— Nejvyšší správní soud

11 A 65/2011- 28 - text [OBRÁZEK]11A 65/2011 - 28- ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: P. S., bytem L, S, v řízení zastoupeného Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem Svitavy, Soudní 1 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Praha 10, Vršovická 65, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.1.2011, čj: 90/550/11, 5631/ENV/11 t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27.1.2011, kterým bylo změněno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu v Hradci Králové, čj: 45/OOH/0625194,10/07/KJD/018 ze dne 12.1.2007 tak, že uložená pokuta 280.000,- byla snížena na částku 120.000,- a výrok rozhodnutí ČIŽP byl změněn tak, že původní část věty byla nahrazena větou „… za porušení ustanovení § 18 odst. 1 písm. i) a § 19 odst. 1 písm. d) zákona o odpadech, kterého se pan P. S. dopustil tím, že při provozování zařízení ke sběru výkupu a využívání odpadů….“ . V ostatním prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 12. 1. 2007 uložila Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Hradec Králové (dále též „inspekce“), žalobci pokutu ve výši pokračování 2 11A 65/2011 280 000 Kč za porušení § 18 odst. 1 písm. i) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, kterého se měl žalobce dopustit tím, že při provozování zařízení ke sběru, výkupu a využití odpadů na základě souhlasu Krajského úřadu Pardubického kraje v provozovně Průmyslová 933/47, Svitavy, nezabezpečil odpady před nežádoucím únikem nebezpečných složek z těchto odpadů do životního prostředí. Následkem úniku nebezpečných složek došlo k znečištění vod, které se následně přes dešťovou kanalizaci dostaly až do přilehlého lačnovského poldru, jehož znečištění bylo nahlášeno dne 26. 3. 2006 na Městskou policii ve Svitavách. Žalobce považuje napadené rozhodnutí ve vztahu k vyměřené pokutě 120.000,-Kč za nezákonné a věcně nesprávné a vyměřenou pokutu za nepřiměřeně vysokou a neodůvodněnou. Napadené rozhodnutí bylo vydáno po zrušení předchozího rozhodnutí ministerstva o odvolání žalobce rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25.8.2010, čj: 5 Ca 186/2007-34-37. Žalobce připouští, že se dopustil pochybení při skladování a zabezpečení odpadů. Napadené rozhodnutí ale považuje za nepřezkoumatelné, neboť není možno zjistit, jakými kritérii se žalovaný při stanovení výše pokuty řídil. Z rozhodnutí je patrné, že vycházel pouze z množství a charakteru nezabezpečeně uložených odpadů, nikoliv z míry zavinění žalobce na tvrzené kontaminaci půdy ropnými látkami. Oproti tomu ale žalovaný ve druhém odstavci na straně 6 napadeného rozhodnutí uzavírá, že způsob skladování odpadů žalobcem (a dále i společností SD Kovošrot s.r.o.) vyústil v poškození životního prostředí kontaminací půdy. Není proto zřejmé z těchto rozporných závěrů, jakými kritérii se při stanovení výše pokuty řídil. Navíc v průběhu celého řízení nebyl obstarán použitelný důkaz, který by prokázal příčinnou souvislost mezi způsobem skladování odpadů žalobcem a tvrzeným poškozením životního prostředí kontaminací půdy. Není patrné, že by se žalobce na tvrzené kontaminaci podílel a v jakém rozsahu. Ve vztahu k uložení pokuty tak nelze přihlížet k míře poškození životního prostředí a proto považuje pokutu za nepřiměřeně vysokou. Žalobce dále namítá, že žalovaný nedostatečně objasnil závažnost ohrožení životního prostředí jednáním žalobce, prakticky se pouze omezil na obecné konstatování, že způsob skladování odpadů žalobcem dlouhodobě znamenal závažné ohrožení životního prostředí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze vyplývá, že při stanovení výše uložené pokuty 120.0 ,-Kč vycházel žalovaný při popisu situace v areálu žalobce z protokolu ČIŽP z kontroly na místě samém ze dne 30.3.2006, který byl zapsán na základě vizuální prohlídky areálu žalobce. Tento protokol obsahuje obecný druhový popis odpadů uložených na místě samém, bez uvedení jejich přesného množství, pouze s řádovým označením výměry plochy, na které jsou tyto odpady uloženy s tím, že se tam nacházejí i odpady nebezpečné. Z toho ale nelze zjistit, jak toto zákonné hledisko pro výši pokuty zhodnotil. Z rozhodnutí také nevyplývá, jaké druhy odpadů a v jakém množství a jakým způsobem skladovala společnost SD Kovošrot s.r.o., která se měla dopustit porušení zákona o odpadech. Přesto napadené rozhodnutí žalovaného a společnost SD Kovošrot s.r.o. srovnává a dochází k nijak neodůvodněnému závěru, že u žalobce se jednalo o větší množství nezabezpečených odpadů s větším podílem odpadů nebezpečných, a je tak třeba mu uložit pokutu alespoň ve výši pokuty uložené SD Kovošrot s.r.o. Výši pokuty uloženou společností SD Kovošrot s.r.o. žalovaný fakticky používá jako měřítko pro stanovení výše pokuty žalobci. Tento postup žalobce považuje za nepřípustný, když výši pokuty má stanovit pouze s přihlédnutím ke konkrétnímu jednání či opomenutí žalobce, nikoli porovnáním s jednáním další osoby. