7 As 101/2011 — Nejvyšší správní soud

7 A 1/2011- 107 - text 11 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: T.H., zast. Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2010 čj. KRPA-47501-3/ČJ-2010-000066-Č388, t a k t o : I. Rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 25. 10. 2010 čj. KRPA-47501-3/ČJ-2010-000066-Č388 a rozhodnutí Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II ze dne 11. 8. 2010 čj. ORII-13045-6/ČJ-2010-001257 se zrušují s výjimkou části týkající se údajů o datu narození a místu trvalého bydliště v písemnostech založených ve spise čj. OR5-46/SKS-ST-2003, a to na číslech listu 38, 85, 86 a 87. II. Policii České republiky, Obvodnímu ředitelství policie Praha II se nařizuje poskytnout žalobci a. kopie písemností založených ve spise čj. OR5-46/SKS-ST-2003, a to na číslech listu 38, 85, 86 a 87, s výjimkou údajů o datu narození a místu trvalého bydliště; b. informaci, zda pracovník skupiny stížností a kontroly bývalého Obvodního ředitelství Policie České republiky Praha 5 npor. P.D., od 1. 1. 2004 služebně zařazený jako vedoucí skupiny kontroly a stížností Obvodního ředitelství Policie České republiky Praha II, byl příslušníkem nebo spolupracovníkem Státní bezpečnosti, popř. v jakémkoliv jiném vztahu se Státní bezpečností, a pokud ano, v které době a jakou funkci zde vykonával nebo jakou činností či formou spolupráce byl pověřen; a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Ve zbytku se žaloba zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti v celkové výši 11.114 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Jana Boučka, advokáta. Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie České republiky Praha II (dále jen povinný subjekt) ze dne 12. 8. 2010 č.j. ORII-13045-6/ČJ-2010-001257 ve věci jeho žádosti o informace ze dne 27. 9. 2005. Žalobce v bodech I až V žaloby uvádí dosavadní průběh správního řízení a předchozích soudních řízení a následně uvádí, že dne 31. 8. 2005 podal u povinného subjektu žádost o poskytnutí informace o obsahu celého spisu skupiny kontroly a stížností bývalého Obvodního ředitelství PČR Praha 5 č.j. OR5-40/SKS-ST-2003, týkajícího se vyřizování žalobcovy stížnosti na protiprávní jednání a nevhodné chování příslušníků služby kriminální policie a vyšetřování vůči jeho osobě, o jejímž vyřízení byl informován dopisem ředitele tohoto policejního orgánu ze dne 12. 5. 2003, dále žádal, aby byl seznámen s obsahem celého stížnostního spisu a aby mu bylo umožněno pořídit jeho kopii. Dále žádal o poskytnutí informace, zda pracovník skupiny stížností a kontroly tohoto policejního orgánu npor. Bc. P.D., který tuto stížnost vyřizoval, byl příslušníkem, pracovníkem nebo spolupracovníkem Státní bezpečnosti, popřípadě v jakémkoliv jiném vztahu k StB, a pokud ano, ve které době a jakou funkci vykonával nebo jakou činností či formou spolupráce byl pověřen. V bodě VI žalobce namítá, že k omezení práva na informace došlo v rozporu s čl. 10 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť nejde o opatření nezbytné a zároveň stanovené zákonem k uchování hodnot taxativně v tomto ustanovení vyjmenovaných. Povinný subjekt a žalovaný nerespektovali právo veřejnosti na informace o veřejných otázkách z oblasti veřejného života ani judikaturu Ústavního soudu. Požadované informace, které byly žalobci částečně odepřeny, se týkají výlučně profesního života úředních osob služebně činných u Policie České republiky, a tedy se týkají věcí veřejných a nikoliv soukromých. V tomto ohledu poukazuje žalobce na nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2006 č.j. I ÚS 321/06 a ze dne 11. 11. 2005 I. ÚS 453/03 a ze dne 17. 7. 2007 č.j. IV. ÚS 23/05 a dále nálezu ze dne 15. 11. 