10 As 72/2014 — Nejvyšší správní soud

11 A 181/2013- 75 - text 9 pokračování 11 A 181/2013 11 A 181/2013 - 75 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce Office Park Šantovka s.r.o., IČ 24751961, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, zastoupeného Mgr.Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 57, proti žalovanému Národnímu památkovému ústavu se sídlem v Praze 1, Valdštejnské náměstí 162/3, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného s odůvodněním, že dne 3.10.2013 vydal Magistrát města Olomouc, oddělení stavební památkové péče, závazné stanovisko podle ustanovení § 14 odst.3 zákona o státní památkové péči k záměru pod názvem „Šantovka Tower“. Dne 27.9.2013 požádal Národní památkový ústav – pracoviště Olomouc o projednání návrhu závazného stanoviska, přičemž dva dny před projednáním byl správnímu úřadu doručen dopis Generálního ředitelství Národního památkového ústavu, který s odkazem na usnesení vědecké rady Generálního ředitelství NPÚ požádal správní orgán o to, aby rozhodl tak, že záměr není z hlediska památkové péče přijatelný. Bezprostředně před vydáním závazného stanoviska vydalo Generální ředitelství Národního památkového ústavu tiskovou zprávu, kde sdělilo, opět s odkazem na usnesení vědecké rady Generálního ředitelství, že stavební záměr není z hlediska památkové péče přijatelný. Zároveň generální ředitelka NPÚ požádala o setkání s primátorem města Olomouce ohledně stavby Šantovka Tower, aniž by k tomuto jednání byl přizván žalobce. Žalobce má za to, že postup Národního památkového ústavu v Olomouci a zejména postup Generálního ředitelství NPÚ je v mnoha ohledech protiprávní. Žalovaný vyvíjí protiprávní nátlak na správní úřad, který byl časován těsně před vydáním závazného stanoviska záměrně tak, aby žalobce již nemohl na tento dopis reagovat. Jedná se o neobjektivní postoj, který není zjevně podložen znalostí správního spisu, neuvádí žádné podklady, ze kterých vychází, přitom vychází z vizualizací, jejichž nesprávnost v té době již byla spolehlivě prokázána a nijak nereaguje na zásadní námitky žalobce proti vyjádření Národního památkového ústavu v Olomouci. Žalobce v podané žalobě poukázal na trvající nezákonný zásah a na hrozbu jeho opakování s tím, že popsaná činnost Národního památkového ústavu je nezákonná zejména s ohledem na skutečnosti, uvedené ve stížnosti proti postupu Generálního ředitelství NPÚ ze dne 3.10.2013, tj. zejména jednání v rozporu s právními předpisy, pokus o nezákonné ovlivnění rozhodování správního orgánu, vydávání stanovisek nezohledňujících objektivně zjištěné skutečnosti a účast zjevně podjatých osob na tvorbě takových stanovisek. Národní památkový ústav v Olomouci i Generální ředitelství NPÚ pokračují v ovlivňování veřejného mínění i v nátlaku na úřední osoby s cílem zabránit realizaci záměru a takový postup nemá zákonnou oporu. Zkrácení na svých právech žalobce spatřuje v tom, že Národní památkový ústav, který je odbornou organizací v oblasti památkové péče, využívá váhy své odborné kompetence k tomu, aby mediálními výstupy ovlivnil postoj veřejnosti a osob, které o záměru rozhodují, aby docílil zabránění realizace záměru. Odborná kvalita NPÚ je narušena prokazatelně protiprávním postupem NPÚ, ve věci probíhá přezkumné řízení a v důsledku postupu NPÚ nepochybně dochází k ovlivnění názoru osob, které v přezkumném řízení rozhodují. V dalším žalobním bodě žalobce namítl, že Generální ředitelství Národního památkového ústavu bez jakéhokoli zákonného mandátu zasahuje do správního řízení, nutí správní úřad rozhodovat určitým způsobem a ovlivňuje veřejnost i místní politiky, aby byl na správní úřad vyvinut maximální tlak. Na postup Národního památkového ústavu se přinejmenším v rozsahu ustanovení § 154 zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, vztahuje. Národní památkový ústav je tak povinen dodržovat základní zásady správního řízení podle části první správního řádu a vztahují se na něj a na členy jeho vědecké rady pravidla ustanovení § 14 správního řádu ohledně podjatosti. Z uvedených důvodů žalobce požádal Městský soud v Praze, aby Národnímu památkovému ústavu a jeho územním pracovištím, včetně všech jejich zaměstnanců, ve věci záměru „Šantovka – Tower“ v katastrálním území Olomouc – město, zakázal realizovat jakékoli úkony vyjma těch, ke kterým existuje výslovné zákonné zmocnění, zejména zakázal v souvislosti s uvedeným záměrem vydávat tisková prohlášení, pořádat tiskové konference a činit jakákoli veřejná prohlášení či vyjádření, a aby přikázal Národnímu památkového ústavu a všem jeho územním pracovištím postupovat ve smyslu ustanovení § 2 odst.1 správního řádu v souladu se zákonem a ostatními právními předpisy a jím definovaných základních zásad. