Č. 326/1999 Sb., na § 57 odst. 3 téhož zákona. Takové propojení podle názoru odvolacího orgánu je neopodstatněné, protože s předmětnou věcí nikterak nesouvisí. Správní orgán měl snahu objektivně zjistit skutečný stav věci a v plné míře využít tyto prostředky k rozptýlení pochybností. Vzhledem k tomu, že účastník řízení neposkytl správnímu orgánu při opatřování podkladů potřebnou součinnost, ač je mu tato povinnost v ust. § 50 odst. 3 správního řádu přímo uložena, správnímu orgánu nezbývalo než odvolání zamítnout. V závěru žalovaný uvedl, že v případě žalobce bylo shledáno naplnění ustanovení § 46 odst. 1 s odkazem na ust. § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., neboť se přes provedení pohovoru a vyhodnocení předložených dokladů nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu. Ze správního spisu vyplývají následující pro věc podstatné skutečnosti: V průběhu řízení před správním orgánem 1. stupně byl žalobce vyzván k sepsání protokolu o výslechu účastníka řízení. Dne 27. 1. 2010 žalobce se dostavil a to společně s právním zástupcem a tlumočníkem k sepsání protokolu o výslechu účastníka správního řízení podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. a podle ustanovení § 169 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. Důvodem sepsání protokolu bylo ověření údajů uvedených v žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu, které se týkají účelu pobytu podnikání, a to zejména místa a druhu podnikání v České republice a místa pobytu v České republice. V protokolu právní zástupce žalobce uvedl, že odmítá výslech účastníka řízení z důvodu nesprávného poučení, neboť v poučení je odkazováno na § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, které se týká pohovoru podle § 57 odst. 1 a nikoli výslechu podle § 169 odst. 3 zákona o pob