2010 č.j. I. ÚS 517/10. Pod bodem VII žaloby žalobce uvádí, že věcí veřejnou je i služební hodnocení policisty. Není přitom podstatné, jaké údaje služební hodnocení zpravidla obsahuje nebo jaké údaje by obsahovat mohlo. Rozhodující je, jaké údaje skutečně obsahuje. Obdobně je tomu v případě písemností obsahujících projednání porušení pracovní kázně se zaměstnancem Policie České republiky. Z této písemnosti nevyplývá nic jiného než to, že zaměstnanci Policie České republiky bylo vytknuto, že nadbytečně zjišťoval totožnost osob vstupujících do objektu policie, ačkoliv s ním byl podobný nedostatek již v minulosti projednáván. Ani na této informaci není nic soukromého, co by mělo být z poskytnutí informací vyloučeno. K tomu žalobce poukazuje na to, že jeho žádost nesměřovala primárně ke zjištění obsahu těchto listin, nýbrž směřovala ke zjištění obsahu stížnostního spisu, tj. všech podkladů, které se týkají vyřizování jeho stížnosti. Je přitom věcí policie, které listiny se rozhodla do spisu založit. To platí tím spíše, pokud za současné právní úpravy může do stížnostního spisu nahlížet bez omezení podle § 38 správního řádu, přičemž toto právo realizoval na základě žádosti ze dne 7. 9. 2010, a to dne 27. 10. 2010, kdy mu byl předložen celý stížnostní spis a bylo mu do něj umožněno bez omezení nahlédnout. Věcí veřejnou je zcela logicky i požadovaná informace o profesní minulosti policisty zaměřená na otázku jeho působení u bývalé StB. Není přitom vůbec významné, zda policie v současnosti takovou informací disponuje, neboť v den podání žádosti o informace policie informace o tom, kdo z policistů vykonával službu u bývalé StB nebo s ní jinak spolupracoval, k dispozici měla. Mimoto, pokud by snad policie touto informací v současnosti již nedisponovala, nejde o stav do budoucna neměnný, neboť policie si může například tuto informaci za účelem jejího poskytnutí od příslušného policisty vyžádat. Pro věc není významné ani to, zda takovou informaci může žalobce získat jiným způsobem, například postupem podle § 8 zákona č. 140/1996 Sb., neboť tento speciální zákon působnost zákona o svobodném přístupu k informacím ve vztahu k právu na informace o veřejně činných osobách, respektive o veřejných věcech neomezuje (nevylučuje). Kromě toho žalobce poukazuje na to, že podle § 8 zákona č. 140/1996 Sb. postupoval a poskytnutá odpověď byla negativní, a to přesto, že sám npor. Bc. P.D. před svými kolegy a nadřízenými svoje působení u bývalé StB nepopírá a jeho jméno a příjmení spolu s datem narození prochází takzvanými Cibulkovými seznamy. Žalobce má proto legitimní zájem dozvědět se požadovanou informaci, a to informaci pravdivou. Pod bodem VIII žaloby žalobce namítal, že prvoinstanční rozhodnutí ze dne 11. 8. 2010 je zčásti nicotné, a to ve výrokové části vymezené slovy „rozhodnutím neomezená část informace se poskytuje nahlédnutím do spisu včetně možnosti pořídit kopie“. Zákon o svobodném přístupu k informacím v ust. § 15 totiž předpokládá vydání rozhodnutí pouze v případě odmítnutí žádosti, nikoliv tehdy, pokud je žádosti vyhověno a informace poskytnuty. V takovém případě povinný subjekt o žádosti nerozhoduje, nýbrž informace fakticky poskytne. K tomu žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2004 č.j. 5 A 65/2002-34. Pod bodem IX žalobce uvádí, že ačkoliv žádost se zčásti přímo týká npor. Bc. P.D., přesto se tento policista zřejmě podílel na úředních úkonech ve správním řízení vedeném o žádosti. Žalobce proto dne 27. 9. 2005 vznesl námitku podjatosti vůči npor. Bc. P.D. Teprve až po uplynutí téměř pěti let usnesením ředitelky Obvodního ředitelství Policie České republiky Praha II ze dne 5. 8. 2010 č.j. OR II-13045-5/ČJ-2010-001257 bylo rozhodnuto tak, že policejní komisař npor. Bc. P.D. je vyloučen ze všech úkonů v řízení ve věci žalobcovy žádosti o informace ze dne 31. 8. 2005. Toto usnesení je odůvodněno zcela nesrozumitelně a zmatečně. V odůvodnění je totiž uvedeno, že npor. Bc. P.D. žalobcovu žádost nevyřizoval, ale zároveň se na jejím vyřizování mohl podílet. Před rozhodnutím o vyloučení proto mělo být nejdříve objasněno, zda jmenovaný byl nebo nebyl v této věci oprávněnou úřední osobou. Pakliže je nebo byl npor. Bc. P.D. v této věci oprávněnou úřední osobou, správní orgán neobjasnil, z jakého důvodu dopustil, aby úřední úkony ve věci prováděla nebo se na nich podílela osoba, které se žalobcova žádost osobně týká, a která je proto z vykonávání úředních úkonů vyloučena. Pokud npor. Bc. P.D. není, respektive nebyl v této věci oprávněnou úřední osobu, správní orgán neobjasnil, z jakého důvodu dopustil, aby úřední úkony ve věci prováděla nebo se podílela osoba, která není oprávněn