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a uvedl, že zjištěný únik ropných látek byl důsledkem nesprávného nakládání s odpady (nezabezpečeného skladování odpadů znečištěných ropnými produkty) dvou subjektů podnikajících v areálu, a to SD Kovošrot s.r.o. a fyzické osoby podnikající pana S. V rozhodnutí jsou podrobně popsány druhy a způsoby skladování odpadů obou subjektů, je pokračování 3 11A 65/2011 uvedeno i odhadované množství odpadů (u pana S. se jednalo o stovky m3, u SD Kovošrot o cca 75m3 odpadů). Vzhledem k důkazní nouzi nebyla posuzována míra poškození životního prostředí, ani míra zavinění jednotlivými subjekty, výše pokuty nemohla být diferencována ani vzhledem k množství nezabezpečeně skladovaných odpadů, jejichž důsledkem byl v obou případech únik nebezpečných složek do životního prostředí a jeho znečištění (poškození), a proto bylo v případě žalobce přistoupeno k uložení pokuty ve stejné výši jako u SD Kovošrot, ačkoliv rozsah jeho protiprávního jednání byl bezesporu podstatně vyšší. Jedná se o závažné porušení povinností na úseku nakládání s odpady s přímým dopadem do životního prostředí, na jehož potrestání žalovaný trvá. Navrhl zamítnutí podané žaloby. U jednání soudu setrvali účastníci na svých dosavadních stanoviscích. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem zjistil soud, že dne 27.3.2006 informovala Městská policie Svitavy Městský úřad Svitavy, odbor životního prostředí, o podezření na únik ropných látek do Lačnovského poldru z blízkých provozoven kovošrotu. Následujícího dne o tom městský úřad uvědomil Českou inspekci životního prostředí a Krajský úřad Pardubického kraje. Ve spise je založeno sdělení společnosti AQUA ENVIRO ze dne 28. 3. 2006, která provádí v areálu SD KOVOŠROT (provozovna Svitavy) sousedícím se žalobcovou provozovnou pravidelný monitoring kvality podzemních a odpadních vod. Dne 27. 3. 2006 byla tato společnost požádána společností SD KOVOŠROT o posouzení příčin úniku ropných látek do dešťové kanalizace. Podle protokolu z kontroly provedené inspekcí za přítomnosti žalobce dne 30. 3. 2006 byl žalobce seznámen s podklady souvisejícími se zjištěným únikem ropných látek včetně fotografické dokumentace. Při kontrole bylo zjištěno, že v areálu jsou uloženy stovky metrů krychlových odpadů, včetně obalů od olejů, zbytků olejových filtrů a jiných nebezpečných složek. Vpravo od drticí linky bylo uloženo v desítkách metrů krychlových již podrcené množství odpadů – alternativní palivo pro cementárny, k jehož výrobě se používají i odpady kategorie nebezpečné. Veškeré odpady byly uloženy na nezpevněné ploše, která byla v některých místech pouze vysypána hrubým štěrkem; odpady nebyly nijak zabezpečeny proti dešti a sněhu. Vlivem rychlého tání došlo k výplachu nebezpečných látek z odpadů, a vody smíšené s ropnými látkami se následně dostaly do kanalizační vpusti na dešťovou vodu, která se nachází v těsné blízkosti uložených odpadů. Tento únik vod – jak inspekce v protokolu uvedla – byl zdokumentován společností AQUA ENVIRO dne 27. 3. 2006 za přítomnosti Ing. P. Č. a rovněž byly odebrány vzorky znečištěných vod. Dne 31. 3. 2006 provedla inspekce kontrolu i u společnosti SD KOVOŠROT; i zde byla zjištěna některá pochybení. Dne 18. 8. 2006 byl sepsán závěrečný protokol z kontroly. Ten se zmiňuje i o souhrnné zprávě společnosti AQUA ENVIRO ze dne 28. 4. 2006, která obsahuje i výsledky laboratorních měření vzorků znečištěných vod odebraných dne 27. 3. 2006 a kontrolních vzorků odebraných dne 11. 4. 2006 (měření prováděla akreditovaná laboratoř Zdravotního ústavu v Brně). Souhrnná zpráva je založena ve spisu; podle ní byly vzorky vod odebrány dne 27. 3. 2006 jednak na vtoku do kanalizační vpu