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že pokud jde o skutkový stav, Magistrát města Olomouc vydal podle ustanovení § 14 odst.2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a podle ustanovení § 149 odst.1 správního řádu závazné stanovisko k zamýšlené výškové stavbě „Šantovka – Tower“ v ochranném pásmu památkové rezervace města Olomouc. Podkladem předmětného závazného stanoviska bylo písemné vyjádření odborné organizace Státní památkové péče, tj. Národního památkového ústavu. Ačkoliv předložený záměr byl shledán v příkrém rozporu se zájmy státní památkové péče, Magistrát města Olomouc tuto skutečnost neakceptoval a v závazném stanovisku ze dne 3.10.2013 uvedl, že realizace novostavby „Šantovka – Tower“ na území ochranného pásma Městské památkové rezervace Olomouc je z hlediska zájmů státní památkové péče přípustná. Národní památkový ústav požádal podle ustanovení § 14 odst.6 zákona o státní památkové péči o projednání návrhu závazného stanoviska před ukončením řízení. Účastníci řízení byli dne 27.9.2013 seznámeni s důkazy, které měly být podle vyjádření Magistrátu města Olomouc podrobně vyhodnoceny v odůvodnění závazného stanoviska. Národní památkový ústav nevycházel pouze z důkazů investora, měl k dispozici 3D model města a podle jeho názoru magistrát nesplnil svou povinnost zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Obsahem dopisu Generálního ředitelství NPÚ ze dne 24.9.2013 byla informace, že dne 19.9.2013 zasedala vědecká rada Generálního ředitelství Národního památkového ústavu, která se po obsáhlé diskusi jednomyslně shodla na principiální nepřijatelnosti předloženého záměru realizovat v ochranném pásmu Městské památkové rezervace Olomouc výškovou budovu „Šantovka – Tower“. Tisková zpráva Generálního ředitelství NPÚ ze dne 1.10.2013 informuje veřejnost o zasedání vědecké rady Generálního ředitelství NPÚ, která posuzovala záměr výškové stavby „Šantovka – Tower“ v ochranném pásmu Městské památkové rezervace Olomouc, přičemž ve zprávě bylo uvedeno, že s ohledem na kulturní hodnotu historického jádra Olomouce a závažnost hrozícího poškození byl záměr předložen vědecké radě GŘ NPÚ, která je vrcholným specializovaným poradním orgánem pro posuzování nejsložitějších odborných otázek státní památkové péče v České republice. Vědecká rada jednomyslně dospěla k závěru, že záměr je z hlediska památkové péče nepřijatelný. Vydáváním tiskových zpráv Národní památkový ústav informuje veřejnost o důležitých událostech v oboru státní památkové péče a naplňuje tak povinnost Národního památkového ústavu podle ustanovení § 32 odst.2 písm.c) zákona o státní památkové péči plnit úkoly informačního pracoviště pro úsek státní památkové péče. Krajský úřad Olomouckého kraje zahájil dne 29.11.2013 přezkumné řízení k závaznému stanovisku Magistrátu města Olomouce, kterým byla podle ustanovení § 14 zákona o státní památkové péči připuštěna realizace novostavby „Šantovka – Tower“ v ochranném pásmu Městské památkové rezervace Olomouc. Po provedeném přezkumném řízení krajský úřad rozhodnutím ze dne 23.1.2014 zrušil závazné stanovisko magistrátu pro jeho rozpor s právními předpisy. Krajský úřad se ztotožnil s názorem NPÚ, který podal podnět k přezkumnému řízení. K námitce trvajícího nezákonného zásahu a hrozbě jeho opakování žalovaný uvedl, že zákon o státní památkové péči ukládá Národnímu památkového ústavu povinnost svoji činností a opatřeními zabezpečovat ochranu a vhodné společenské uplatnění kulturních památek a plnit úkoly odborného, metodického a informačního pracoviště pro úsek státní památkové péče. Žalobcem zmíněná tisková zpráva Generálního ředitelství NPÚ či vystoupení v České televizi, jejichž obsahem bylo poskytnout veřejnosti informace z oblasti státní památkové péče, představují naplnění povinností, které žalovanému ukládá zákon. Pokud žalobce namítal, že na jednání žalovaného dopadá správní řád a základní principy správního práva, má žalovaný za to, že správní řád